RCMANIA.cz

Majitelé simulátoru Phoenix RC se nyní nově mohou svézt s X7 a prohlédnout si ji dříve než já to tady dopíšu

supr ,alespoň se s ní prolítnu dřív než dorazí bec ,na kterej čekám z DE už asi měsíc

Po přišroubování celého podvozku přijde řada na přední a zadní sloupky vložené mezi bočnice a střední desku. Na předních sloupcích jsou navlečeny gumové trubky, které v případě použití desek baterií přidržují tyto desky přitisklé ke střední desce. Pokud se majitel rozhodne provozovat vrtulník bez desek baterií a baterie vkládat přímo do rámu, není důvod gumové trubku na sloupky vůbec montovat. Dalším krokem stavby bude sestavení hlavního a autorotačního kola.

Hlavní a autorotační kolo je dodáváno předsmontované. Hlavní kolo má šikmé ozubení s modulem 1.2, což jej řadí k největším zubům používaným na vrtulnících (naprostá většina výrobců používá modul 1). Jen bych na vysvětlení poznamenal, že s velikostí zubů stoupá jejich odolnost proti ulomení při havárii a naopak může klesat odolnost proti dlouhodobému opotřebení což ale rozhodně v tomto případě nehrozí. Ozubení ve vyfrézováno do vstřikovaného plastového polotovaru, což zajišťuje menší házení ozubení. Jen vstřikovaná kola se kroutí při chladnutí. Hlavní kolo je našroubováno na poměrně masivní hliníkový náboj, do kterého je nalisována segmentová volnoběžka. Volnoběžka je proti protočení v náboji pojištěna třemi kolíky a nespoléhá tak jen na Loctite jak tomu je třeba u T-Rexů (což seAlignu v minulosti v jedné sérii nevyplatilo). Volnoběžka je vedena mezi dvěma ložisky (segmentová volnoběžka není schopna vést hřídel) a je třeba ji naplnit řádně tukem. Autorotační kolo je kuželové s přímým ozubením a je opět našroubované na hliníkový náboj o velkém průměru do kterého je nalisované broušené vnitřní pouzdro volnoběžky. Kuželové autorotační kolo zjednodušuje konstrukci vrtulíku protože odpadá předlohový čelní převod a "kardan" je poháněn přímo autorotačním kolem. Vrtulník má tedy o jeden pár ozubených kol méně. (před Gauim začala tento princip využívat Kasama, ovšem s autorotačním kolem pod kolem hlavním, což obrátilo směr točení vrtulky a proto mají Kasamy vrtulku na opačné stravě než většina vrtulníků)

Na řadu přichází motor. Samotný Gaui do X7 doporučuje dva motory Scorpion 4035 - 500KV a Scorpion 4530 - 540KV. Motory se liší svoji velikostí (zejména průměrem) ale hlavně se liší svým výkonem. Druhý motor je schopen dodat rotorovým listům na 2 sekundy až 11 kW, kdežto ten první jen 4,6 kW. Fóra se shodují na tom, že i slabší motor pro X7 naprosté většině pilotů dostačuje. Ten silnější má ovšem daleko větší "WOW" efekt. Protože se říká "Důvěřuj, ale prověřuj" rozhodl jsem se nakonec vyzkoušet motory oba. Přednost dostal ten slabší, u kterého jsem očekával úspornější provoz a celkově klidnější letový projev, což na seznamování s novým strojem nebývá na škodu.

Dlouhá hřídel motoru je zasunuta svým koncem do třetího opěrného ložiska. To je zasazeno do malého, ale masivního bloku, jehož polohu lze pomocí oválných děr pro šrouby přizpůsobovat poloze motoru na motorovém loži. Motorové lože je s třetím opěrným ložiskem propojeno hliníkovými výztuhami bočnic, které roznášejí dynamické síly dané hmotností motoru a silami v ozubení široce do rámu.

Zbývá sesadit motor a hlavní kolo dohromady. K tomu je ovšem zapotřebí i pastorek náhonu vrtulky. V kuželovém ozubení náhonu vrtulky je nutné nastavit přiměřenou vůli a to pomocí podkládání hlavního kola vymezovacími podložkami. Skoušením se najde správná kombinace vymezovacích podložek. Několikeré zasunutí a vysunuté hlavní hřídele do hlavního kola je tedy nevyhnutelné. GAUI si ovšem zakládá na přesné výrobě a jeho hřídele rozhodně nejsou podbroušené, jak je to u jiných výrobců časté. Hřídel jde do hlavního kola opravdu na těsno a pro snadnější opakovanou montáž a demontáž při nastavování vůle v kuželovém ozubení jsem si vypomohl malým uvolněním tolerance v náboji pomocí jemného smirkového papíru a Dremelu.
Kuželový pastorek je uložen ve dvou ložiscích nalisovaných v hliníkovém pouzdře, které je vloženo už přímo do ocasní trubky. Zde bych připomenul, že kuželový pastorek je podepírán ložisky na obou svých stranách, takže i když dvě ložiska kterými pastorek prochází působí poněkud subtilně, je výsledný celek velice tuhý a únosný.

