Nervozita před vzletem

[Burys]

V tomhle souhlasím spíš s TomasemC.
Pohybování se s vysílačem během řízení omezuji spíš jen na nezbytnou nutnost. V každém kroku naslepo může být totiž zrada (zakopnutí, jáma, nějaké věci na zemi a pod.). A i s tím letovým prostorem to taky platí, takže určitě není dobré se točit za modelem a nechat ho létat všude naokolo.

Tak to mě zase hodně baví lítat kolem sebe dokolečka jako s účkem... Ale jen někdy a jen chvilku... Pěkné zatáčky 360° s vrtulníkem jsem se naučil ale jedině takhle. Samozřejmě že to vyžaduje stát uprostřed plochy a být tam nejlépe sám... Točit 360-ku před sebou je psychicky dost náročné, teda hlavně ta poslední čtvrtina kruhu, kdy ze vrtulník řítí v rychlosti a v náklonu na pilota.
Jinak na příliš adrenalínu mi pomáhá hlavně víc lítat, postupně se to zlepšuje. Ale nějaká dávka adrenalinu k modelaření přece patří...
Než jsem začal lítat vrtulníky nevěděl jsem co to jsou pořádně roklepané nohy a ruce...

[zdekar]

Na první let jsem snad ani nebyl nervózní, prostě jsem nějaké to RTFko vybalil z krabice, strčil dovnitř baterky a letěl, přistál a pohoda. Nervózní jsem začal být až když jsem poprvé havaroval, pak mi to už ani nešlo házet...

Nejvíc nervózní jsem asi když mám někde lítat na větší akci, kde je kolem spousta lidí. To se mi pak klepou ruce tak, že se divím, že to letadlo ve vzduchu nedělá psí kusy, ale vždy jsem se ve vzduchu udržel a bezpečně přistál. Nejlepší je pro mě lítat v menší partě elektropilotů (spalováky moc v lásce nemám - dělaj hluk a nemůžu s nima lítat ve vzduchu se svým elekrem). Na klidu mi ani nepřidá, když kamarád jednoho takového velkého spalováka řídí Turnigy vysílačkou
No a pak samozřejmě taky zálet nového modelu, jelikož nemám představu jak se to bude chovat (i když pokud je těžiště správně a i stranově je to vyvážený, výchylky jdou tam kam maj, tak to musí letět)

[kope]

No já jsem nervózní při záletu nového stroje-zásadně zalítávám sám, bez diváků, bez kibiců. A potom na závodech, zvlášť když většinou přijíždím na poslední chvíli - a kupodivu ať dělám, co dělám, ať si dávám jakkoli velkou časovou rezervu, tak téměř vždycky přijedu na poslední chvíli. Asi nějaký časový paradox . Tam se k takové té "běžné" závodní nervozitě přidává i nervozita z toho, že je nás ve vzduchu víc - takže strach, abych nzpůsobil něco modelu některého z kolegů, abych neztratil model z očí (přeci jen, lítá se víc na hraně, než při běžném lítání)...

[stas]

Na první let jsem snad ani nebyl nervózní, prostě jsem nějaké to RTFko vybalil z krabice, strčil dovnitř baterky a letěl, přistál a pohoda. Nervózní jsem začal být až když jsem poprvé havaroval.........

presne tak aj ja....


"Nervozita před vzletem"??? a čo tak "Nervozita pred pristátím"

[moreplavec]

Mně první start teprve čeká a přestože jsem strávil pár hodin se simulátorem, nevěřím, že to bude tak snadné. Když se podívám na Youtube jak končí modely v rukou začátečníka, pak o nervozitě nemůže být ani řeč, protože si ten model na letišti nechám v kufru auta a příště ho budu mít jako nový

[HonzaS]

presne tak aj ja....


"Nervozita před vzletem"??? a čo tak "Nervozita pred pristátím"

To je první fáze modelařiny. Druhá je, že přistání je nejméně stresující část letu, protože to už je jen přistání, o nic nejde - teda hlavně když se dáš na pylony, 3D akro, a tak...

[kesi]

Nervozita před vzletem.
Proto jsem toho nechal před časem, byl jsem neuróza při každém startu - odhozením z ruky. Rozumí se samo sebou "ostřejšího" modelu, jako je FW35 Lightning II. S pokusy o vzlétnutí jsem na tom byl "percentuelně" tak 50 na 50.
Dnes už vím, že o tolik nejde a tohle prostě není sranda. Možná zkušenější mě za tohle odsoudí ...

[VTjr]

stas: ... a čo tak "Nervozita pred pristátím"

To je první fáze modelařiny. Druhá je, že přistání je nejméně stresující část letu, protože to už je jen přistání, o nic nejde - teda hlavně když se dáš na pylony, 3D akro, a tak...

