Kuta33 píše:Hezký ruský kousek
Tyčové lože jsem u soustruhu na železo už hodně dlouho neviděl. Po pravdě tovární výroby zatím žádný.
Bordel nekomentuju, kamenovat za něj určitě nikoho nemůžu.
Jj. právě to tyčové lože je asi největší jeho nedostatek. Na tvrdší materiály to není dost tuhé. Krom toho se ty tyče v nejpoužívanějším rozsahu suportu za těch 37 let mírně ojezdily, takže tam vznikla nepatrná volnost, zatím co vzadu u pinoly to jde o poznáni tužejc. Ono totiž na zadní tyči se dá ta vůle vymezit, suport je tam rozřezán a ten řez se dá stáhnout imbusovým šroubem. Jenže přední tyž se takhle vymezit nedá, takže je tam stejně lokr, který u tvrdších materiálů způsobuje vibrace (například při upichování).
Co se týčr vřetena, tak to je ve dvojici kuželíkových ložisek, kde se dá vůle snadno vymezit. Ale tu jsem seřizoval pouze jednou, hned po koupi a pak jsem za 36 let ani jednou nemusel.
Dalším nedostatkem je velmi malá točná délka, mezi hroty pouze 180mm, jakož i max. průměr nad vedením 120mm, nad suportem ještě míň, asi 40mm. To je tak málo, že občas i do krátké součástky je problém vyvrtat díru větším, tím pádem i delším vrtákem, Pořídil jsem si proto sady kratších vrtáků, některé se daly koupit v SSSR, ale taky jsem pár zkracoval, nebo si zabrousil zlomené. Stejně je výsuv pinoly jen cca 25mm, takže hlubší otvory se musí vrtat s postupným posouváním/vysouvání pinoly na loži, co je pracné a zejména dost časově náročné. Původní 80mm 3-čelisťová univerzálka moc dlouho nevydržela, ja jsem si koupil 80mm 4-čelistku TOS a s ní jsem spokojen.
A dalším nedostatkem stroje je poměrně pracné a časově náročné měnění převodú motoru, kde se musí ručně přehazovat klínový řemen na různé řemenice. V levé části toho štítku je tabulka pro otáčky různých kombinací převodů. Jsou dvě možnosti, buď jedním řemenem přímo (to jsou vyšší otáčky, tedy od 600 do 3000, a pak přes pomocnou kladku celkem přes 3 řemeny, tam lze jít až do 140 ot/min. Je to ale natolik pracné a zdlouhavé, že já vlastne furt jedu jen na těch 600 ot/min a přehazuji opravdu jen málokdy.
Nicméně všechno to jsou nedostatky, které se u hobby stroje dají odpustit. Navzdory nim jsem na něm udělal množství užitečné práce, a ni teď po zakoupení velkého AT320 se ho nehodlám vzdát.
Výhodou je velká univerzalita přidaným příslušenstvím. Je k tomu sloup pomocí kterého se celá pohonná jednotka namontuje na kolmo, pak je z toho vrtačka, nebo frézka, je k tomu strojný svěrák i malý frézovací stolek. Ovšem problémem je opět malá tuhost toho sloupu, takže frézovat lze jen měkké kovy nebo dřevo, ocel ani náhodou. Dále je k tomu vřeteno s brusným kotoučem, takže je z toho i bruska naplocho nebo obyčejná na nástroje. Pak je k tomu hoblovací hlava šíře 50mm se stolkem, takže na 3000ot/min je z toho malá hoblovačka, stejně tak jiný stolek s okružnou pilou 120mm, čili malá cirkulárka a nakonec rám s lupenkovou pilkou s excentrovým pohonem, do kterého se upíná běžný plátek lupenkové pilky. Krom toho i opěrka pro dláto na soustružení dřeva mezi hroty, a v přiloženém nářadí byla sada nožů, dláta na dřevo, klíče, vrtačková hlava do pinoly a otočný kužel na MK1, a spousta dalších nástrojů (vše na MK1), takže po zakoupení v první fázi nebylo třeba nic dokupovat, ale rovnou na tom pracovat.
Obrovská univerzalita má však nevýhodu v tom, že každá přestavba znamená velkou ztrátu času a ztrátu seřízení, takže po každé se musí obrábění nanovo nastavovat. Zejména přestavba soustruh-frézka - to si člověk musí velmi dobře rozmyslet v jakém pořadí a které operace bude dělat, aby bylo toho přestavování co nejméně. Rozhodne je mnohem operativnější mít specializované stroje, tedy v jednoum koutě dílny soustruh, v druhém frézku, vrtačku, v jiném zas brusku, pílu atd. K tomu dnes směřuji, ale v paneláku v pokoji mi ten stroj vyhovoval.
Jinak, co se týče ceny, v roce 1983, kdy jsem ho v Moskvě koupil, no a stál 460 Rbl, co bylo tehdy při turistickém kursu 1:10 rovných 4600 Kčs, ale rubly se daly snadno sehnat i po 7 Kčs, takže to vyšlo nakonec i na 3220 Kčs (no za to se tady v ČSSR nedala koupit snad ani kompletní sada Narex vrtačky se stojanem). Takže největší problém byl to sem provézt a i vlastně propašovat přes hranici (ta nebyla rozhodně jen taková vnitroshengenská ale s ostnatými dráty skoro jako od nás na západ), co se ale naštěstí povedlo.
Bylo to zabaleno ve dvou bednách, jedna 45kg (jen soustruh) a druhá s nářadím a příslušenstvím 20kg, takže na převoz museli být i statní pomocníci, samému by se to nepovedlo.
Na ojedinělé případy, kdy bylo třeba řezat závity se to dalo vydržet, ale pro normální soustružení jsem radši vše točil rukou. Navíc ruka má víc citu a dovede vždy včas zastavit, zatím co u posuvů to tak jisté není. Drtivá většina případů, když jsem nožem naboural nožem univerzálku, tak to bylo strojovým posuvem. 
Prostě buď jsem neodhadl kdy včas reverzovat, zastavit, nebo při zapnutí omylem zvolil špatný směr, a podobné blbé chyby. Holt chyby jsou většinou blbé a člověk je tvor omylný. 