Hliníkové pouzdro vložené do ocasní trubky je nyní možné vsunout do rámu až na doraz do opěrného ložiska pastorku a přitáhnout objímky okolo ocasní trubky. Nyní je převod náhonu autorotace sesazen a je možné nastavit v soukolí vůli pomocí vkládání podložek mezi dva spodní ložiskové domečky hlavní hřídele. Zde se vyplatí nastavit vůli opravdu pečlivě, protože se tím značně ovlivní životnost a spolehlivosti kuželového soukolí.
Když je hlavní hřídel s koly v rámu správně vypodložen, je možné ocasní trubku s kuželovým pastorkem vyjmout k následnému domontování celého ocasu a do rámu namontovat kompletní sestavu motoru. I zde je již možné nastavit správnou vůli mezi pastorkem motoru a hlavním kolem. Vůle se nastavuje přisouváním motoru k hlavnímu kolu. To je ale jde jen s celou sestavou motoru vyjmutou z rámu. Nastavení vůle tedy vyžaduje několik pokusů. Zde je výhodou velký modul ozubení hlavního soukolí, protože zuby jsou tím pádem velké a není nutné se snažit o opravdu malou vůli, která je u menších modulů nutná kvůli nebezpečí vylomení zubů v případě přílišné vůle. Po nalezení správné polohy motoru na jeho loži se posuvný domeček třetího ložiska této nové poloze přizpůsobí a lože motoru, domeček ložiska i výztužné bočnice je možné dotáhnout. Tím je pohon hlavního rotoru je po mechanické stránce hotov.

Dalším krokem stavby je zkompletování ocasu. Pro to je ale nejprve nutné sestavit "kardan", vzpěry a táhlo vrtulky. "Kardan" se skládá s prosté trubky a koncovek se čtyřzubým rovnobokým drážkováním, které jsou vysokovpevnostním Loctitem do trubky zalepené a poijištěné příčným šroubem se samojistnou maticí. Na tubku jsou CA lepidlem nalepena nesymetricky rozmístěna dvě ložiska nalisovaná v plastových domcích. Ty jsou opatřeny dvěma "O" kroužky vymezujícími vůli mezi domky a ocasní trubkou. Asymetrické rozmístění ložisek se obecně doporučuje, protože v případě symetrického umístění by ložiska byla přímo v uzlových bodech vlastních kmitů trubky, což by usnadnilo rozmitání "kardanu" v ocasní trubce.
Ocasní vzpěry jsou karbonové trubky s nalepenými koncovkami opět pojištěnými příčnými šrouby se samojistnými maticemi. Pro nalepení koncovek je v tomto případě doporučován epoxid.

Táhlo vrtulky je tvořeno drátem opláštěným karbonovou trubkou. Nejedná se tedy jen o karbonovou trubku s koncovkami. Toto řešení je sice těžší, ale na druhou stranu výrazně přizpívá ke tlunení vibrací táhla. Táhlo je vedeno ve třech vodítkách což dohromady s jejich nerovnoměrným uspořádáním dále přispívá k výraznému potlačení vibrací. Ve vodítkách se táhlo pohybuje po CA lepidlem nalepených hliníkových bandážích.

Ke smontování ocasu už chybí jen ocasní domek. Na něj je ve stavebnici dodáno vše smontované. Smontované jsou převody, smykátko i rotorová hlava vrtulky. Na X7 je hodně věcí navrženo a "vydesignováno" v jedinečném stylu. Domeček ocasního převodu není výjimkou. Je tvořen vyfrézovaným monoblokem, který má jen jednu bočnici pro vložení hřídele vrtulky. Jedná se o docela masivní kus hliníku, který ovšem nijak nekomplikuje vyvážení vrtulníku. Převod má zakřivené zuby, takže ve spojení s pevnostním plastem opravdu není třeba mít obavy jeho pevnost a životnost. Vrtulková hlava je netlumená a smykátko využívá systém s přesouvací vidličkou.

Po odmlce se dostává va řadu rotorová hlava. GAUI se v duchu hesla "Innovative Technology" opravdu snaží sledovat trendy a byl velice aktivní v převzetí DFC technologie. Stejně aktivní byl i v jejím opuštění a právě montovaná hlava patří právě do této "post DFC" skupiny. Samotná hlava je nízká a využívá dnes již běžného svěrného spojení mezi hlavou a hlavní hřídelí. Svěrné šroubu jsou zároveň využívány k přišroubování ramen unašeče desky cykliky. Poněkud netradiční konstrukce jsou unašeče rotorových listů. Jsou dvoudílné s přišroubovanými rameny táhel. Ta jsou přišroubována pomocí jen jednoho šroubu přičemž hlavní přenos síly obstarává tvarový styk ve formě rozměrného půlkruhového lůžka obepínajícího vnější plášť držáku listu. Při návrhu unašečů je vždy třeba jistého kompromisu mezi hmotností a odolností proti deformaci v případě havárie. Držáky na GAUI X7 jsou poměrně subtilní, což přispívá k příznivé hmotnostní bilanci celého vrtulníku a pevnostní stránka jejich konstrukce je kompenzována pevnějším materiálem.

Příčná hřídel je tlumená s definovanou osou kývání. Příčná hřídel může kývat jen svisle což je zajištěno vnitřním pouzdrem uloženým v ložiscích kterým příčná hřídel prochází. Důsledkem je předvídatelnější letový projev daný přesnějším řízením listů. Akrobatické prvky náročnější na přesnost lze tak zalétnout snáze nebo přesněji. Je ovšem dlužno podotknout že samotné uložení příčné hřídele není samospásné a záleží velice na tuhosti zbytku stroje a použitá elektronika může efekt této konstrukce zastínit.

vypadá to super.Jde to koupit v ČR a dováží někdo i náhradní díly?
Líbí se mi X 7 a hlavně Gaui NX 7.Něco málo jsem našel na Benovo letadylka ale jinak nic.
No a shánět díly po celým světě,mně od koupě zatím odrazuje.

na Gaui seženeš díly jen na benovu, což ale rozhodně nevadí, jelikož se jedná o více než solidní obchod http://www.benovoletadylka.cz/nahradni- ... 9_482.html