U všech diskutujících o problematice 2,4 GHz systémů vidím, že jsou tak nějak deformovaní klasickým "analogovým" pohledem na přenos signálu radiovou cestou. Tento "klasický" pohled znamená: jeden signál na kmitočtu (kanále) - OK, dva a více signálů - interference (rušení), všechno špatně. Techniky rozprostřeného spektra vznikly právě pro to, aby se tento klasický problém vyřešil. Něco málo teorie - doporučuju tyto dva odkazy na wikipedii, kde je to přehledně a stručně vysvětleno:
http://en.wikipedia.org/wiki/Frequency- ... d_spectrum
http://en.wikipedia.org/wiki/Direct-seq ... d_spectrum
Pokusím se o vnesení trošky světla do temnoty:
technologie FHSS (futaba Fasst) funguje tak, že se informace přenáší na diskrétní frekvenci v rámci pásma vždy jen zlomek času, potom se bleskově přeladí jinam. Kam se přeladí je dáno pseudonáhodnou sekvencí, kterou zná vysílač i přijímač. Změnou této sekvence u jiného páru RX-TX dosáhneme toho, že je velmi nízká pravděpodobnost, že se oba (nebo více) systémů setká v jednom okamžiku na stejném diskrétním kmitočtu. Případné kolize s jiným vlastním systémem nebo cizím signálem na pásmu se u jednosměrných systémů řeší algoritmem dopředné korekce přenášených dat (tzv. FEC - forward error correction), u obousměrných systémů nějakým algoritmem kontroly správnosti přenesených dat pomocí kontrolních součtů případně kombinací s FEC.
Takový signál má (pokud bychom ho chtěli poslouchat na klasickém radiopřijímači) charakter náhodného šumu, v praxi se v použitém pásmu trochu zvýší šum ale nedochází k žádnému rušení jiných služeb a vzhledem k principu reciprocity ani k rušení jinými službami, které by způsobilo nepoužitelnost přenosu. Jednotlivá "diskrétní zarušení" zrovna použité diskrétní frekvence jsou tak krátká, že nejsou pro přenos rozhodující.
Systémy DSSS fungují na základě jiného rozprostření frekvenčního spektra (přenášená data jsou matematicky upravena pseudonáhodným signálem a tím je výsledně modulován širokopásmový vysílač), výsledek je ale obdobný s tím, že signál se z klasického pohledu jeví jako o něco větší úroveň šumu v menším úseku kmitočtového spektra. I zde je možná součinnost více zařízení na jednom takovémto kanále, protože pokud každé ze zařízení používá jinou pseudonáhodnou sekvenci, je opět nízká pravděpodobnost současného výskytu signálu o stejné okamžité diskrétní frekvenci.
Navíc u systémů řízení RC modelů ani v případě mnohokanálových souprav nejde o žádný velký objem přenášených dat, v porovnání například s obyčejným WiFi nebo Bluetooth jde o zlomky přenosových rychlostí. V tom případě je zde možnost hravě sdílet stejný kanál v čase, protože přenos těch pár bajtů dat jedné soupravy může trvat pár mikrosekund jednou za pár milisekund (rozdíl tři řády..) a zbytek času do dalšího vyslání informace je přenosový kanál volný. Opět jde o statistiku, jaká je pravděpodobnost že se rušivý a rušený kmitočet potkají ve shodném čase, přičemž kolize je možné omezit vhodným algoritmem časování vysílání dat resp. dalšími parametry přenosu. Navíc u RC souprav nejde o nutnost 100% bezchybného přenosu po celý čas. V podstatě vůbec nic se nestane, když se jeden paket přenesených informací o poloze serv ztratí, v zápětí přijde nová informace a ta již třeba zarušená nebude.. Analogie k PPM - když se z rámce vysílaného každých 20ms každý druhý ztratí v rušení, bude to fungovat dál, jen reakce serva nebude trvat 20ms ale 40ms - to je hluboko pod rozlišení lidských smyslů..
Mám dojem, že plamenné bitvy o to, který systém je lepší, jsou akademické mlácení prázdné slámy. Praxe ukáže a výrobci se budou přirozeně snažit, aby jejich výsledky byly z uživatelského pohledu srovnatelné.