Minicorado

[MomoBrut]

Z fixací antén jsem dříve vymýšlel všemožné. Ve finále jsem byl osvícen a jak to mám rád jednoduché, funkční, opravitelné a opakovatelné řešení zvítězilo. Není třeba nic jiného, než bowdenové trubičky, jednu s vnitřním a druhou s vnějším průměrem 2 mm a kousíček smršťovací bužírky. Z trubičky s větším průměrem se říznou kousky dlouhé asi 20 mm, které se zalepí do otvorů v trupu. Nejnáročnějším krokem je zhotovení správných otvorů na správném místě. Otvory je nutné udělat v místě tak, aby antény měly dostatečnou rezervu na jejich vysunutí z trupu ven. Trubičky by měly vůči sobě svírat úhel přibližně 90 stupňů. Obě trubičky jsem také nasměroval mírně nahoru. Středy otvorů jsou 11 mm od dělící roviny trupu. Mám verzi trupu s laminovanými kanálky pro vedení táhel, vzdálenost 11 mm zajistí, aby jeden neprovrtal tyhle kanálky, pozor na to! Vrtá se nejdříve kolmo díra menšího průměru a pak se trpělivě a pomalu pilníčkem otvor zvětší a naúhluje tak, aby trubička byla pod požadovaným úhlem těsná. Lepil jsem epoxidem, je třeba dostat epoxid i do trupu posouváním, ať je to vykoutované z obou stran.

[MomoBrut]

Z trubičky menšího průměru se řízne taková délka, aby aktivní část antény asi 0,5 mm vyčuhovala ven, při jejím nasunutí a dorazu na stínění antény. Na jedné straně se trubička mírně přibrousí po obvodu a na místo se sesmrští kousíček hadice. Odbrousit se musí tolik, aby to šlo napevno strčit do trubičky již zalepené v trupu a drželo to dobře jen třením o smršťovací bužírku a současně to šlo při pootočení vytáhnout ven bez použití síly vola.
Tohle řešení je jednoduché, na pohled pěkné a bezvadně funkční. Antény svou mírně větší délkou přirozeně tlačí na dorazy tenčích trubiček, takže jsou sami naprosto stabilní. Přesahující kousek ujišťuje, že je anténa tam, kde má být. Antény jsou zcela chráněné, pevně uložené, nikde neplandají a nejsou nijak namáhané. Tenčí trubička je pružná, ale dokáže stále držet rovný tvar. Demontáž antény je primitivní. Trubičky jsou dostatečně pevné, že udrží trup bez křídla položený na bok.

[komár]

Pro křídlo mi to dává smysl, ostatní kanály bych sice osobně řešil jinak, ale rozumím i tomu tvému řešení. Díky za vysvětlení.

[MomoBrut]

Dnes jsem ještě musel stihnout zalepit rámečky serv do křídla, tedy alespoň část z nich, aby se mohlo zítra hned pokračovat dál. Lepení rámečku křidélkových serv, který je na fotce, je banalita, protože je v kuse. Prostě se nanese epoxid na spodek rámečku a dá se na své místo. Rámeček klapkových serv se musí dělat nadvakrát, protože není vcelku a zalepit to najednou tak, aby to servo opravdu drželo, jak má, není kloudně možné. A ani není důvod extrémně spěchat. Dnes jsem nalepil tedy jen jednu kostku do každé šachty klapkového serva. Nakonec jsem to lihovkou načernil, ať má jeden radost v oku. Pokračování zítra …

[MomoBrut]

Pro křídlo mi to dává smysl, ostatní kanály bych sice osobně řešil jinak, ale rozumím i tomu tvému řešení. Díky za vysvětlení.

Ok, není zač.

[LV]

Z trubičky menšího průměru se řízne taková délka, aby aktivní část antény asi 0,5 mm vyčuhovala ven, při jejím nasunutí a dorazu na stínění antény. Na jedné straně se trubička mírně přibrousí po obvodu a na místo se sesmrští kousíček hadice. Odbrousit se musí tolik, aby to šlo napevno strčit do trubičky již zalepené v trupu a drželo to dobře jen třením o smršťovací bužírku a současně to šlo při pootočení vytáhnout ven bez použití síly vola.
Tohle řešení je jednoduché, na pohled pěkné a bezvadně funkční. Antény svou mírně větší délkou přirozeně tlačí na dorazy tenčích trubiček, takže jsou sami naprosto stabilní. Přesahující kousek ujišťuje, že je anténa tam, kde má být. Antény jsou zcela chráněné, pevně uložené, nikde neplandají a nejsou nijak namáhané. Tenčí trubička je pružná, ale dokáže stále držet rovný tvar. Demontáž antény je primitivní. Trubičky jsou dostatečně pevné, že udrží trup bez křídla položený na bok.

Máš celouhlíkový trup?

[MomoBrut]

Jen polo, uhlík je od konce otvoru pod křídlem až dozadu, směrem dopředu jen nahoře.

[LV]

Jen polo, uhlík je od konce otvoru pod křídlem až dozadu, směrem dopředu jen nahoře.

Aha, len som chcel vedieť prečo tie trubičky.