Možná máš pravdu, ale mnozí z nás se do té druhé fáze ještě nedostali a je dost i takových co se tam ani nikdy nedostanou.
Krom toho záleží dost i od vnějších podmínek a nemůžeš popřít, že bývají i takové situace, kdy se i takový machr (jako Ty) zapotí a oddechne si, že už je to bezpečně nepoškozené na zemi.
Dokonce znám případ s helinou, když v ní něco selhalo, helina byla neovladatelná a jinak skvělý pilot si s úlevou oddechl když se to "konečně" proměnilo v hromadu trosek a nikoho to přitom nezabilo.
Já spíš souhlasím s tvrzením, že start a přistání jsou dva nejtěžší "akrobatické obraty" , přičemž ten druhý z nich je těžší, protože odstartovat můžeš, ale přistát musíš.

[HonzaS]

VTjr: Jasné, ale to že něco nefunguje je krizový stav, méně než 1% případů, v 99% je přistání docela rutina. Možná mi to tak přijde, protože jsem začínal s větroněm, který jsem dost často jen vrhal před sebe, to se přistávalo pořád. Lítání na gumě bylo podobný, cca každou minutu přistání - to se to rychle naučíš Dnes je to díky levným (a hlavně funkčním) elektropohonům jinak - zahodíš easyglider, lítáš 20 minut a pak opatrně zkusit přistát.

Jinak samozřejmě znám ten pocit, když je člověk rád, že je něco na zemi. Třeba na projektu F-Bike to tak ze začátku byla rutina - je to neskutečně drahý (RC Jety jsou proti tomu velmi levná záležitost), dělá to brutální rámus, a první let děláš s tím, že to posledně (jinýmu pilotovi) VŮBEC nefungovalo. To jsem startoval po docela dlouhé pauze, kdy to jen řvalo na zemi a já čekal až se mi tep klesne na 3číselnou hodnotu U něčeho takovýho fakt není dobrej nápad jít lítat rozklepanej.

[VTjr]

VTjr: Jasné, ale to že něco nefunguje je krizový stav, méně než 1% případů.

Já neměl ani tak na mysli ty úplně krizové stavy, když něco selže, ale spíš povětrnostné a jiné objektivní podmínky, které se prudce změní k horšímu do té míry, že to začne být pro daný model kritické (výrazné zesílení větru, bouřka, lijavec, nebo náhlá mlha). To jsem jednou zažil, když jsem v zimě si šel odpoledne zalítat a po dobu 15minutového letu se nečekaně velice rychle nasunula nízká oblačnost a já najednou neviděl model. Jen jsem si pamatoval, že letím od sebe a podle zvuku ho nějak zázračně otočil a naštéstí spatřil. To jsem opravdu hodně rychle sedal a byl rád, že jsem na zemi.
Jinak mne přistání v známém terénu problém vůbec nedělají , horší to je, když jdu létat někam jinam než obvykle. Jelikož nesoutěžím, tak při rekreačním létání je to většinou na stejných plochách, takže na ty změny mi trochu schází trénink. Kdo jedí po různých soutěžích, tak je mnohem víc flexibilní.

Třeba na projektu F-Bike to tak ze začátku byla rutina ...To jsem startoval po docela dlouhé pauze, kdy to jen řvalo na zemi a já čekal až se mi tep klesne na 3číselnou hodnotu ...

Hrome , nejprve jsem se Tě chtěl zeptat co to je F-Bike, pak jsem si to vygooglil. No to je opravdu síla. A to jsi opravdu s tím letěl jako živý pilot anebo jsi létal s nějakou modelovou zmenšeninou?

[AR1]

Osobně z fáze přistání taky nervózní nejsem. Chce to dril, lítal jsem tak, že jsem startoval-přistával, pořád dokola. Dnes to už neřeším. Nebyl jsem nervózní ani při záletech, spíš taková zvědavost jak to dopadne. Ale jak píše TomasC, dělám taky co nejlepší přípravu, tak jsem si vždy věřil, že to bude OK. Ale to jsem taky raději bez lidí.
Osobně pociťuju nervozitu po delší pauze, vytrácí se reflexy. Po pár letech je to ale pryč. Potom, když to někde přepálím, tak mám sevřenou prdel a zamrazí mě i v předu, jestli to vyjde

[HonzaS]

VTjr: Neee jen řídil ze země, jako hexakoptéru. Jenže když víš kolik to stojí, víš, že to má 100kg a nesmíš s tím švihnout, stabilizace nejspíš nebude fungovat správně (nefungovala správně ), tak máš strach jednak o sebe, pak o tu halu v PVA letňany a trochu i o tu koptéru. Kdybych jí rozbil, tak už nejsou peníze na novou a nebyla by to pro mě dobrá vizitka pro další "práce" (rozuměj už mi nikdo nic takovýho nesvěří ). Nakonec to dopadlo dobře, seřídil jsem to, kluci upravili co šlo, a ve výsledku jsme i uvezli 45kg zátěž s drobnou rezervou výkonu (letovka 165kg). Takže happy end.

