Výška

[mior]

Dobre, dajme si modelovú situáciu:

Príde na vami na lúku malý chlapec, čo už zvládol školný model.

Má nejakého EasyGlidera či inú dvojmetrovku.
Vzlietne, poletuje a zrazu sa spýta:
"Ujo, a ako ako vysoko môžem vyletieť?"

Čo mu odpoviete? Že nech lieta podľa rozumu, že skúsenosť je neprenostiteľná, uč sa na chybách, ktoré ešte nevidel a ani neurobil?
Postojíte bokom a budete čakať, až mu to uletí a potom mu poviete - "pouč sa z toho".

Alebo mu poradíte, aby lietal v zmysluplnej výške a za letu premýšľal? A keď sa spýta, čo je to zmysluplná výška a o čom má premýšľať, čo poviete? Používaj hlavu?

Čo konkrétne odpoviete?
Necháte ho tak? Budete sa tešiť, že mu to uletí? (škodoradosť = najväčšia radosť?)
Alebo len mávnete rukou a poviete si, že VY, KEĎ STE ZAČÍNALI, TIEŽ VÁM NIKTO NECHCEL PORADIŤ a všetko ste museli nasať od piky?

Alebo sa vo vás niečo zlomí, odložíte toho "machra" bokom, vystúpi na povrch ten dobrý človek, ktorý v každom niekde drieme a pristúpite k chalanovi a spustíte:
"Tak môj zlatý, lietaš celkom dobre. A máš veľmi pekné lietadlo. Nelietaj nad hlavou a ani proti slnku. Model nemôžeš spustiť z očí ani na chvíľu.
Teraz urob ľavú zátačku a pridaj plyn, trochu vystúpaj, ale nie moc, lebo: ....................................................................................................... "

A to namiesto bodiek by som tu chcel, páni, od vás počuť!

Neberte to v zlom! Nič proti vám nemám, naopak, uznávam vás (všetkých) a ctím si vaše znalosti a skúsenosti a veľa ste ma naučili.
Ale ako učiteľovi mi to nedá - zatiaľ som tu čítal iba teoretické a mravoučné poučky a sem-tam dobrú radu, ale pre len znalého pilota.
Pre začiatočníka (skoro) nič...

A tera sa skúste na chvíľu vžiť do role toho malého chalana. Čo by ste vy chceli počuť? A koľko?

[DAF]

Máš pravdu, "selský rozum" nebyl doposud nikde kodifikován v paragrafovém znění a proto ho lze jen velice těžko prakticky používat . Ale k věci, když mu (chalanovi) povíš, aby používal rozum a létal tak, aby bezpečně rozeznal model a jak/kam letí, tak by to mělo stačit. S modelem o rozpětí metr sice toho výškového limitu (300 m) také hravě dosáhneš, ale model nerozeznáš. A s nějakou dvoumetrovkou můžeš bezpečně výš a dál. A zase, bude rozdíl mezi modelem větroně se štíhlým křídlem, jehož hloubka nepřesáhne řekněme 20 cm, a motorákem, který bude mít hloubku třeba půl metru. Padla zde zmínka o výškovce a také o mracích. Proti mraku vidíš a proto můžeš (teoreticky) jít výš. Ovšem ve chvíli, kdy z jeho "stínu" vyletíš, může se ti model ztratit, také se mi to stalo. Naštěstí jsem model našel a vrátil. Také jsem zkoušel (kdysi) výš a dál, ale když pak model téměř nevidí, nerozeznáš polohu, tak člověku dojde, že tohle je už na hranici rizika ztráty (a nejen ztráty), tak jsem toho nechal a letám na bezpečnou viditelnost. Vidíš, tak mu řekni, aby létal na bezpečnou viditelnost, máš nový termín pro diskuzi . Říkat nějaké cifry je na...na figu. Stejně to nebude mít jak změřit, takhle si zjistí bezpečnou hranici.
Když učím kluky, říkám jim, ať létají tak, aby model jasně viděli a hlavně oni musí ovládat model, než, že model si poletí sám kam chce. Žádná čísla jim neříkám, jednak nemáme výškoměr, jednak jde o schopnosti jednoho každého (i momentální dispozici resp., indispozici).

