Jako největší výzva se ukázala výroba nového unašeče vrtule. Já už vyrobil desítky unašečů, ale všechny byly upínány na hřídel pomocí mosazného svěrného kuželu. Vyrobit takové nepředstavuje žádný velký problém, postačí soustruh, dokonce i to drážkováni pod vrtuli lze "vyškrábat" nožem a jako děličku použít vhodné ozubené kolo na vřetenu. Ale firma OS (a pak i jejich činské klony ASP/Magnum/PH) používají usazení na hřídel s rovnou sfrézovanou ploškou (no podobné, jako je zvykem u potenciometrů v elektrotechnice) a to je trochu viditelné i na fotkách motoru. Vyrobit hřídel s ploškou je maličkost, ale vyrobit na ni přísně centricky pasující tvarový otvor, to už triviální není.
Hned mě napadlo několik způsobů jak si s tím poradit. Jednak dát to vyřezat drátovou řezačkou, nebo vodním paprskem. To ale vyžaduje kooperaci s firmami, co takové vybavení mají, čili je to na dlouhé lokty a určitě by to bylo i dost nákladné. Navíc, jak jsem se později dověděl, na drátových řezačkách lze sice řezat všechny kovy, ale hliníkové slitiny řežou velmi neradi, protože vzniklé oxidy a hydroxidy Al značně znečistí celou lázeň, kterou je pak nutno vyměnit, vanu důkladně vyčistit a nanovo naplnit ne zrovna levnou deionizovanou vodou. U vodního paprsku je zas problémem přesné vycentrování otvoru, takže by se muselo postupovat tak, že se vyrobí nejprve polotovar s tím tvarovým otvorem a ten se pak na vhodném trnu (třeba i na klikovce) osoustruží.
Samozřejmě výrobce motorů ať už OS nebo ASP má na tuhle operaci obrážecí trn. No, ale ten se vyplatí při velké sériovosti, pro výrobu 1 kusu ho zhotovovat je ekonomický nesmysl.
Pak ještě existují sekací mašiny, kterými se do plechu tenkými noži vysekávají různé tvarové otvory. To mne inspirovalo a rozhodl jsem se, že ve svých skromných podmínkách ten otvor obrazím na svém malém soustruhu.
První co jsem potřeboval bylo vyrobit si polotovar unašeče s menším otvorem průměru 6,5 mm. Usazení na hřídeli je na průměr 9mm. Vysoustružit polotovar z duralu nebyl problém.
Dále pak jsem si musel vyrobit tenký obrážecí nůž. Na to se hodilo torzo zlomeného závitníku (ještě že já tyto kousky nástrojové oceli nikdy nevyhazuji, protože se mi nejednou na podobné věci hodily). Takže asi po necelé hodince broušení jsem stvořil toto:
Tělo starého závitníku M6 o průměru 6mm šlo dobře upnout do adaptéru pro kulatá radeca, do staré nožové hlavy mého malého soustruhu.
Postup obrážení asi nejlépe vysvětluje tento nákres:
Takže postupným škrabáním po 0,1mm, kdy jsem rukou po jemných krocích pootáčel vřeteno soustruhu v rozsahu 2/3 otáčky, se mi podařilo se dostat na průměr 9mm zhruba na 3/4 obvodu. Zde je viditelné jaké bylo to uspořádáni v soustruhu:
zde je detailní pohled:
Rovnou plošku v otvoru nezbylo než opatrně opilovat jehlovým pilníkem a výsledek vypadá takto:
Nakonec bylo nutno ještě vyfrézovat vroubkování unašeče na frézce pomocí dělící hlavy:
Zde jsem ve své fotodokumentaci trochu porušil časovou následnost úkonů, to vroubkování se dělalo až jako poslední operace, ale na předešlých fotkách s obrážením je vidět i to vroubkování, protože tyto fotky jsem udělal dodatečně.
Každopádně výsledek je i k mému vlastnímu překvapení perfektní, unašeč sedí na hřídeli dokonce s menší vůlí než ten originální, fabrický, z druhého motoru a je dokonale centrický. Sám jsem tak dobrý výsledek mé "manufaktury"
neočekával, spíš jsem čekal, že se to hned napoprvé nepovede a budu muset uskutečnit víc pokusů, než to bude OK.
No, ale i s výrobou obrážecího nože mne to stálo 4 hodiny času - no prostě součástka k nezaplacení!
.
