Vestavba TREX550E do maket. trupu Hughes MD-530 ThunderTiger

[Relax]

Dobrý nápad . Ta kabina je perfektně pevná nahoře kde je to žebro, dole je to měkké a drží to spíš oblouk zasklení. Když se kabina přišroubkuje má neuvěřitelnou pevnost. Roving dole by taky trochu kolidoval s reflektorem. Ale každopádně se to nabízí, střed nahoře a ta dělení do stran. Když už vyplnit tak efektivně.

Sejmula by se forma na separovanou kabinu, skoro by bylo nejlepší to udělat IN tzn. zamaskovat dobře lakovanou vnější část, nalepit boční stěny aby z toho vzniklo něco jako vanička. Pak jsou dvě možnosti. Buď kabinu naseparovat nebo tam vložit tenký 7mjú mikroten a pak do toho nalít sádru. Po mikrotenu by se muselo místy lehce tmelit. Po vyschnutí by se odbrousily všechny oblouky až na rovinu zasklení, zůstaly by jenom čáry pro orientaci a sesazení dílů. Podle všeho by to šlo udělat na 4 kusy, vrchní dvě pole s dělením najednou a spodek zvlášť.

Největší háček je manžeta dosednutí na líc trupu. Bez ní by zasklení šlo jakoby "pod trup" a trup by vytvářel nepříjemnou hranu. Ani teď to nelícuje dokonale ale ten oblouček to trochu zamaskuje, pak by to bylo vidět naplno. Teď je trup a sklo zároveň, dělení skel jsou výš. Bez manžety by byla dělení zároveň s trupem a sklo lehce utopené. Něco za něco - pořád je lepší pěkné sklo. Přetáhnout folii je v pohodě ale vytvořit zároveň ještě tu vlnku nevidím zatím moc reálně. I když v té sádře bude ale bez zamáčknutí ( čím ? ) nevznikne. Jedině mít nějakou samostatnou šablonu a tou to vytvarovat, možná i lokálně nahřát a postupně. Ve dvoudílné formě by to byla snazší ale zase mnohem složitějším lisování jako celku, člověk by ztrácel drahocenné vteřiny a pak už se to nevytvaruje.

V nejhorším jí ve formě zatmelit ale to by mohlo znamenat zvýšení obvodu a tím i objemu takže to pak třeba do trupu nenapasuju. To už by se pak musela forma upravit zabroušením na ten obvodový žlábek a hranu trupu prostě přiznat.

Forem jsem dělal ne střední škole hodně, včetně porcelánu. Tvarování sádry byl na Hollarce samostatný maturitní obor a byla to skvělá práce, maturovali jsme ze šestnácti odborných předmětů. Hollarka v tomhle byla a je stále unikát, i když nás šla třetina ze 40 maturantů na Akademii, ostatní se díky tomu uchytili v obrovském spektru činností.

[Relax]

Pavel123 si myslí že by se to dalo udělat na tři díly, vršek po nižší horizontální dělení z jednoho kusu, spodek jako levou a pravou polovinu. Hlavní je vymyslet tu obvodovou manžetu, bez toho to ztrácí poezii. Nápady jsou, bude to chtít čtyři ruce, možná i víc, záleží na způsobu ohřevu folie.

Každopádně to nechám jako výhledovou akci, napřed Helisiku dokončím a zalítám tak jak je. Teď bych potřeboval stříbrné folie, seznam věcí co lze ještě dokončit bez nich se minimalizoval. Oříšek je jak přední okna vyndávat při výměně baterií, varianta s izolepou jako na Maďarovi a Raptorovi není na boulích oken ideální ale vyzkouším to. Jiná možnost jsou jedině cca 10mm dlouhé tyčky, za které by se to chytilo mezi prsty. Vypadalo by to jako antény a rušilo. Na druhou stranu je tam několik nesrovnalostí a není to ani náhodou bodovací maketa. Dobrý by byl šroubek z čirého polykarbonátu, to není snadné sehnat pod 50 kusů a za vysokou cenu.

