MPml píše: stř 24.09.2025 6:47
S tím vařením v vodě se u dílců z hliníkových slitin (ale mj. i mosazi) musí taky velice opatrně (respektive spíš je třeba se tomu snažit za každou cenu vyhnout). Důvod je celkem jednoduchý - změna vzhledu - kdy u hliníku dochází k stejnému efektu jako když se u eloxu uzavírají póry - prostě dojde k vzniku Al2O3, který ale obvykle má všelijaké barevné "nádechy", dané konkrétním chemickým složením dané slitiny (u duralu tou měďí) a ty se pak velmi těžko odstraňují a nebo dokonce už ani odstranit vúbec nejdou. U duralu to sice (tu měď) vyjasnit dusičnou lze, ale stejně to bude vypadat jinak. To samé se týká odlitků, kdy to bývá ještě daleko dramatičtější - odlitky z slitin kategorie AlSi pouze zmatní a "šednou", odlitky z slitin obsahující zinek a další legury (typicky motory kde je karter dělaný tlakovým litím, ne litý gravitačně do kokily) tmavnou a opět to je prakticky nevratný proces. To samé platí i pro odlitky, co jsou otryskané.
...
Záměna písku balotinou a naopak je obvykle čistá vzhledová katastrofa.
Takže s chemií víc než opatrně, obvykle relativně nejbezpečnější bývá to ředidlo C6000 a nebo čistý aceton.
Methanol a nebo líh vždy obsahuje vodu (oba jsou hygroskopické), takže jistota, že to bude korodovat (prostě měnit vzhled) je vždy skoro 100%. Cokoli alkalického (a zejména za vyšších teplot) je u hliníkové slitiny jasnou sázkou na jistotu změny vzhledu.
Díky za obsáhlou reakci a upřesnění.
Já se vším co jste napsal naprosto souhlasím, tím vařením ve vodě skutečně hliníkové odlitky někdy trochu zešednou (ne vždy, spíš výjimečně, asi to závisí od obsahu křemíku), ale zas není to nic tragického. Jde o to, že já nejsem "pravověrný" sběratel a mně jde vždy především o obnovení funkčnosti (proto taky při čištění investuji vždy do výměny ložisek).
Co se týče mosazi - tam jsem nic takového nezaznamenal, většinou vložky ABC výbrusů jsou i bez vaření v čemkoli zvenčí řádně patinované od působení paliva a horkých spalin, takže je celkem jedno v čem se vaří (tedy nesmí to být něco, co by leptalo chróm). Pokud ale chce někdo obnovit zlatý lesk, tak nezbývá než to drhnout, třeba vložku upnout do soustruhu a jemně přebrousit páskem nejjemnějšího smirku (zrnitosti 1000 a víc). Jsem si vědom, že to ale není z hlediska funkčnosti správný postup, protože i malé odebrání materiálu může zhoršit přestup tepla mezi vložkou a vnějším válcem z Al slitiny. Tam se opravdu musí člověk rozhodnout zda to chce mít jako exponát ve vitrínce, nebo s tím ještě bude chtít létat.
Co se týče denaturáku (etanolu), tak ač je v něm vždy hóódně vody, minimálně 4% (to je dané fyzikou), ale obvykle spíš 6 až 10% (záleží od toho jak a kde byl skladován), tak po jeho působení, a to ani po velmi dlouhém louhování, jsem žádné změny barvy na povrchu odlitk nikdy nezaznamenal. A to na rozdíl od metanolu, který Al leptá i kdyby v něm nebyla ani jedna molekula vody (to lze najít na wikipedii, že metanol s alkalickými kovy chemicky reaguje za vzniku sloučenin zvaných alkoholáty). Jenže tohle jsem si bohužel nastudoval až potom co jsem jeden motor tím louhováním v metylu mírně sprznil (no došel mi zrovna denaturák, metylu mám velkou zásobu, byl zrovna po ruce), za 12 hodin přes noc to nadělalo fleky, které nebylo ani tak vidět na odlitcích, jako spíš na lesklých frézovaných plochách duralového RC karbecu (musel jsem ho dost leštit aby to zmizelo). Takže metyl nebo i palivo na čištění nepoužívat nikdy!
C6000 je dobrý, ale zase se s ním špatne pracuje (smrdí, poškozuje kůži, gumové rukavice zas rozleptá), navíc finálně se to stejně musí dočistit tím zubním kartáčkem lihem nebo vodou. Takže ho používám spíš na rozhýbání totálně nepohyblivého motoru. Tam se musí ale dát pozor na plastové a gumové díly. Zejména silikonová těsnění a O-kroužky v C6000 nebo toulenu nabobtnaji (zvětší objem i na 2-násobek, proces je sice na pohled vratný, ale kdo ví ???).
Vaření v glykolu rozpouští ty organické gumoviny, které vznikají po zaschnutí (polymerizaci) ricínového oleje a taky ty gumovité složky karbonu, který po jeho působení lze pak snadno očistit. Ale je s tím sakra práce, používám jen na vyčištění zakarbonovaných výbrusů, zejména pístů, které pochopitelně nelze drhnout.
Proto většinou to povařím ve vodě a pak ty odlitky drhnu CIFem.
K pískování se uchyluji jen velmi výjimečně. Skutečně udělat to tak, aby to mělo původní vzhled je hotová věda a zkušené oko odborníka vždy snadno pozná, že motor prošel takovou úpravou. Ale na některých motorech jsem dělal opravy prasklých odlitků, ty praskliny jsem dal zavařit laserem, pak to začistil pilníkem, smirkem a nakonec to celé opískoval tak, že ta opravovaná prasklina není vůbec vidět. Nebo spíš kdo neví, že tam má něco hledat, tak tam nic nenajde. Příprava před svářením (vybrošení prasklin do V)
Sváry:
No a po opískování to najde jen ten kdo ví co má hledat.
Víc podrobností jsem zveřejnil zde
viewtopic.php?p=1531082#p1531082. Ale souhlasím, že ten opískovaný blok je mírně kiný než stejný blok zcela nového motoru, který mám taky.
Před alkalickými a kyselými chemickými čističi jsem taky varoval, s tím naprostý souhlas.
