Minicorado

[MomoBrut]

Tak začínáme ...
Vzhledem k tomu, že těžiště moc nevychází, když jsem ho na oko zkoušel, osadím vše kromě pohonu. Pak znovu zkusím těžiště a případně seříznu špičku a posunu motor blíže. Takže se nejdříve osadí vše v křídle, pod křídlem a na ocase. Nakonec se bude dělat čumák.

[MomoBrut]

Začal jsem lepením epoxidem. Používám už jen BSI 30 min, ten se mi osvědčil, s časem nemění na rozdíl od některých jiných své vlastnosti. Jiný epoxid nemá smysl používat, rychlejší stejně rychleji nevytvrdnou do finální pevnosti a člověk má dost času na práci a nemusí se stresovat, že to zgelovatí. Nějak rozumně to drží za asi 4 hodiny, finále až druhý den.
Přemýšlel jsem jak chytit serva do křídla dle mých představ, nakonec zvítězila úplná klasika, navíc odřezků letecké překližky mám na kila. Takže to bude z letecké překližky, nejdříve jsem teda slepil odřezky na tloušťku serva 10 mm, pak z toho vyřezal kostičky 10x10x15 (8 kusů) a základnu pro křidélková serva dle jeho šířky o tloušťce 5 mm. Křidélková serva musí svrchním bokem lícovat se spodním profilem křídla, aby se mohla páka serva dát směrem kolmo nahoru, není tam absolutně žádné místo navíc. Hřídel serva musí být směrem k nosníku křídla, jinak se to tam nevleze.

[MomoBrut]

Potom se vyřežou pilkou na železo zářezy na úchyty serv a dopilují plochým jehlovým pilníčkem. Na fotce je klapkové servo, to se bokem dotýká svrchního profilu křídla, takže je bez základny. Vsunutí musí být tuhé tak akorát, mělo by to jít dát ven po mírné snaze, současně ale bez vaklu. Nakonec jsem jen zkosil hrany a je to nachystáno na lepení do křídla na místo klapkových šachet.

[MomoBrut]

Polotovar křidélkového lože vznikne slepením základny a kostiček, kostičky k základně jsem lepil jen CA, to stačí, naopak kostky kvůli vrutům epoxidem. Je vidět, že páka má jen minimální, ale dostatečnou rezervu. Křidélkové lože je na delší laborování, je třeba jej pomalu odbrušovat, až servo lícuje s profilem křídla a zůstane rezerva jen na krytku serva. Vrchy kostiček je také třeba snížit o nějaký ten 1 mm

[MomoBrut]

Už dříve jsem testoval S.BUS dekodér ze žluté země. Umí dekódovat 1-4 nebo 5-8 kanál (mám nastaveno) podle propájení kontaktů nastavení. Je opravdu malý bezvadně se hodící do křídla, rozměry desky jsou 11x19 mm https://www.aliexpress.com/item/32880025101.html
Kabely křidélkových serv jsem prodloužil na potřebnou délku klasickou metodou dostatečného posunutí pájených spojů od sebe a sesmrštěním jen jednou bužírkou najednou. Konektor S.BUSu nakonec půjde pryč a přívod bude pájen napřímo, zatím pro oživování křídla nechám konektor.

[MomoBrut]

Jak schl epoxid, pustil jsem se do desek v trupu. Jak jsem psal, musím je posunout krapet dopředu. Rozvodnici jsem tedy musel trochu rozšírit a znovu zabrousit. Nastavil jsem ji sklotextitem, lepeno jen CA, drží to opravdu fest. Zábrus se dělá tak, aby podélný konektor serv přesně lícoval s hranami trupu, na kterých leží křídlo a aby MPX konektor byl 20 mm od otvoru pro zadní šroub křídla. Desku serv jsem nenastavoval, ale udělal novou, žádný problém. Už jsem ani nedolepoval maso pro vruty serv. Místo toho jsem ubral průměr předvrtání vrutů a po zaříznutí závitů jsem do otvorů kápl trochu řídkého CA a po zaschnutí znova prořízl závity. Drží to fest. Deska serv se musí postupně dobrušovat, aby páky serv nekolidovaly s lyžinkami rozvodnice a deska serv byla vzadu, jak jen to jde. Serva se nedotýkají dna trupu po jejich celé spodní hraně, musí být mírně přizvednuta na straně směrem k čumáku. Tak se dodrží potřebná rovina, v které se otáčí páka serva. Tady je nutné nespěchat a dobrousit přesně.

[MomoBrut]

Na desky se šrouby se připevní lyžinky, které jsem ukazoval dříve. No a nyní se to musí zasušit, vše se musí vlézt na svoje místo. Serva je nutné otestovat včetně vidliček a spojek v celé předpokládané dráze pohybu serva a nikde nesmí nic kolidovat. Trupu je nutné v místě šroubů rozvodnice odfrézovat, aby šly šroubovat dovnitř a ven. Správná poloha desek se v trupu poznačí, aby se na ni dalo znovu během lepení dostat.

