Model při startu kličkuje

[kocispavel]

Ahojte,

mám dotaz - elektromotoráček Abert https://www.rcalbum.cz/model/10706-albert.html mi při startu ze země na plný plyn kličkuje, včera teda docela brutálně. Nejdřív zatočí doprava, po srovnání doleva. Mám tam podvozek se zadní ostruhou.
Čím by to mohlo být? Že by malé ofukování směrovky?
Díky za rady.
Pavel

[JirkaA]

Přijde mi podle fotek že to má podvozek dost daleko před těžištěm, to má vliv na nestabilitu. Další věc co do toho kecá je reakční moment vrtule a může to být i velikost směrovky. Zkus rozjezd s citem, ne tam navalit plný plyn najednou ale při rozjezdu pomalu přidávat. A řídit směrovkou se samozřejmě musí už na zemi, jinak ti to uteče doprava, prostě tam dej levou směrovku a postupně ji ubírej, jak vzrůstá rychlost letadla a směrovka má větší účinek.

[JardaRůžička]

Souhlasím s pomalým přidáváním plynu a taky bys mohl zkusit na podvozku nastavit mírnou rozbíhavost kol, mně se to dost osvědčilo.

[corsair]

mě se zase osvědčila sbíhavost kol

[Libor]

Hlasuji taky pro sbíhavost.

[Miro_V]

...

Nepises z akeho terenu startujes , na hladkom asfalte pomoze jemnejsi plyn a nastavenie podvozku ako pisu chalani vyssie.
Pomoct moze aj riaditelna ostruha (koliesko , spriahnute so smerovkou drotom ,drot v osi otacania ale samotne koliesko potiahnute od osi otacania viac dozadu).

Ak startujes z hliny alebo dokonca z travy tak sa bojim ze s tym nic nespravis , a casom si pri starte poskodis model ci minimalne vrtulu. Vyriesis to len startom z ruky , co uz nie je taka zabava ale niekedy nie je ina moznost...

[Leon]

. .jsem pro sbíhavost...
Z vlastní zkušenosti.
Rozbíhavost . . zahejbá to doleva a tak levé kolo začne jaksi víc drhnout a situace se zhorší . . .
Sbíhavost, utíká to doleva a naopak se začíná víc hrnout pravé kolo . .
Tak si to vysvětluji já.
L

[corsair]

Základem je si uvědomit, že pokud jedu automobilem co by asi dělal kdyby měl rozbíhavost....ale nechci poučovat

[kocispavel]

Nepises z akeho terenu startujes , na hladkom asfalte pomoze jemnejsi plyn a nastavenie podvozku ako pisu chalani vyssie.
Pomoct moze aj riaditelna ostruha (koliesko , spriahnute so smerovkou drotom ,drot v osi otacania ale samotne koliesko potiahnute od osi otacania viac dozadu).

Ak startujes z hliny alebo dokonca z travy tak sa bojim ze s tym nic nespravis , a casom si pri starte poskodis model ci minimalne vrtulu. Vyriesis to len startom z ruky , co uz nie je taka zabava ale niekedy nie je ina moznost...

Asfaltová dráha, dnes ještě relativně rovná....

[kocispavel]

Ahojte a díky za rady,

zkusím, uvidím, podám zprávu.
Díky.
Pavel

[VTjr]

Rozbíhavost/sbíhavost - na to téma už byly popsány tuny papiru a tisíce příspěvků.
Já sám jsem byl nejprve příznivec sbíhavosti, ale jak jsem zkusil rozbíhavost, tak od té doby jsem jednoznačně pro rozbíhavost a to zejména na travnaté dráze.
S autem bych to vůbec neporovnával, protože auto nemá křídla a neodlepuje se od země (tedy převážně a u auta je to jev naprosto nestandardní, přímo nežádoucí). A o to právě jde, o ten moment kdy se se letadlo odtrhne od dráhy.
To se nikdy neděje úplně najednou, jedno kolo se vždy zvedne dřív, a to kvůli nepatrnému vybočení směru.
Například při vybočení doprava levé křídlo vyvine vyšší vztlak, model letounu se tím nakloní doprava, levé kolo se odlehčí a pravé naopak víc zatíží. Ten efekt je nejvýraznější u hornoplošníků a ještě víc když mají na křídle dokonce vzepětí. No a pokud je na dvoukolovém podvozku nastavena rozbíhavost, tak zatížené kolo se ocitne ve směru vybočení, neklade tedy žádný významný odpor, model neztratí rychlost, ani nezmění náhle směr a v tom směru bezpečně vzlétne.
Pokud je ale nastavena sbíhavost, tak to pravé zatížené kolo nebude natočeno ve směru vybočení, tedy doprava, ale proti němu, tedy doleva. Kolo bude klást vyšší odpor, model letounu o něj jakoby zakopne, taky přitom zpomalí a přetočí se prudce doleva. Tím vztlak levého křídla klesne, pravého naopak vzroste, model odlepí pravé kolo a celá situace se zopakuje v opačném garde. To pak model kličkuje a pro samé zakopávaní ne a ne vzlétnout.

