>fija1
Já ti dam jednu radu kterou asi nebudeš chtít slyšet. Vyprdni se na nějaký číslo značící plošné zatížení! Samo o sobě nemá bez vztahu k velikosti modelu a jeho letovému určení vůbec žádnou vypovídací hodnotu!
Dnešní konstrukce modelů a používané materiály vymezují celkem jasně hranice dostupných technických a váhových proporcí modelů. Tohle je vždy poplatné dané době s dostupnými materiály a technologiemi výroby.
Dneska pokud budeš uvažovat o nějakém kluzáku tak máš už celkem jasně dané kategorie kde se můžeš pohybovat s ohledem na materiály a určení modelu. Velikost modelu tu nehraje vůbec žádnou roli, neb stejnou technologií se nechá postavit jak model s rozpětím třeba 2m tak třeba 5m.
1) ultra lehouše pro termiku do klidu - v podstatě omotorované volné modely kategorie "F1A" - nazýváno F5J. Modely jsou vyráběny v širokém rozsahu rozpětí a všemi možnými technologiemi při zachování minimální hmotnosti a plošného zatížení.
2) klasické modely s laminátovým trupem a konstrukčním křídlem - vhodné zejména pro létání termiky za slabších podmínek. Hmotností středně těžké modely se středně velkým plošným zatížením. Opět široký výběr rozpětí.
3) klasické modely s laminátovým trupem a nosnými plochami většinou z PS jádra + balsa/dýha - modely už bytelnější a těžší, a univerzálnější i do větrného počasí. Tedy modely s větším plošným zatížením opět v širokém rozsahu rozpětí. Možnost létání i nějaké základní akrobacie.
4) modely komplet kompozitní - touhle technologií je dnes možné vyrobit v podstatě jakýkoli model pro jakékoli použití. Tedy od ultra lehouše po nerozlámatelnou bestii pro "DýSing".
Takže máš k dispozici jakési tři základní kategorie elektrovětronů + čtvrtou nadstavbu kterou můžeš nahradit jakoukoli kategori z těch tří. Z těch tří možností si tedy můžeš vybrat kategorii která ti bude asi nejbližší. Pokud budeš chtít nějakou tu kategorii v kompozitním provedení, tak není problém. Koupíš kompozitní modely od F5J přes F3J po F3B,F3F.
Pokud už si tedy nějakou konstrukční kategorii vybereš, tak je tam ještě k přemýšlení samotná geometrie modelu včetně profiláže. Takže i dva podobné modely stejné konstrukce se můžou chovat díky rozdílné geometrii různě.
Velikost modelu a z ní vyplívající plošné zatížení. Na tobě je pouze výběr té velikosti modelu. Plošné zatížení už nijak zásadně neovlivníš, neboť je předem cca dané konstrukcí modelu, použitým materiálem a nutnou výbavou. A jelikož se používá materiál poplatný dnešní době standardně na všechny velikosti modelů, tak je zcela jedno jak velký model bude. Materiálu tam musí být pořád tolik, aby konstrukce vydržela nějaké dané konstrukční zatížení.
Samotné plošné zatížení není žádná konstantní cifra, ale cifra která se zvětšuje úměrně s velikostí letadla. Pokud budeš zvětšovat jakékoli letadlo tak jeho hmotnost poroste s mocninou třetí, zatímco nosná plocha poroste jen s mocninou druhou. Tudíž čim větší to bude, tim to zákonitě bude mít větší plošné zatížení.
Plošné zatížení u větroně. U historicky prvních skutečných kluzáků které už připomínají letadlo jak ho dnes známe se začínalo na plošném zatížení asi 100g/dm2. Jak šel vývoj v aerodynamice, konstrukcích a materiálech, tak to plošné zatížení neustále rostlo. V dnešní době se plošné zatížení u kompozitových brusů pohybuje i nad 500g/dm2! Výsledkem toho jsou výtečné klouzavosti při slušné rychlosti.
Když to vrátim zase na ten začátek, tak si jednoduše vyber model kategorie která tě nějak oslovuje. Vyber si velikost modelu s ohledem třeba na jeho přepravu, snadnost motorizace a celkovou náročnost výbavy (u větroně určitě platí že čim větší tim lepší). Tohle ti úplně stačí a plošné zatížení v klidu přenech třeba koňovi, protože ten má větší hlavu!
Tak!
