Obrázek od REXe v podstatě ignoruj.
Jeho obrázek naznačuje, že pokud mám
správně nastavený model a posunu těžiště dozadu, model se bude vzpínat. Zatím co, když jej posunu dopředu model půjde spíše k zemi. Ale důvody vzpínání se / sklánění dolů mohou být
různé., např. typicky
nastavení výškovky (nebo úhel seřízení).
Běžná praxe vychází z modelu, který není optimálně nastavený. Pokud je jakž tak letuschopný a uřiditelný, výškovka se natrimuje na rozumný vodorovný let (spíše kluz) stabilní rychlostí. Pak je moment vytvářený výškovkou a moment vytvářený těžištěm vůči aerodynamickému středu při tomto klouzavém letu v **rovnováze**.
Až pak nastupuje **dive test**, tj. model se pod nějakým rozumným úhlem pošle k zemi.
Rychlost se během takového letu zvýší -> vzroste "účinnost" výškovky. A vodorovná délka ramene těžiště se zkrátí -> sníží se "účinnost" těžiště.
- Pokud model začne vybírat, těžiště je před aerodynamickým středem a výškovka ho musela kompenzovat. (= pozitivní stabilita)
- Pokud model pokračuje v přímočarém letu k zemi navzdory zrychlování, výškovka nedělá nic a těžiště je přesně v aerodynamickém středu (takže také nedělá nic). (= neutrální stabilita)
- Pokud model zvětšuje svůj náklon, těžiště bylo až za aerodynamickým středem a výškovka to kompenzovala opačným působením. (= negativní stabilita / nestabilita)
Ideální je, pokud model pomalu vybírá (tj. mírná pozitivní stabilita). Neutrální nastavení je dobré pro akrobaty. Těžiště vzadu je pro hazardéry (a lidi převážně visející na vrtuli).
Každé pozici těžiště odpovídá nějaké nastavení výškovky (resp. rozsah nastavení).
Postup počátečního seřizování modelu je vždy vytrimovat výškovku na vodorovný let (kluz) -> provést dive test -> upravit polohu těžiště -> vytrimovat výškovku na kluz -> provést dive test -> ...
Zde podrobnosti:
https://gympiemodelflyers.wordpress.com ... dive-test/
Bohužel stále se najdou modeláři, kteří pošlou letadlo do vzduchu, to jim začne padat předkem dolů a oni se to snaží automaticky opravit posunem těžiště dozadu. A tváří se jako by vytrimování výškovky (případně změna úhlu seřízení) neexistovaly.
PS: V tom tvém odkazu je to popsané velmi rozumně. U větších modelů je téměř nemožné modelu rukou udělit dostatečnou rychlost pro zaklouzání na louce. To pak vede ke zbytečně moc přitažené výškovce (menší problém) nebo k posunu těžiště příliš dozadu (VELKÝ problém). Lepší je řídit se pokyny výrobce a rovnou to poslat do vzduchu.