[Relax]

Okna dostala imitaci větracích pupíků . Jsou vytažené ze stejné folie přes zadní stranu šroubováků skrz otvor v plechu, zastřižení a zabroušení do roviny. Není šance to chytit a udržet, pomůže čtverec širší krepové pásky, přitlačený napřed shora a pak zabalený všemi přesahy vzhůru. Přilepí se i na prsty, broušení a přítlak jsou v pohodě. Na lepení je kápnutá vteřinovka na silikonovaný papír, kouskem stejného papíru roztažení lepidla do plochy. Pupík se přichytí k úzkému proužku tvrdého papíru obalené krepovkou obráceně aby lepil. Větračka se lehce položí na plochu s lepidlem a přenese na okno do bodu vymezeného čtyřma tečkama permanentním fixem 2mm mimo obvod aby se barva nezafixovala lepidlem. Přitlačí, za chvilku to drží. Na fotkách teď vidím že měly být nepatrně menší.

Smoke jsem stříknul Colani s přestříknutím do jejího kalíšku skrz plastové víčko se 7mm otvorem na trysku spreje aby nebyla barva všude. Stříkání v pohodě, výsledek jsem čekal trochu lepší. Prskanců tam je sice mnohem míň ale není to úplně rovnoměrné protože ho nechci moc intenzívní a to se pak těžko vyladí, čím víc tím je to snazší. I proto foukli Raptora tak do tmava. Na předním okně se barva v jednom místě neslila a je tam malá čárka, možná to půjde zaretušovat třínulkou. Kabinu stříkat nebudu, nejspíš dojde na přestavbu a sprej bych de facto vyhodil.

[Relax]

Černý lem oken jako imitace těsnění je provedený matným Alkytonem do vymaskování pruhem elektrikářské pásky. Bohužel jsem si při tom vylomil levou pozičku, zbrkle jsem na ní v dílně šlápnul..... Zalepeno vteřiňákem a drží ale naštve to. Tenhle díl je jeden z nejpracnějších, vyplatilo by se mít na to kvalitní formu a odlívat.

Folie stále nikde, začal jsem aspoň s rozkreslením a přípravou papírových šablon. Je vidět že trup se od předlohy dost liší, chladič vychází výš a bude celý ve stříbrné ploše. Nejhorší je právě položení folie na taková místa včetně krytů nad nohama podvozku, to bylo už u Maďara otravné. A to je ta folie celkem ještě tvarovatelná. Musí se tomu pomoct pistolí s velmi úzkým nástavcem a dávat pozor na lak.

S foliema by to bylo hotové za dva dny, takhle termín vůbec neodhadnu. Nesešlo se to, na druhou stranu je s čím lítat. V předchozích letech už jsem měl mnohem víc startů, letos je to ale i mizerným počasím.

[Relax]

Podařilo se mi sehnat folie Oracal 751 šíře 63cm tady v Praze. Dokonce bez podmínky koupit minimálně 5 metrů kdy potřebuju pár dm2, max. půl metru z té střední stříbrošedé, ušetřím tak několik tisíc korun. Dvě barvy se musí dovézt z Německa, vyzvednutí bude v pátek. Vzal jsem rovnou černou na listy
( lesk i mat ) a žlutou na konce. Nápisy se taky dělají, přece jenom to vypadá veseleji. Zatím připravuju šablony, ta pravá strana bude dost libovka. Sundám nádrže, možná i jejich zadní AL úchyty aby nebyla folie přerušovaná. Bez nádrží můžu vyrobit šikmé stupačky na variantu bez nádrží, chce to kovová pouzdra a menší žebra dovnitř.

[Relax]

Je to jak z pohádky do pohádky. Odpoledne mi z Golem reklamy volali že folie 918 Nickel vybraná dopoledne i předtím u Martina v únoru není nikde v Německu skladem. Možná se teď nevyrábí protože o ní není zájem.

Zítra tam musím znova a hledat něco podobného z jiného vzorníku, na plotter se dá použít všechno. Když nenajdu musel bych škálu překopat a jít do tmavší barvy Antracit 093. V podstatě ta dopoledne nejtmavší by byla prostřední a přidal se tmavý Antracit. Bylo to sice vyváženější ( ten Nickel byl do okrova a teplejší ) ale Antracit je přece jenom dost tmavý. tak špatně to vypadat nebude ale radši bych našel světlejší barvu.

