RCMANIA.cz

Ahoj, jelikož jsem začátečník, tak jsem před každým vzletem hroozně nervozní a doufám že se brzy přestanu bát. Jste taky nervozní, popřípadě co proti tomu děláte?

To se mě ještě nestalo....

Pokud tě to uklidní, tak jsem po 20 letech také stále napjatý, jak to dopadne. A při každém obratu, který není zcela pod kontrolou mi stoupne tep na krizovou hodnotu. Přesto pořád doufám, že se to jednou zlepší.

Mne to trvalo pri heline tak prveho pol roka, co sa mi klepali ruky jak osika...
Neboj, prejde to

Ahoj mám kamaráda kterého jsem "nebo ještě stále učím lítat" (již dva roky) lítá větroně to jsem ho naučil ale jak má letět s nějakým cvičným i když pro začátečníka tak při pohledu na něho si myslím že k nám dorazila ta americká zima,klepe se jako ratlík v sněhové bouři a přestává mluvit,co mu pomáhá je to že při jeho letu mu neustále nadávám že to neumí řídit a to mu moc pomáhá..."už jsem mu říkal že je zralí na psycho.... ale fakt lítá, jakmile jde sám tak to rozmlátí,asi na každý má jinou hlavu a nervy

myslím si, že každý je určitým způsobem je nervozní, protože každý let je riziko pádu
ať na prsty, nebo elektroniku i na mechaniku. A naše " bábietka" nejsou zrovna nejlevnější. Takže pokud si nervozní , hlavně jako začínající je to OK. Mám kamaráda, který když má např. zalétávat nový model, tak jeho příprava trvá hooodně dlouho a stále něco kontroluje den před letem má prů...m. Každý to prožívá po...svém. Prášky si vzít nemůžeš, panáka taky raděj ne, takže to musíš časem zvládnout......Z.

Já měl ze začátku nervy než jsem s tím poprvé praštil, což netrvalo dlouho
Pak jsem hned přemýšlel jak to opravím a třeba vylepším.
Dále jsem to neřešil a byl klidný (možná jsem se dokonce těšil, jak to budu opravovat).
Takže pak už jsem byl vždy (téměř) naprosto v klidu (nemám žádné drahé obry).
Adrenalin je samozřejmě součástí naší činnosti -hlavně zálet nového modelu.
V případě nějaké krizovky v člověku taky hrkne, ale to patří k věci. Bez toho by bylo létání nuda.

Dobře napsáno nebo řečeno to k tomu prostě patří

Nervozita a adrenalin je součást naší zábavy. Lítám už nějaký ten rok a klepu se skoro při každém soutěžním startu. Ale je pravda že z trochu jiných důvodů - jde o výkony a pro ty se často létá na hranici možností! Po přistání často ani nemůžu podepsat kartičku s výsledky, až tak se mi třepou ruce...

Někteří z nás , když už pominul stres z běžného létání, se dají na závodění, aby se jim vrátil.
Je v tom jen velký rozdíl: stres začátečníka je podstatně levnější než stres a adrenalin závodníka.

Jelikož nelítám alespoň každý týden, tak je to vždy takový divný nervák, hlavně po zimní přestávce.

Já se vzdycky tesim na vikend az budu moc zas vzlitnout a pred vzletem na me padne nervozita a nevim, jestli letet nebo ne. Vzdy ale vzlitnu.

Ahoj, poradím ti jak na to Zajdi někdy na nějakou heli akci a jdi se prolítnout před obecenstvem a pak tepr uvidíš co to je nervozita ,po této skušenosti se budeš nervozitě před vzletem jen smát

Já bývám nervozní ve dvou případech a to když hážu do vzduchu něco hodně rychlého a nebo když mám létat před publikem, které samozřejmě očekává, že to pošlu do země

Nervozita je na škodu. Je normální, když "o něco" jde, ale čím dřív se naučíš být při lítání v klidu, tím líp. Profi piloti to řeší různě, relax, hudba, už si zvykli... Hodně pomáhá dobrá společnost, prostě někdo, kdo tě uklidní nebo s kým nemáš na nervy čas

Asi ti přijde zbytečný jít za psycholožkou, ale třeba na to časem taky dojde - rozhodně to neodsuzuj. Většina dobrých sportovců psychology má, a prý to pomáhá. Chtěl jsem to zkusit, ale s mojí zdravotní pojišťovnou nemá nikdo smlouvu Funguje i co píše Tsisters - když jdeš na start a ještě před přidáním plynu slyšíš od kamarádů vrtulníkářů "nííííž!" a "fuuuuj", tak máš spíš problém se smíchem než s nervama