[MomoBrut]

Lyžinky se lepí do trupu v namontovaném stavu, aby byly nalepeny zcela přesně. Před lepením se samozřejmě jemně vše obrousí, hlavně vnitřek trupu v místě, kde se bude lepit. Dále je nutné před lepením lyžinek do trupu desky zkosit pod úhlem asi 45 stupňů na jejich spodní hraně, aby vznikl prostor pro zakoutování epoxidu, kterým se lyžinky nalepí. Desky se odseparují od lyžinek a trupu tenkou průhlednou lepicí páskou nalepenou přes hrany desek na obě strany. Opatrně se odstraní páska z otvorů pro šrouby, aby mohly jít skrz a šlo to smontovat k sobě. Nejdříve se nalepí lyžinky rozvodnice. Epoxidu se nanese tak akorát, více spíše na spodní hrany lýžinek s mírným přesahem na jejich spodek. Epoxid je bez zahuštění, aby v pohodě navzlínal, kam je třeba. No a šoupne se to na své místo do trupu, přebytky epoxidu se utřou hadříkem namočeným v lihu.

[MomoBrut]

Mezitím jsem se kouknul na přijímač. Nejlépe vycházel na stojáka, tak jsem ho dostal nejdále dozadu do trupu. Ze sklotextitu tl 0.8 mm jsem udělal úchyt na bok přijímače. Úchyt je přilepený k přijímači kvalitní oboustrannou pěnovkou tl. 2 mm. Rohy přijímače u antény jsou polepeny řídkou samolepící pryží tl. 2 mm (u obrů se používá hlavně na kontakt křídel a výškovek s trupem). Pryž zajistí měkké a pevné uložení přijímače bez případného dření. Pohoda …

[komár]

Už dříve jsem testoval S.BUS dekodér ze žluté země. Umí dekódovat 1-4 nebo 5-8 kanál (mám nastaveno) podle propájení kontaktů nastavení. Je opravdu malý bezvadně se hodící do křídla, rozměry desky jsou 11x19 mm https://www.aliexpress.com/item/32880025101.html
Kabely křidélkových serv jsem prodloužil na potřebnou délku klasickou metodou dostatečného posunutí pájených spojů od sebe a sesmrštěním jen jednou bužírkou najednou. Konektor S.BUSu nakonec půjde pryč a přívod bude pájen napřímo, zatím pro oživování křídla nechám konektor.

Možná už je to tady někde popsáno, ale jaký je důvod použití S.BUS? Dráty v křídle neušetříš a jediná změna proti klasice je, že místo šesti pinů konektoru v křídle stačí tři piny pro S.BUS. Ale zase v křídle vezeš dekodér. Co mi uniká?

[MomoBrut]

Každý z kontaktů MPX konektoru má jednu zálohu. Propojuje se 2x +, 2x - a 2x signál. Tedy navýšení spolehlivosti toho asi nezranitelnějšího propojení v tomhle modelu. Taky se omezí počet kabelů mezi přijímačem a rozvodnicí, značně, používá se 8 kanálů, 4 kanály jdou do křídla, 2 kanály na ocas, 1 kanál motor a 1 kanál řízení telemetrie. A kdyby nedošlo k redukci počtu kabelů, na rozvodnici by se to prostě jednoduše při její velikosti nevešlo.

[komár]

A proč jdou serva výškovky přes rozvodnici a ne rovnou do přijímače? Možná hloupá otázka, S.BUS nepoužívám.

[MomoBrut]

Heh, to je přece smysl rozvodnice, proud teče z rozvodnice, ne z přijímače, ten je připojen jen tenkými kabely ... a hlavně, když je přijímač vzadu v trupu, musel bych to celé demontovat, kdybych chtěl servo připojit nebo odpojit a to je přece nesmysl. Takhle se prostě přijímač jednou zamontuje dozadu do trupu a nezajímá mne ... Bude to vidět na fotkách, které budou následovat ...

[JirkaA]

člověče tohle mi teda trošku utíká taky.. Takže jsi sice zdvojil propojení přijímače s křídlem přes ten MPX, ale když se podělá ten S-bus převodník ze země Velkého bratra, místo poruchy jednoho serva ze čtyř máš poruchu celého křídla..
Když se ti v tom křídle podělá jedno servo nebo kontakt konektoru k němu, máš velkou pravděpodobnost, že to zůstane ovladatelný a nic moc se nestane (v leteckém vývoji by se tomu řeklo hazardous failure), za to když se ti podělá ten převodník z S-busu, půjde to do kopru stoprocentně (catastrophic failure a navíc single point, se ztrátou řízení celého křídla)...

[MomoBrut]

Něco o spolehlivosti elektronických součástek: Nejhůře jsou na tom mechanické prvky, konektory, spínače, přepínače, krystaly atd. Zcela nejhůře jsou na tom často spojované a rozpojované konektory. Extrémně drahé průmyslové konektory mají garantované parametry typicky ve 100vkách až 1000ích cyklů, pak není garantováno nic. Obyčejné konektory nemají garantováno vůbec nic, modelářské teprve ne. Ten konektor MPX je jednoznačný a velmi pravděpodobný failure point, proto jsou všechny piny v mé instalaci zdvojeny. Podstatně vyšší spolehlivost mají výkonové prvky, v našich modelech jsou to regulátory a serva, a mnohomnohomnohonasobně vyšší spolehlivost mají všechny nevýkonové elektronické prvky. Pravděpodobnost výpadku toho dekodéru je ve srovnání s pravděpodobností výpadku na tom konektoru neporovnatelně menší. To už bychom se mohli bavit o tom, že jasný failure point je každý vysílač a každý přijímač. Futaba a nejen Futaba dávno přešla na sériové linky, některé Jety za desetitisíce dolarů jsou postavené na jednom sériovém káblu. Já bych se nebál o elektronická zařízení na linku připojená, naopak největší průser je ta spousta sériově zapojených konektorů a hubů (spoléhají na to, že to nikdo nebude spojovat a rozpojovat), které tam prostě používají a tváří se jakoby nic.