I když na jedné z dostupných fotek kdy provozovali tu mašinu v USA vypadá ta tmavá podobně. U těch barev vysloveně záleží na světle a úhlu pohledu fotografa. Pokud bych vycházel z střední hodnoty nebo dobrého nasvícení kde není stín, Antracit je moc tmavý.

[Relax]

Nejlepší porovnání je z videa a je jasné že tam ty tři odlišné barvy jsou. Napadlo mě dát na trup všechno v tmavší a konturu písma světlou, bylo by to úplně proti předloze tak musím tu třetí najít.

[Relax]

Dnes jsme folie u Martina konečně rozsekli. Přehlédl v mailu co objednávám a souhlas ať to koupím mě navedl na folie 751C, vybrané podle té bílé která je na Maďarovi. Jenomže na Helisiku se Martin rozhodl dát kvalitnější a dražší řadu 951 která se používá na polepování skutečných letadel. Povrch musí být dokonale čistý, je tam vidět i vlas ale hlavní důvody byly jiné. Za prvé trojnásobná řada barevnosti stříbrných folií a druhak lepší schopnosti jít za složitějším tvarem, rozpracování na jarové vodě, vytahování a vysoušení. Proto jsem ty barvy nemohl najít .

Folie budou zítra, zařídil že mu ze šíře 126cm střihnout půl metru. Folie stojí 576 korun s DPH na 1bm, když použiju čtvrtinu třetinu, bylo by to hodně drahé a co pak se zbytkem. Nápisy má skoro hotové, moc pěkný to bude.

V pátek možná budu mít střední a tmavou folii abych to o víkendu položil, případně počkám na další týden kdy budou i nápisy.

Dnes jsem cestou v GME koupil ještě lepší spínač čerpadla na 5A který doporučil Zdeněk a k večeru to celé zapájel. Je zvláštní že ať dám přes měnič 6V nebo 7-8V, pořád načerpám litr vody za 7 vteřin takže plnění nádrží je zhruba na čtvrt minuty max. Chtělo by to o něco pomalejší chod, nechce se mi ale kupovat znova menší čerpadlo za cca 300 a tohle nevyužít. Ještě zkusím jít s napětím dolů, čerpadlo je ale konstruované na 12V. Nechtělo se mi to dělat na obří 10L kanystr, je tam 5L tak dvě plnění a dolít do něj vodu. Možná stihnu na jednu baterku dvoje naplnění s mezipřistáním.

Za baterkou je pojistka, pak vypínač, měnič a čerpadlo. Origo vodotěsný konektor k čerpadlu stojí přes 400, použil jsem starší klasiku Tamiya do aut kde se dutinky narazí na trny v čerpadle a pak to vyplním silikonem. Baterka 3S Nano-tech 11,1V 2200mAh z Próčka je upevněná na vršku plastové krabičky suchým zipem, ještě to budu celé muset rozhodit a překližku natřít alespoň nitrolakem. Ještě musím vyrobit nějakou těsnící zátku, jakmile se konec hadice s hrdlem dostane pod úroveň hladiny vody v kanystru začne to logicky vytékat.

[Relax]

Přece jenom jsem se pustil do výroby sádrového kopyta na lisování kabiny z PVC. Koupil jsem tenký 1mm hliník a 3mm plast na bočnice, nakonec jsem vzal osvědčené měkčené PVC které se dobře stříhá i tvaruje a není to potřeba složitě separovat. Vnitřek kabiny jsem vylepil čtverečky tenké hnědé lepenky, přesahy čtverců a různých tvarů jsou sice nepatrně plastické, zmizí po lehkém přebroušení.

