MPml píše:Pokud ten zdroj funguje jak má, a je napětí správné, tak tu hlavu můžeš žhavit klidně hodinu (samozřejmě NE za běhu) a nic se nestane.
...
typické poškození hlavy nebo svíčky vzniká tím, že zdroj nedrží napětí a po naskočení motoru, kdy se vlákno začne navíc ohřívat teplem z motoru, tak to "topí" furt stejně ...
Souhlasím, ale ne úplně, tedy s dodatkem, že pokud zdroj funguje jak má, drží to napětí (i přímo na svíčce), je dostatečně tvrdý (a to včetně odporu přívodního kabelu a přechodového odporu kleštinového konektoru na svíčce), tak klidně se může dlouze žhavit bez poškození vlákna svíčky i za běhu.
Ono pokud by tomu tak nebylo, tak by se asi ani nemohlo používat přižhavování.
No a dle mých zkušeností, tohle všechno beze zbytku splňují ta malá žhavítka na jeden článek připojované přímo na svíčku, ale i zhavítko s ne příliš dlouhým dostatečně dimenzovaným kabelem. Ja osobně i s takovým nikterak nespěchám s odpojením žhavení po naskočení motoru, klidně udělám i zkoušku plného plynu a nepamatuji, že by se mi někdy přitom svíčka přepálila.
Pokud se mi zničila svíčka, tak to bylo vždy jen při havárii, anebo jsem vyměnil svíčku i s neporušeným, ale už značně zkavitovaným vláknem, po delším provozu prostě preventivně. U motorů s ABC výbrusy pravidelnou kontrolu stavu vlákna svíčky a preventivní výměny jednoznačne doporučuji.
Samozřejmě to splňovalo i to historické žhavení, jak tu uvedl Jyrry (i já jsem takové používal, nejprve dva paralení suché velké monočlánky (velikosti D nebo R20) a pak jsem si sehnal 2 články NKN-10, které jsem zapojoval nejprve paralelně a jak už byly trochu víc vybité, tak do série a asi s metrovou dvojlinkou. Taky to fungovalo a svíčky jsem nepálil. I když ty starší svíčky MVVS asi byly na vyšší napětí než ty dnešní, ty dobré ruské KC-2 byly na 1,8V.
Co se týče různých regulátorů, tam je těžko soudit
, záleží typ od typu, samozřejmě to nesmí být ty fejkové s regulací proudu 
.Jinak, dovedu si představit i takový napěťový regulátor (zdroj konstatntního napětí) se zpětnou vazbou odvozenou přímo od kleštinového konektoru svíčky (tedy krom silných proudových vodičů musí být v kabelu i tenké snímací napěťové vodiče) čím se eliminuje vliv kolísavého úbytku napětí na vodičích kabelu, samozřejmě tím i ten Tebou popisovaný efekt nárůstu napětí při rozžhavení vlákna.
Otázkou však je, nakolik je ten efekt výrazný a reálně škodlivý, a zda má smysl se tím tedy vůbec zabývat a komplikovat konstrukci regulátora/stabilizátora. 
Při tlustých a nepříliš dlouhých vodičích i obyčejného dvoužilového kabelu si myslím, že jejich vliv je minimální a větší paseku můžou nadělat přechodové odpory kleštiny a konektorů na panelu. Čili je třeba dbát o jejich čistotu. Jinak si Ty, nebo někdo jiný, napsal, že při vysokých točkách je životnost svíčky kratší.
Ano, to je pravda, ale dle mých zkušeností to platí cca nad 20 000 ot/min.
Mám jeden model, kde ja stará MVVS 2,5 GRR RC, a když s vrtulí 7/3" točila > 25 000 ot/min, tak to bylo co let to nová svíčka, přitom autíčková Red-Line studená.
Drahý provoz. 
Pak jsem prodloužil výfuk a s vrtulí 8/4" točil motor už jen 16 000 ot/min na zemi, ve vzduchu možná cca 17 000 ot/min, no a ty samé svíčky mi teď drží celou sezónu. 
Ty vysoké točky neprospívají nejen svíčkam, ale ani motoru samotnému, takže je potřeba provozovat tyto režimy jen tehdy, když je to opravdu nevyhnutné. V rekreačním létání je to zbytečné a taky nižší točky jsou i pro uši příjemnější. Každopádně čím menší motory, tím jsou kvílivější.