Dobrý taky bylo, když jsme v den natáčení něčeho přijeli do Evektrou vyzvednout kolo, a při zkušebním protočení dva motory nefungovaly. Zkoušeli jsme všechno možný (třeba to i pořádně nabít), ale nic. Tak jsem to pak začal opravovat Jeremy Clarkson style, vzal jsem štípačky a začal likvidovat dráty, co se používali na něco jinýho, ale vedly do regulátorů co ovládaly blbnoucí motory. Kolo ožilo, tak jsme ho naložili, nasedli do aut a jeli. Já asi hodinu přemýšlel a telefonoval, jestli to skutečně mohlo být tím, a jestli to nezačalo fungovat náhodou - aby to stejně rychle zas nepřestalo fungovat během natáčení. Ale rozklepat tě to nesmí, a nebo si musíš dát oddychový čas a letět až v klidu. Pro nějakej adrenalin a nervy není prostor.

Komická dohra: přijeli jsme na místo natáčení, a já využil právo veta a zrušil jsem to. Nebyly splněny dostatečný bezpečnostní podmínky (který jsme s kolegou vedoucím projektu určili). Tak jsem se ten den projel 400km zbytečně

[VTjr]

VTjr: Neee jen řídil ze země, jako hexakoptéru.
...
Nakonec to dopadlo dobře, seřídil jsem to, kluci upravili co šlo, a ve výsledku jsme i uvezli 45kg zátěž s drobnou rezervou výkonu (letovka 165kg). Takže happy end.

To je tak pro dítě (nesmí být ale moc obézní) nebo pro anorektičku.
Jinak je mi jasně co bylo v sázce: "Tvá pilotská čest!"

Ten projekt je sice zajímavý, ale dost dobře nechápu k čemu to bude prakticky dobré.
I když vím, že pohyb multikoptér se dá dost době stabilizovat a programovat. Onehdy jsem viděl jedno video o výsledku vývoje jedné americké party, kteří přidávají těm quadrokoptéram umělou inteligenci. V domě s vícero místnostmi plném různých překážek, úzkých chodeb a schodišť se to pohybovalo velice jistě bez jakýchkoli kolizí jako nějaký hmyz. Ale to bylo spolufinancováno US Army, nebo FBI či CIA a bylo to určeno pro průzkum budov před vstupem lidí ze speciálních jednotek.
Předpokládám, že tak vysoký rozpočet jako oni asi nemáte.

Nakonec se teď asi stejně nedovím, k čemu to bude. Tedy asi až přijde ten pravý čas.

...Já asi hodinu přemýšlel a telefonoval, jestli to skutečně mohlo být tím, a jestli to nezačalo fungovat náhodou - aby to stejně rychle zas nepřestalo fungovat během natáčení. Ale rozklepat tě to nesmí, a nebo si musíš dát oddychový čas a letět až v klidu. Pro nějakej adrenalin a nervy není prostor.

I když do toho projektu nevidím, tak čistě obecně platí, že když se závada odstraní sama a ty nevíš jak, tak se to musí považovat dál za poruchový stav. Protože taková závada se může kdykoli projevit znovu.

Komická dohra: přijeli jsme na místo natáčení, a já využil právo veta a zrušil jsem to. Nebyly splněny dostatečný bezpečnostní podmínky (který jsme s kolegou vedoucím projektu určili). Tak jsem se ten den projel 400km zbytečně

Nemyslím, viz můj předešlý odstavec.
To že se to dalo odpískat jejich vinou bylo nakonec pro všechny dobře. O Vašich pochybnostech nemuseli nic vědět. V podstatě jste měli štěstí a máte čas na nalezení skutečné příčiny problémů.

[HonzaS]

My jsme vytelefonovali a vypřemýšleli, že jsem svým zásahem závadu skutečně odstranil, takže lítat by šlo. Jen to byla závada někde, kde jí nikdo nečekal - a projevovala se nedefinovaněji než bych jí z prvu čekal já

Prakticky to byla marketingová kampaň, reálně jsme vyzkoušeli docela velký pohony a tak. Ono se to nezdá, ale zvládnout těch 50kW... Vyzkoušely se i na míru dělaný vrtule, taky hezká věc. Teď jsou v plánu další, snad praktičtější projekty

[VTjr]

Každopádně moje poznámky, jsou jen tlachy kibice, co do toho nemůže vidět, takže věřím, že víš/víte co děláš/děláte. Já se jen snažil upozornit na jistou bezpečnostní zásadu, která platí obecně.
Původně jsem psal svou reakci sem, ale pak jsem usoudil, že bude lepší když její pokračování pošlu přes SZ. Tak si to tam přečti.