[AlešM]

Pokud by se mě někdo ptal, jak vysoko muže letět s větroněm, opověděl bych ..tak vysoko, abys dokázal přistát.
Tuhle otázku nikdo s aktivně létajících modelářů nepoloží, a začátečník bez zkušeností obtížně může pochopit jaká je ta správná výška.
Pochopí to, až když letadlo přestane vidět ... , maximální výška byla chvilku předtím

[jyrry]

Mimochodem, tu výšku ve které bezpečně rozeznám nejen výškovku modelu (ano, měl jsem i takové co ji měly ), ale i jeho polohu a směr letu, tu bezpečně omezí i věk a s ním zhoršující se zrak
Na trénink zraku a rozpoznávání orientace modelu doporučuji bezsměrovkové samokřídlo, nejlépe ve světle šedé barvě

[TomasC]

Já si z toho beru, že jednání směrem k 1400 ASML je krok správným směrem. Alespoň pro většinu území ČR.

A souhlasím, že ocenění výšky/vzdálenosti je to ošidné. Už nám uletěl STEP ONE, protože jsme ho chvilku nekontrolovali a hned se nepřiznal. Už jsme model na obloze nenašli.

S letadlem F3A jsem byl vysoko 850 m. Dokázal jsem tu tečku vrátit zpět na letiště. Ale využitelné to není. 300 m obecně stačí.

[zdzd]

Dobre, dajme si modelovú situáciu:

Príde na vami na lúku malý chlapec, čo už zvládol školný model.

Má nejakého EasyGlidera či inú dvojmetrovku.
Vzlietne, poletuje a zrazu sa spýta:
"Ujo, a ako ako vysoko môžem vyletieť?"

V takové situaci mu samozřejmě můžeš odpovědět poměrně konkrétně.

Máš tak a tak velký model, tak a tak nabarvený, vítr, mraky, světelné podmínky jsou takové a makové. Proto ještě můžeš/nemůžeš dále/výše. Ale dej si pozor, když vyletíš z pod toho mraku, tak proti modré obloze už nic neuvidíš, když zaletíš dále po větru už se nevrátíš...

Tak bych to viděl. Reagovat k aktuální věci.

[mior]

... Žádná čísla jim neříkám, jednak nemáme výškoměr, jednak jde o schopnosti jednoho každého (i momentální dispozici resp., indispozici).

Nejaké konkrétne čísla som na mysli nemal, a ani by to nebolo správne.

[DAF]

to mior, chtěl jsi vědět, jak odpovědět mladému adeptu létání, já ti odpověděl. Myslet na to, abys bezpečně rozeznal model (polohu) a jeho pohyb a byl schopen ho dostat bezpečně na míst startu. Žádné metry, nebo podobné věci - jako třeba viditelnost výškovky, není třeba.

[MPml]

Mimochodem, tu výšku ve které bezpečně rozeznám nejen výškovku modelu (ano, měl jsem i takové co ji měly ), ale i jeho polohu a směr letu, tu bezpečně omezí i věk a s ním zhoršující se zrak
Na trénink zraku a rozpoznávání orientace modelu doporučuji bezsměrovkové samokřídlo, nejlépe ve světle šedé barvě

Ještě daleko lepší (silnější zážitek) je samobrkoprkno (konstantní hloubka - půdorys obdélník). Když se pak změní pozadí (nebe, mrak, stromy.....) - sázka na jistotu.
Dost dobrá bývala taky ta létající stopka (osmihran půdorys) a nebo Liehmannovo pes - toho často šlo identifikovat - v jaký to je poloze - jen podle vlajících uší.
Prostě proč někdo chce vědět konkrétní použitelnou přesnou letovou vzdálenost v metrech - to mi naprosto uniká - opravdu hlava nebere - to závisí na všem možným i nemožným - barvě, tvaru, pozadí za modelem, poloze vůči pozorovateli, jak ten pilot vidí a nevidí, reakční době, stabilitě modelu, rychlosti letu.....

[MPml]

Já si z toho beru, že jednání směrem k 1400 ASML je krok správným směrem. Alespoň pro většinu území ČR.