Původně jsem chtěl kabinu vylepit tenkou krepovou páskou 3M, ještě že jsem si udělal zkoušku. Krepovka vodou nabobtná a vzniknou varhánky které by to celé zdevastovaly, mraky tmelení a broušení, hodiny zbytečné práce. První várku sádry jsem dal raději do gumové misky vylepené opět hnědou lepenkoou, určitě se se sádrou neslepí ale uvidím ten reliéf a jak se sádra chová při broušení. Materiál vniveč nepřijde, až bude nalito dost hmoty uvnitř tak tam ten puk vložím do čerstvé sádry. Sádra je modelářský Kitfort z OBI, tuhne ale dost rychle takže klame tělem. Správná modelářská sádra jakou jsme měli na Hollarce jde zpracovávat 25 minut ale byla to jiná kvalita. Tady to chce rychle vymíchat, vyhnat vzduch poklepem a dát do formy. Do druhé vrstvy může přijít pár pruhů perlinky na zesílení. Uvidím jaká je brousitelnost, pokud by to bylo hrubé, dal bych jako první vrstvu Uniflot od Knaufu nebo Rigips, obě jdou skvěle brousit i tmelit což sádrokarton vyžaduje.

Čerpadlo už má natřenou základní desku ( čirý Sportakryl Satin ), zbývá to sestavit a doplnit buď vřazený uzávěr nebo špunt na konec. Upevnění kanystru páskama se mi nelíbí, budu zkoušet ještě něco jiného. Třeba menší stahovací popruh s ráčnou.

[Relax]

Základ sádrového kopyta je hotový, až na pár detailů to šlo dobře. Hlavičky šroubků jsem přetáhnul UNI páskou, napřed krémová sádra Uniflot na sádroš, pak modelářská Kitfort z OBI. Název modelářská je naprostý nesmysl, po rozmíchání ztuhne do dvou minut . Chce to s tím počítat, pokud se pracuje souběžně s oběma typy je to problém protože Uniflot tuhne 15-20 minut a Kitfort se skrz něj dokáže protlačit až na líc. nedomyslel jsem upevnění vrutem skrz otvor nad špičkou kabiny, tam měl být šroub a matka na druhé straně. Takhle mi nezbylo než podkladní desku rozřezat opatrně maflem a netrefit kabinu, tím bych to dorazil. Kabinu jsem musel od sádry postupně tlakem a páčením oddělit, šlo to mnohem hůř než jsem čekal. Přece jenom se vejčitý tvar trochu svírá a sádra je uvnitř tak trochu zavřená. Nebylo to ale na dělenou formu. Reliéf lepenek je znát, před broušením to chce nechat dokonale proschnout protože zavlhlá sádra je k ničemu, samé vrypy a plošky. Korektury sádrou a opětovným broušením udělám až potom, nakonec se forma napustí lakem.

S odstraněním hnědé lepenky bude ještě dost práce s technickým benzinem, byla sice pěkně tenká ale při sundávání zůstaly 2/3 hnědé vrstvy na kabině.....

Včera mě napadla zajímavá varianta jak udělat zasklení výměnné. Do dělících částí kabiny ( které jsou teď na formě nerovnoměrně vystouplé a odstraním je broušením ) dám nejenom epoxid a rowing o němž mluvil švíco ale vlepím tam malé šroubky M2 se zápustnou hlavou. Napřed nabodovat hustou vteřinovkou, pak zalít epoxidem s tím že ho bude raději trochu méně než víc a brousit. Lokální doplnění obstará polyesterový tmel. Na šroubky se nasadí všechny tři díly lisované z PVC, zevnitř dá hliníkový pásek síla 1mm a matičky. Bude to trochu pracnější na měření ale praktičnost je ta hlavní deviza. Můžu si vylisovat dvě až čtyři sady, když se něco poškrábe tak to přehodit.

Sádrová forma se vybrousí, pak se z lakované kabiny odřízne mizerné zasklení a zbylá kostra přiloží na formu. Překreslí se obvod, dovnitř se rozmístí pozice jednotlivých šroubků které se odvrtají slabým vrtákem aby nezmizely. Po vylisování každého dílu se tyto body přeznačí fixem a odvrtají v PVC, to se přiloží na kostru, překreslí a na tato místa se nalepí šroubky. Pak už je to rutina.

Folie jsou komplet, nakonec si to převezmu až s nápisy takže polep se ještě odkládá, zřejmě na příští týden.