[MomoBrut]

Tak jsem ještě zabral šponu. Odseparovaná destička rozvodnice po decentním tlaku zezadu a zespod odskočila, takže jsem si oddechl. I když podobnou metodu nepoužívám poprvé, je to vždycky napínavé. Vrchní kout lepidla nebyl po celé délce vždy úplně perfektní, tak jsem ho ještě dodělal po jemném brousnutí jehlovým pilníčkem epoxidem, nanášel jsem špičkou špendlíku. Je to beton. Na fotce je zatím jen vsunutá deska serv s napákováním. Je vidět že je to opravdu přesně a že tam opravdu moc místa navíc není. Nic nekoliduje, paráda … Teď se udělá zcela identický postup lepení desky serv. Současně s tím se zalepí matka na dno trupu zahuštěným epoxidem. K zahuštění používám hrubší prach z broušení laminátových dílů. Na místě zas tak nezáleží, mělo by to být uprostřed a v místě, aby to nekolidovalo s deskou serv. No a teď je zase nutné čekat, než to vytuhne.

[MomoBrut]

Dnes ráno jsem na to koukl a opět úspěšně šla deska serv ven. S výsledkem jsem spokojený, drží to opravdu fest. Tím je v podstatě lepení pod křídlem hotové.

[MomoBrut]

A příprava na další lepení epoxidem, teď to zásadní, které se nesmí pokazit a to je lepení motýla. Do motýla jsem vlepil řídkým CA kratičkou uhlíkovou týčku (3 mm) o průměru 3,5 mm a v trupu na ni opatrně, pomalu a přesně dopiloval otvor. Bez takového kolíčku se to lepí úplně na prd, takže vyloženě nedoporučuji.

[MomoBrut]

Zpátky ke křídlu. Nalepil jsem zbylé kostky do šachet klapkového serva, s výsledkem jsem spokojen. Serva jdou vyndat pomocí dvou špic na kolo. Jinak je to absolutně bez vůle, možná ani nebude třeba vrutů, ale nakonec je asi dám pro klid duše.

[MomoBrut]

Na lepení motýla jsem si vyrobil dvě podpěry pro křídlo a dvě sešikmené podpěry pro motýla. Nejdříve je vhodné postup ustavení zasušit, aby člověk znal jasný postup a nezdržoval se ve chvíli, kdy už tam bude epoxid. Pomocí podpěr křídla se dá křídlo do váhy vůči stolu, který je také ve váze. Nasadí se motýl na kolíček a trup se natočí na 90 stupňů vůči zdi, tím se zajistí půdorysně kolmý motýl. Následně se použijí sešikmené podpěry pro nárysné ustavení motýla, jeho konce musí být ve stejné výšce na obou stranách. Nakonec se ověří vzdálenost obou konců motýla od odpovídajících konců křídel. Při nestejné vzdálenosti je nutné znovu ověřit kolmost trupu k motýlu. Pokud to nevychází při kolmém trupu, není křídlo našroubované kolmo k trupu. Tohle ustavení je asi na 12 minut s rezervou na rychlou kontrolu. Pak se protáhnou obě struny táhel pákami, struny se zasunou do kanálků v trupu, nanese epoxid, od oka se to jemně přitlačí, co přeteče, se setře hadříkem s lihem a ustaví dle vyzkoušeného postupu. Pak se to zatíží a ještě 3x zkontroluje. No a čeká se, až to zatuhne.

[MomoBrut]

Jak schne epoxid, je třeba dodělat nějaké drobnosti. Nejdříve jsem ukrátil plastové vidličky na minimální délku, což vyžaduje posun otvorů pro čep. Na tohle jsem udělal primitivní přípravek z 1,5 mm sklotextitu. Do něj se původní čep uchytí, aby byl naprosto nepohyblivý, tedy kolmý ke hraně. Celek se na správném místě provrtá vrtákem 0,8 mm. Pak se vyndá čep a ze strany jeho kloboučku se na jedné straně vidličky převrtne na průměr 1,5 mm. Vloží se budoucí páka, zajistí čepem a vidličky se ukrátí na nezbytnou délku a zkosí se hrany. Dělal jsem to Tiger žiletkou.

[MomoBrut]

Následně je třeba pořídit spojku táhla, tu jsem převrtal na potřebný průměr 1,6 mm. Jako táhlo samotné použiju jen ohnutou ocelovou strunu o průměru 1,5 mm. Tohle řešení je zde nutné, protože musím obejít motor serva, který znemožňuje obyčejnou vidličku na straně páky serva. Nakonec se tohle řešení jeví jako úplně super. Před zapájením je nutné ocelovou strunu ohnout, zkrátit na potřebnou délku a hlavně popájet. Tohle jde bez problému po obroušení konce pilníčkem, pájka chytne jen v místě obroušení, s použitím kalafuny to jde snadno, nic speciálního není nutné. Pak se jen s použitím kalafuny a trochy pájky nahřeje obé zároveň, spojka najede na táhlo a hladce to navzlíná. Kalafunu je pak nutné očistit a umýt lihem. Páka serva se svrtá na průměr 1,5 mm a táhlo se jistí v otvoru smršťovací bužírkou, do které se před sesmrštěním dá kapka řídkého CA, drží to fest. Přesah ohnutí táhla nesmí kolidovat s tělem serva.