Jinak sbíhavost má nesporně stabilizační směrový účinek, ale jen dokud je spolehlivý kontakt obou předních kol se zemí.
Taky je zkušenost taková, že pokud vůbec funguje, tak mnohem lépe na asfaltu, u letounů s delším ocasem a dolnoplošníků. Ono taky dost zaleží na posazení trupu vůči zemi, tedy jak moc je vykloněn čumák dohora a vůbec od celkové koncepce letounu. Jsou letouny (třeba akrobaty F3A) s velkou mohutností SOP na nízkým posedem, kde je to skoro jedno jak je podvozek seřízen.
Nevylučuji tedy, že v určitých případech naopak ta sbíhavost se může jevit jako přínosná.

Já jsem se ale tady snažil vysvětlit jakým mechanismem funguje pozitivní vliv rozbíhavosti ve kterou "autíčkáři" nevěří.

[Leon]

VTjr . . Má to jistou logiku v momentě znatelného odlehčení podvozku díky vztlaku. Souhlas.
Ale viděl jsem řadu modelů, které ještě před tím než trochu vztlaku jejich křídla vytvoří kličkují . . .
- velké výchylky ostruhového kolečka, já s oblibou na ostruhu používal extra servo . .
- malá plocha směrového kormidla (potažmo celé SOP). I boční plochy mají své těžiště ve vztahu k tomu hmotnostnímu ...

Kolega z našeho dědkospolku měl jakýsi homemade hornoplošníček cca 500mm rozp. Po mých asi třech pokusech (byl jsem požádán) jsem utržil posměch . . Vlevo, vpravo . . a plác.
Tak jsem od někoho vyžebral kousek překližky pod 1mm a drobně tu placku upravil tvarově a vteřiňákem přilepil. Kýlovce přibylo asi 30% plochy . . .
A už to šlo...

L

[VTjr]

Vůbec se tomu nedivím a jak jsem i já napsal, větší mohutnost SOP v tomto určitě dost pomáhá.
No a jelikož mohutnost je přímo úměrná ploše SOP a jejímu ramenu (tedy de facto délce ocasu) a nepřímo úměrná rozpětí a ploše křídla, tak jakékoli zvětšení plochy SOP nesporně pomůže. Zejména velmi špatně jsou na tom většinou dvojplošníky, protože mají často krátký ocas a naopak velmi velkou plochu křídel. A málokdo si uvědomuje, že čím je větší poměr rozpětí a délky ocasu, tím větší by měla být plocha SOP.
Velmi dobře to ilustruje tento obrázek z Akademie letectví od pan Lněničky http://www.airspace.cz/akademie/rocnik/ ... chy_32.jpg, celý text článku najdete na tomto odkazu, kde on i určité hodnoty mohutnosti jak SOP tak i VOP přímo doporučuje. http://www.airspace.cz/akademie/rocnik/ ... plochy.php (ale má tam v textu chybičku, vzorce pro výpočet mohutnosti SOP/VOP nejsou na obrázku 28 ale 32, to je právě ten z prvního odkazu).

[PetrG]

Taky bych zkontroloval umístění podvozku.

[VTjr]

... Ale viděl jsem řadu modelů, které ještě před tím než trochu vztlaku jejich křídla vytvoří kličkují ...

To nemusí být ani vidět, nemusí být rovnou viditelné odtržení jednoho z kol od povrchu, nebo viditelný náklon. Na vznik zmíněných jevů stačí i pouhé odlehčení jednoho a naopak zatížení druhého kola.
Jak říkám, u aut nejsou krídla, tak se tohle neděje. I když v ostré zatáčce sbíhavost způsobuje přetáčivost, takže nápravy jsou řešeny tak, že při vytočení kol se sbíhavost zmenšuje. A to nejen tím, že každé kolo zatáčí v jiném poloměru. Pro rovnou jízdu je naopak sbíhavost nezbytná. A stejně tak to platí i pro letoun kdyby byl přitlačený k zemi. Když se dostane do fáze, kdy zvedne ocas a má dostatečnou rychlost, ale úhel náběhu křídla je udržován záporný, tak v tomto režimu mu sbíhavost nepochybně prospívá. Jenže když začne kličkovat už v okamžiku zvedání ocasu, tak zakopávání a následné kličkování mu nedovolí zvýšit rychlost a udržet ocas zvednutý. Právě to se zvednutým ocasem je už pak fáze, kdy o stabilitě směru podvozek tolik nerozhoduje, ale uplatňují se právě ty aerodynamické síly vznikající na SOP.