Celeron píše:Co pamatuju, tak se na zádech muselo dost tlačit. Asi blbej profil a úhly. No a taky to byla stará nevylehčená konstrukční škola, takže velký plošný zatížení a tím velká rychlost. A taky při přetažení spadnul bez jakýhokoliv varování na jednu nebo druhou stranu. Moc jsem s ním nenalítal asi jen půl sezóny, skončil hvězdou po přetažení při přistání. S těch starejch akrobatů bych volil Espadu, ta lítala suprově, ale bacha na plánku S-Modeláře je křídlo na obou stranách o žebro menší. Prý se nevešlo na formát výkresu a tak ubrali rozpětí cca 10-15 cm na rozpětí.
...jen volně navážu
moje zkušenost s Faraonem je dost rozdílná. Ta konstrukce byla samozřejmě poplatná své době, určitě by dnes šla udělat podstatně jednodušeji. Ale byla propracovaná a při možnosti vybrat si balsu vycházela poměrně pevná a lehká. Měl jsem ve Faraonovi ( 1981) OS MAX 40 F - to nebyl žádný nadupaný dělník, ale spolehlivej dříč - a lítal jsem s ním s dostatkem výkonu i na vodě. Chtělo to jen jen pár věcí, šetřit váhou, zmenšit velký úhel náběhu křídla a vzepětí křídla ( dnes bych křídlo udělal s rovnou horní stranou...) A za těchto předpokladů lítal pohodově, naopak vyprtěná Espada, která sice lítala jak po drátech, ale hodně rychle... Stejně jako Pretnerovo 40kové Mináre, ale i 60kové Curare a později Magic. Ale byla to na svou dobu špičková letadla - mluvíme o osmdesátkách minulého století...
Po té přišla doba Mattů a maličko větších letadel, třeba Joker ( 1984) - a i to by stálo za hřích. S desítkou maximální nirvána za pár korun
Každá doba má své, dnešní modely jsou taky krásný...