Všechny však mají stejný nedostatek, a sice rozpadajíci se plastové víko karteru
Já se poprvé s tímto problemem setkal po koupi nového motoru MVVS 2,5 DFR/S v roce 1999. Krom přiliš tĕsného protipístu, se kterym jsem bojoval a užil své (musel ho opakovanĕ brousit, než jsem docílil použitelneho stavu), tak taky vyvstal ten nečekaný problém s plastovým víkem. Motor se špatnĕ startoval, byl nestabilný v seřízení. Pak jsem si všiml, že prostor lože za motorem se nadmĕrnĕ špiní přepáleným olejem.
Tak se zamýšlim co bylo cílem této plastové inovace, tedy spíš instalaci takzvaného "kurvítka"?
Jednak asi úspora pracnosti výroby tĕhto, v té dobĕ asi nejprodávanĕjších, motorů.
Pak mnĕ napadlo, že to plastové víko mohlo mít navíc jistý přínos v snížení tření ojnice o čelo vika při případném slézání oka ojnice z ojničního čepu klikovky.
No a v souvislosti s tim poslednym vím, že mnohé motory podobné koncepce se často modeláři zdokonalovali tak, že na zadní viko se nýtovala plechová destička z kalené oceli nebo nerezu. Prostĕ kvůli tomu, že duralová ojnice se o viko taktéž z Al slitiny zadírá (co krom zvýšeného tření navíc produkuje Al bordel a škodí i výbrusu), ale po oceli to dobře klouže.
No, ale teď přemýšlím nad tím, když už budu muset pro ty svoje dvaapůlky vyrobit nĕkolik stejných vík, zda je vůbec vhodné je točit z duralu?
Tak kolegové motoráři, co o tom soudíte?