Bayeux píše:Což o to, těch co vytrvali v kroužku pár let bylo i víc, i takových kde byl vidět progres a že se něco naučili.
Jenže - NEZNÁM SKUTEČNĚ ŽÁDNÉHO KROUŽKAŘE, který se po odchodu ze ZŠ dále modelařině věnuje, byť alespoň na té úrovni, kde byl (zbožným přáním by byl posun).
Tak už ho znáš , například já jsem "kroužkař." Do kroužku mě zapsala moje maminka když mě bylo 10 let ( Nyní mám 63 a pořád stavím, teď zrovna Polaris , to je větroň kategorie RCV1, ano čteš dobře RCV1 - řízena pouze a jen směrovka v neděli jedu na soutěž do Louky cca 175 km . ) a to jsem tam chtěl, pokud si pamatuji, chodit dříve, jenže tam brali děti právě až od desíti let věku. Znám ještě Igora - ten chodil cca 10 let po mě - dodnes modelaří... a vlastně v mém věku je těch kroužkových modelářů více. Bohužel fakt ve věku "sát" a více, těch mladých je málo a ve věku "set" nula. Přece my modeláři nevymřeme!! A proto "jdu do toho instruktora" za každou cenu. Vlastně i to je modelařina - velké představy , hodně času, práce a nakonec havárie a vše začíná znovu představy , hodně času, práce a.... úspěch? Tak je to i s tou modelařinou a i s tím kroužkem. Správný modelář to nevzdá. Proč ? Protože je MODELÁŘ ! Kolikrát já už jsem se chtěl na to vykašlat, zvláště, když při prvním startu to bylo v rozsypu, ku.va, já se na to vy.eru !! A za dva dny už jsem zase v díně stavěl a hlavou se mě honily myšlenky jak to bude krásně létat.