A souhlasím, že ocenění výšky/vzdálenosti je to ošidné. Už nám uletěl STEP ONE, protože jsme ho chvilku nekontrolovali a hned se nepřiznal. Už jsme model na obloze nenašli.

S letadlem F3A jsem byl vysoko 850 m. Dokázal jsem tu tečku vrátit zpět na letiště. Ale využitelné to není. 300 m obecně stačí.

Znal jsem jednu místní legendu, Karla (už tu není) on míval takové neobvyklé nápady.
Létalo se na Dubičáku, ještě před 89, tehdy tam ty baráky dole nebyly. Model - LS3, místní jistě již tuší. Vitr foukal dobře, tak akorát, jasná tendence zesilování (na Dubičáku důležité, nebývá často, "malá boule" pak generuje turbulenci a to omezuje "dostup")
--------
Karle, kde máš model.
Nahoře nad hlavou
Karle, nekecej, že tu tečku vidíš
Úplně v pohodě
Takže ty to dokážeš řídit?
No jasně.
Aha, a protože jsi na hraně, tak když to i nepatrně zesílí (vitr) tak víš kde budeš?
V pohodě.
Vitr lehce zesílil
Jé ono mi to couvá, tak budu tlačit.
Hm, má to nulový vliv a ještě to leze nahoru
(intermezzo - Kárl vyletěl za pár sec. z dosahu (!!) - svisle nad sebou).
No a pak už jenom běžel...(u něj neobvyklé).
To je přesně ta ukázka, že nějaké číslo (vzdálenost) je úplně napikaču - důležité je myslet a mít rezervu pro neočekávané (tj. ty, co ostatní již čekaji) situace.

[MPml]

http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-dubicne.htm

[jyrry]

Ještě daleko lepší (silnější zážitek) je samobrkoprkno (konstantní hloubka - půdorys obdélník). Když se pak změní pozadí (nebe, mrak, stromy.....) - sázka na jistotu....

Jenže to má obvykle směrovku

Tohle je myslím sázka na jistotu - dovedné využití poznatků Ing. Prandtla

Ale ty napodobeniny US dronů taky nejsou od věci

[TomasC]

Máš tak a tak velký model, tak a tak nabarvený, vítr, mraky, světelné podmínky jsou takové a makové. Proto ještě můžeš/nemůžeš dále/výše. Ale dej si pozor, když vyletíš z pod toho mraku, tak proti modré obloze už nic neuvidíš, když zaletíš dále po větru už se nevrátíš...

Říkám taky něco takového. Ale snažím se i vysvětlit důvody.

Aktuálně řídíš model na základě toho, jak ho vidíš. Když není v poloze a na místě kde chceš, tak hrábneš do kormidel a dostaneš ho na správnou dráhu. Časem, až budeš létat déle, tak jen mávneš páčkama. Model pouze zkontroluješ, že na konci zatáčky letí jak jsi chtěl. Až to budeš umět, tak můžeš létat dál a výš.

[DAF]

Už jsem to tu psal, termický větroň se mi po mrknutí okem ztratil. Ač jsem se snažil, dával kormidla do kříže (knipl do rohu) a k hledání se přidali další přítomní kolegové, model jsem našli po asi 10 minutách na druhém konci oblohy, prostě v opačném směru, než jsme předpokládali. Stačila vteřina - dvě a model byl nenávratně ztracen, moc nechybělo a zalétl za kopec. Takže ani tahle "metoda" nemusí být vždy stoprocentní (já měl štěstí). To je to používání rozumu, na který se ptá třeba mior - vidím?, rozeznám?, jsem schopen model bezpečně vrátit? Také se mi stala podobná přihoda, kterou popisoval MPml, termika a vítr se mi snažila model "ukrást", opět s dobrým koncem. Ale ne vždycky to tak musí dopadnout. Kolegovi na letišti za podobné situace model opravdu ulétl a pokud vím, nenašel ho.
Vím, že zkušenost je nepřenostelná, každého adepta může lákat "výš, dál, rychleji" a pokusí se aspoň jednou udělat svůj rekord.