[Relax]

Dokud forma neztratí většinu vody nemá smysl to tmelit a opracovávat. Na broušení kdy se nezahltí brusný papír nebo mřížka hned prvním pohybem to musí být dokonale suché. Forma váží 10 kilo a vypadá trochu jako hlava žraloka. Aby to schlo rychleji, navrtal jsem na spodní straně 22 hlubších otvorů průměr 13mm, to dost pomůže. Spodní strana je nahrubo opracovaná zubatým hladítkem a do hmoždinek je ukotvená deska laťovky, dvě obdélné stojky a spodní deska. Stabilita a váha, mělo by se na tom dobře lisovat.

V pondělí objednám v Cenovkách další folie A4 na spodní díly a A3 na vrchní. Bylo by pěkné odlít to na dva díly nebo najednou, to se mi určitě nepovede. Podstatné je mít tam ten žlábek po obvodu i když ho budu dělat postupně. Doufám že se mi to při odlívání nehnulo nebo nezbortilo a na trup to sedne dobře.

Podle fotek jsem vyrobil stupačky. AL kulatina 5mm ze které jsou i spodní vzpěry na ráhno, použil jsem dvě vyřazené kde se využil do plochy rozklepaný konec a na něj 1mm hliníkový plech se zpevňujícím tenkým ohybem vepředu a vzadu. Stupačky se zasouvají do dubových pouzder nalepených uvnitř 15min epoxidem. Abych to nemusel držet tak dlouho nebo chytat dalším šroubkem skrz trup což by taky šlo, dělám to tak že střed je epoxid, na koncích je to nabodované hustým vteřiňákem. Vystředit s nasazenýma stupačkama, přitlačit, na vteřiňák aktivátor.

Stupačky jsou zajištěné 2mm tyčkou zasunovanou shora. Mělo by to jít i bez vyjmutí zadních oken. Stupačkama jsem si akorát zkomplikoval pozici řídící jednotky světel protože ta zajišťovací tyčka vychází skrz její střed a nezbude mi než ji posunout hodně kupředu. Nevím jestli vyjdou kablíky na zadní záblesk a koncovou bílou diodu, v nejhorším to skončí jejich prodloužením a než krimplovat, spíš tam zapájím a zasmrštím vsuvku kablíků.

[Relax]

Čerpání do nádrží je hotové, dal jsem tam dva 30mm široké popruhy. Napětí na měniči jsem musel zvednout na 8V. Bylo tam tuším 6V ale čerpadlo se nechtělo rozeběhnout, kviklo a nic. Napřed jsem měl podezření jestli to neudělalo maximální dotažení hliníkového třmenu a povolil ho, nepomohlo to. Na 8V bych se sice obešel i bez měniče s malou baterií 2S LiPo 850mAh, tu bych zřejmě dost často nabíjel protože čerpadlo si určitě vezme dost. Jeho odběr jsem vlastně změřit zapomněl, to by mě zajímalo.

Ventil nebo uzávěr na daný průměr hadičky jsem v Hornbachu neobjevil, buď příliš malé na zavlažovací profi systému nabo klasika a ta je moc velká. Vyřešila to násuvná zátka s dřevěným špuntem vyrobená z kousku stejné hadičky. Při čerpání to celé funguje trochu jako trkač. Když čerpadlo vypnu, voda teče sice mnohem pomaleji ale teče pořád, pokud by byl kanystr výš měla by celkem slušnou rychlost.

Zítra začnu opracovávat formu na kabinu, už je povrchově pěkně suchá. Folie A3 a A4 jsou objednané, z vyříznutím poškozeného zasklení ještě počkám dokud nebudou všechny tři díly úspěšně vylisované. Aby se mi nestalo že to pěkně rozřežu, něco se pak nepovede a budu mít sice hotovou heli ale bez kabiny kterou už nelze nikde sehnat.

