YenyaKas píše:No, čteš tam něco, co jsem nenapsal...
Tož promiň, ale dalo se to tak pochopit.
YenyaKas píše:... tohle konkrétní letadlo už vyčerpalo své možnosti zlepšování ...
Teď jsi to trefil, to bude nejspíš pravda.
YenyaKas píše:... Jednak nemám dílnu, kde bych mohl lepit a brousit dřevo,...
To samozřejmě chápu. Trpělivost manželky má své meze.
YenyaKas píše:...je to hodné letadlo a chová se rozumně i ve skluzu a s kamerou"....
Ne ve skluzu, ale v klouzavém letu.

Skluz je označení pro něco jiného, konkrétně právě pro ten pohyb ve směru osy křídla, který Ti nakonec způsobuje ty problémy.
YenyaKas píše:...
A navíc se přiznám že se mi nechce investovat prachy a úsilí do konstrukčního modelu, ze kterého bych taky po první chybě mohl mít hromadu třísek. .
To je prostě riziko povolání

... tedy koníčka. Pokud to nezkusíš, neriskneš, tak se dál neposuneš. I když je otázkou, kam se vlastně chceš posunout?

To je ale jen a jen na Tobě.
YenyaKas píše:...Zvlášť když různě po fórech čtu, o kolik jsou tyto modely těžší (a tedy musí při nárazu umořit víc energie).
Třeba časem dojde i na ty konstrukční modely.
Tak to nečti, to Tě jen zbytečně odradí.
Já začínal konstrukčními modely. Internetová fora nebyly, simulátory a kabelová propojení učitel-žák taky ne. Začínalo se volňásky - tam byl kritický a mnou ovlivnitelný pouze vlek. Pak už to bylo na řízení větru, termiky a osudu. Taky upoutanci - ty aspoň byly plně v mé moci. Pak se lítaly jednokanály řízené jen směrovkou, ale bez neutrálu

- plný doraz vpravo, po zmáčknutí tlačítka na vysílači zas plný doraz vlevo, pokud si chtěl letět rovně tak se s ní kmitalo. Nejprve jednokanálové větroně (RC-V1) pak i jednokanálové motoráky (RC-M1). Model si nastartoval, hodil do vzduchu a pak ses snažil to nějak ustát a hlavně přistát. Přistání se ale nedalo opakovat (jako u větroně), protože motor bežel na plný kotel až do vyčerpání nádrže. A to víš, to pak byla nejedna rána, nejedny třísky (a pak ohýnky z nich), nejedny slzy.

To se opravdu těžko a pomalu postupovalo v umění pilotáže. Když sis rozbil model, pak ho týden-dva spravoval, tak za tu dobu jsi i částečně zapomněl to, co ses při lítání naučil. Nakonec se přešlo na vicekanálové řízení a muselo se mnohé učit odznova. To byla konečně fáze, kde dnes většina začíná.

Ale nakonec jsem se to přece jen naučil.

A ani ty předchozí fáze nepovažuji za zbytečné. Dokonce si myslí, že mnoha dnešním maladým modelářům (nebo spíš pilotům modelů) tak trochu chybí.
YenyaKas píše:Tohle je zajímavý nápad, který navíc nevyžaduje komplet nové křídlo. To asi někdy vyzkoušet můžu. I když tím přijdu o možnost křídlo vytáhnout z trupu. Ta žebra dávat kolmo k ploše křídla, anebo svisle dolů (což není totéž - rozdíl dělá vzepětí křídla)?
To je myslím jedno, technologicky snadnější je kolmo k ploše křídla. Pro začátek bych "zavřel" jen ty konce křídel, přilepil to tam jen na nějakou oboustrannou pásku a vyzkoušel jestli to pomůže. Jinak ta žebra určitě trochu sníží indukovaný odpor křídla. Kvůli tomu třeba mívají moderní dopravní letadla takové "uši" na koncech křídel, kterým se říká vignety. Z praktického hlediska je asi lepší, když jsou vytočeny směrem nahoru, ale z aerodynamického nevadí i když jsou i směrem dolu. Takže to krajní žebro klidně protáhni víc dolu o 10-20mm.