Fox píše:Bezmotorové větroně házené rukou ??
Házedla? Tak na ně E385 ani náhodou - pronikavost není zrovna silnou stránkou tohoto profilu. Zkus
něco od Drely 
Pokud jde o něco na gumicuk, také bych použil něco pronikavějšího - úplný klid v našich zemích není tak často a při této tloušťce můžeš s přehledem použít něco s menším prohnutím. Navíc není tak dobrý při nízkých Reynoldsových číslech, což by mohlo trochu vadit u malých modelů při nízkých rychlostech. Hodí se možná tak na to, když postavíš trup a ocasky a zjistíš, že jsi to hodně přehnal s vahou - pak má použití takto prohnutého profilu smysl. Největší klouzavost má těsně před odtržením proudu, při Cy=1.4 a při vyšších rychlostech (nízkých Cy) je vyloženě příšerný. Cy(max) je u něj kolem 1.5 - AG35 má daleko lepší chování při nižších Re a Cy(max) má kolem 1.25, největší klouzavost při Cy=0.9. Tedy E385 možná tak na dvaapůlmetrovku, ke konci přechod do něčeho vhodného pro nízká Re.
E387 je na tom s nízkými Re podobně a při vyšších pořád mírně zaostává za AG35, ten bych nepoužil vůbec. Navíc nevím jak je na tom s citlivostí na dodržení tvaru.
Doporučil bych Drelovu řadu AG35-38, pro třímetrovku ještě AG34, jsou navržené s ohledem na klasickou stavbu (potah přes žebra a torzka do 40%), mají rovnou část spodku za místem největší tloušťky a AG38 se dá použít i na dost malá házedla bez rizika bublin (laminárního odtržení).
Pokud pořád považuješ E385 a 387 za něco světoborného, čeho je dobré se držet když to občas dříve někdo použil, podívej se na poláry profilu Clark Y a E387 - ten Clark není v použitelném rozsahu úhlů náběhu až o tolik horší, a to má skoro 12% tloušťku (proti 9% u E387), takže výsledné křídlo je podstatně pevnější. E385 je dobrý jen jako "high lift" profil pro nízké opadání u starých poměrně těžkých vé dvojek. Jak už zde ale bylo řečeno, vyhovuje to podstatě letu jednokanálů - plazení se při malé rychlosti a zhruba konstantním úhlu náběhu. Pro model s ovládanou výškovkou je téměř nepoužitelný, protože, jak víme "my od větroňů", výškovka nám řídí rychlost
Pro malé modely je třistaosmdesátpětka vysloveně nevhodná, nehodí se pro malé hloubky křídla a malé rychlosti, navícstačí jedno fouknutí větru a je to pryč. Házené rukou? Ani náhodou, s E385 bys model párkrát vyhodil tak do pěti metrů a ještě bys na to musel předtím půl roku trénovat a dalšího půl roku si léčit zraněnou ruku. Při odhozu se snažíš o co nejmenší Cy, protože potřebuješ jen tolik vztlaku, aby model vydržel stoupat rovně co nejstrměji vzhůru (F3K stoupají snad pod úhlem 60-70° od horizontály) a ne aby udělal několik loopingů. A při nízkých Cy má právě tento profil až nechutně velký odpor - jediné pozitivum této vlastnosti bych viděl u sestupu z termiky bez brzd, kdy můžeš nabrat trochu rychlosti, otočit to na záda a klesat dost strmě - pak stačí jen škubnout za výškovku a půlpřemetem se vrátit do normálního plazení. Křídlo by to mělo vydržet, protože během půlpřemetu model nestihne nabrat rychlost.
Shrnutí? Nesnažím se prudit, na něco se tento profil přece jen hodí, ale jsou to absolutní klidovky a repliky starých jednokanálů, spíše těžší než lehčí. Rozhodně bych se nestyděl postavit dvaapůmetrovku, řízenou směrovkou a výškovkou a třeba i poháněnou šestistovkou s masivními bateriemi, s tímto profilem (na konci říznutý "něčím ostřejším" vhodným pro nižší Re) a věnovat ji nějakému úplnému začátečníkovi. Model by se hezky plazil po obloze, nikdy nevyvedl nic nečekaného a perfektně točil termiku, jen přeskok do vedlejšího stoupáku by byl vždycky na dlouho. Naučilo by ho to základy termického létání ale po čase by ho to nudilo a získal by tak mylnou představu že všechny větroně jsou "takové to něco co se plazí tam nahoře". Pokud ti tento typ modelu sedí a chceš model na relaxaci s občasným pospáváním (to je přece skutečný účel trimů

), je E385 vhodným kandidátem, i když S4083 také není vůbec špatný a při nižších Re se pořád drží, i když nepodává bůhvíjaké výkony. Proudění je ale celkem stabilní.
Pokud ale chceš něco co umí i nějaký ten přeskok nebo dokonce lovení termiky ve stylu F3J (co nejdřív najít pěkný komín, ustředit se v něm a když mu dojde šťáva, šup do dalšího a honem nahoru bez okounění okolo), případně i nějaký ten let na čas nebo na body, použij radši nějaký méně prohnutý profil. On ten vysoký Cy(max) až tolik neznamená. Pro klasickou stavbu AG35-38, Clark Y snížený na 9% tloušťky (prohnutí pak činí snad 2,8%), S3021, E205, MH42, pro větší modely MH32, můžeš zkusit i SD7037... Možností je hodně a můj názor je, že dnes se modely staví při stejné pevnosti daleko lehčí než v době, kdy byl E385 aktuální, takže je mnohem vhodnější vybrat si nějaký "rychlejší" (hnusný a nepravdivý to výraz) profil. A pozor na bubliny, jsou zrádné, vyplatí se spíš použít profil určený pro nepatrně nižší Re než něco na velké větroně a pak se divit že to neletí a přidělávat turbulátory.
A na analýzy máš lepší Xfoil nebo
XFLR5 
XFLR5 je okolo Xfoilu postavený, ale umožňuje i analýzy celých křídel - tak přijdeš na ideální půdorys a výběr profilů. A
tady máš návod jak číst poláry - doufám, že angličtina nebude problém.