Já měl akci v sobotu. Mám maličko úchylku na přistávání s větroněm. Moc mě baví ten závěr kdy éro klouže na rychlosti bez klapek pět centimetrů nad terénem, čekám až opadne rychlost a sedne si jak do peřin. Prostě skoro orgasmus

. V sobotu jsem takhle přistával s Fazerem, ale vítr foukal v Hoříně napříč dráhy. Takže na přistání cca 200m. Už ve čtvrtý zatáčce jsem si říkal jestli nebudu dlouhej. Ale pokračoval jsem. Takže letadlo klouzalo a klouzalo a klouzalo...

Když mě míjelo a už škrtalo o kraťoučkou trávu, vypadalo to že to vyjde. Ale to jsem si neuvědomil že pět metrů za mnou stojí zadkem do dráhy moje auto. Takže jsem Fazera přimáčkl výškovkou k zemi a čekal. Zarazil se křídlem pod zadní kolo a mě při tý ráně přeběhl mráz po zádech (určitě ten pocit znáte - rána a čekání). Vzal jsem letadlo, ale bylo tam zapasované tak důkladně že nešlo zpod kola vyndat. Musel jsem popojet dopředu. Dopadlo to dobře. Jen maličko shrnutý potah a ušpiněná fólie. Umyl jsem to, přežehlil a je to jak nový. Petr Flídr dělá dobrý stroje
Opět se tak potvrdilo - nedělej kraviny, končí to vždycky průserem!

Spíš lítač než stavěč...