[Relax]

Další neplánovaná oprava laku, tentokrát stabilizátory. Postupně zapojuji diody a na stabilizátorech nemilé překvapení - bílé koncové světlo nic. metodou osvědčenou při hledání na Maďarovi kde prasklo vedení pádem na zem jsem postupně oškrábl lak a velmi houževnatý plnič až na měděnou pásku, měřákem pak zkoušel zdali je přítomen proud. Jedna strana v pohodě, druhá na dlouhém úseku nic. Jenomže kde je to přerušené ,,,,,,

Takže sonda v polovině, ukázala směr, opět v polovině a pak už se to dalo dohledat. bylo tam něco jako miniaturní příčné přeložení měděné pásky, možná to prasklo, dostal se do toho plnič a hotovo. Proškrábnutí, pájecí kapalina a slabě propájet, zbytek musí odvést akrylátový tmel a retuš, snad to nebude moc vidět.

Musím zajet do Nightfly pro červenou diodu na záblesk, v únoru jsem si jí odpálil přes baterku protože se mi nechtělo vyrábět prodlužovák, jednotka namontovaná na mezidesce a vyndaná z trupu na diodu nedosáhla, vím sice že to chce jenom brnknout o sebe vodičema jestli blikne ale nedodržel jsem to a odešla.

Obě pozičky jdou, prodloužení kabelů taky tak aspoň něco pozitivního. Úplně mi vypadlo že musím počkat až budu znovu a lépe vyrobené čepy takže to hned tak nepoletí.

[Relax]

Zítra by měly jít polepy na plotter, v pátek možná k vyzvednutí a o víkendu realizace. Forma je vytmelená, není to topp ale stačit by to mělo. S "modelářskou sádrou" z OBI to byl vysloveně náběh na vidle, na tohle se vůbec nehodí resp. je třeba počítat s tím co neumí. Měl jsem si to vyzkoušet předem, moje chyba.

Jak jsem nenechal krémový Uniflot zatvrdnout ( aby se obě sádry spojily za vlhka ), mnohem těžší šedá sádra projela skrz Uniflot a lokálně se doslala až na líc kabiny. Podle mě to není žádná modelářská sádra ale obyčejná elektrikářská sádra, která ztvrdne ani ne do dvou minut po rozmíchání, drží si vysloveně vodu, zůstává měkká a lepivá kdy se na ni neustále nabaluje prach z Uniflotu a proto všechno se velmi špatně brousí.

Nezbylo mi než jí vyškrabat sochařským očkem s hodinového péra v násadce, pak ještě jednou protože stačí nepatrné množství a nedá se to dobrousit. Vyplnění Uniflotem který schne mnohem rychleji, je měkčí a při broušení nehrozí tolik že zničím kulatý tvar kabiny. Obě sádry současně se vybrousit nedají, je to jako chtít mít v rovině balsu a buk.

Po vybroušení je povrch zbavený prachu zavlhlou molitanovou houbou, vysušený a natřený hodně ředěným čirým nitrolakem. Pak asi 4 vrstvy stříkaného světle šedého plniče z Hornbachu. Není dvousložkový jako ten z lakovny. Až vyschne vytmelím pár detailů polyesterovým tmelem, broušení pod vodou a na závěr dám bílou lesklou syntetiku - raději válečkem než štětcem.

Pak se rozkreslí osy na vytlačení, udělat to z jednoho kusu PVC folie A3 vidím nereálně protože výškový rozdíl vršek - spodek je přes 10cm, to folie nedá a přes špičatý vršek by se buď roztrhla nebo se nedotvaruje. Ohřívat to budu opět pistolí, napadlo mě nasadit dát rámeček s folií v rozích na závitové tyče ukotvené dole do větší podkladní desky a rámeček pak během nahřívání spouštět dolů s tím, že to budu neustále zajišťovat křídlovýma matkama aby se to nevracelo. Vrchní díl si takto představit dovedu, ty přední už možná podobně řešit nepůjdou protože jedna rohová tyč by musela vycházet asi přímo z formy. Pokud by to fungovalo, mohl bych snáz udělat tu manžetu. Ostatně proto mě to napadlo. Zakrýt hotovou část a ohřívat pouze to co se musí dotvarovat.

[švíco]

Seš si jistý, že ti ty vrstvy laku, plniče a syntetiky nebudou dělat problémy při lisování za tepla? (puchýře, lepení se na materiál apod.?)