RCMANIA.cz

Návštěva Miferu radikálně mění situaci. Forma se dá upravit, nátěr je akceptábl ale změna není na 10 minut. V principu musí jít vakuování na pozitivu komfortně mimo kolmici, v žádném případě pod sebe. Vzhledem k tvaru tak musím formu zaklonit dozadu, přibude objem sádry dole pod předkem, ukotvená na 10mm překližku s přesahem 50mm, do tohoto lemu odvzdušňovací otvory a zkosená hrana. Nejpracnější je odvzdušnění ve žlábku po obvodu kam se musí folie zatáhnout aby se dostala pod trup a zasklení tak vyšlo zároveň. Po 30-40mm 1mm otvory skrz až dolů, vrtat strunou 1mm což nebude snadné. Při větším průměru už by se folie zatáhla a poškodila, je tam obrovský tlak. Sádra je bez záruky, stačí vzduchové bubliny a praskne.....

Pokud se to nepovede, zaformovali by kabinu znova i s žebrováním a dělení, postup mi vysvětlili ale znamenalo by to co výměna to stříkání což je u barvy Helisiky komplikace s odstínem. Proto budu držet primárně variantu dvouplášťové verze jak jsem jí popsal.

Odkaz na trup s mechanikou Raptor 50 a novým motorem na jednom e-shopu v Praze padl, zřejmě už to dávno nemají a majitel se v dotazu neorientoval. Škoda, zájemce a fungl vrtulník s novým motorem by se asi našel a měl bych trup.

Dnes jsem si vyzkoušel folie, nakonec je hotová pravá strana s tím chladičem. Chladič jsem dělal na dva pokusy, první strhnul protože to nenavazovalo dobře a učím se zpracovávat jinou výrazně tenčí folii než je na Maďarovi. Dost se vytahuje, těžko udělat střih a chladič je stejně jako pomeranč na čtyři srpkovité části, přechod na trup na tři. Jak je malý a hodně vystouplý, nedá se to potáhnout jedním dílem, to ta folie nedává. Návaznost vnějšího oblouku taky nebyla jednoduchá, levá strana bez chladiče bude pohodovější.

Pokládá se klasicky na jarovou vodu bez jakýchkoliv nečistot, folie všechno prozradí a opíše. Po vystředění a vytlačení přebytečné vody se to zpracuje horkovzdušnou pistolí s úzkým redukovaným výdechem na 90 stupňů, není radno se někde příliš zdržet, folie má pak tendenci se zvětšovat. U chladiče mě trochu lákalo to tak vyzkoušet ale jednak nechci teplem poškodit lak, stejně tak se neodhadne velikost folie kdy nesmí být menší a když je větší, ořezáváním bych lak taky "vylepšil". Trup chci mít v kondici kdy třeba časem folie sundám a udělám něco jiného.

Nápisy jednoduché moc nejsou. Text drží pěkně na přenášecí folii ale musí jít na jarovou vodu. Jednak na vystředění, které je u konturování nezbytně přesné, druhak bez vody zůstane pod folií vzduch a už se neodstraní. Sundat přenosnou folii a udržet text na místě je piplačka se skalpelem a pinzetou, na poslední části se osvědčilo prohřátí pistolí kdy se část vody přece jenom odpaří a jde to pak líp. Miniaturní text HELICOPTERS pod HELISIKA se už s konturováním udělat nedá, bude se to muset vyřezat v té věší verzi místo stříbrné na černou folii.

S nápisy to vypadá mnohem líp, stává se z toho konečně vrtulník podle předlohy. Rozdíl denzity mezi třemi odstíny stříbrné by mohl být větší resp. ta nejtmavší je trochu světlejší než v originále a s tou vedle se neliší až tolik. V určitém úhlu a světle to ale vidět je tak to nebudu víc řešit.

Sádrovou formu nechávám co nejvíc vyschnout, venku jsou k tomu naprosto ideální podmínky i když jinak bych bral všema deseti chladnější počasí aby se dalo i lítat, tohle je na palici. Ve středu jsme byli v Klecanech, přesně tohle tomu chybělo. Dal jsem jeden start s Raptorem, při něm dvakrát vypnul Kontronik a otráveně jsem toho radši nechal . Ani nevím kolik si to cuclo, zapomněl jsem zapojit Jlog2, doma jsem zapomněl i balasty do Maďara, bylo toho víc. Baterky musím vylítat někdy ráno do osmi devíti hodin max.

Úpravy formy se po další konzultaci rýsují, Možná to bude z PETG 1mm, jeden výlisek vyjde z formátu 50/75cm na nějakých 650 korun bez daně. Pokud se mi to povede připravit dobře a nebude se dělat nová forma. Odvzdušnění zařídí mosazné trubičky 2/1mm, navrtám to 3mm prodlouženým vrtákem a pak zalepím trubičky epoxidem.

Polepy hotové, zbývá jeden malý nápis pod HELISIKA vepředu a něco na nádrže. Na pravé straně je to zajímavější, víka pro palivo a olej plus pár drobností to příjemně oživí. Levá strana je takřka bez ničeho.

Tím že se bude čekat týdny na čepy přestanu to hnát kupředu a soustředím se na formu a kabinu. Mechaniku tam zabuduji, první starty budou nádrží jak to vypadá holé, jejich osazení se dá udělat i venku za 10-15 minut.

Tomáši, je to krásný. Klobouk dolů. Je to krásně zpracovaný a krásná předloha.

80% dělá ta barva, to byla dobrá volba. Chtěl jsem kontrast proti Maďarovi, to vyšlo dobře. Horší bude vymyslet něco na Raptora, vždycky se snažím postavit něco trochu lepšího a tady už to bude drhnout. Až bude mít Helisika i nádrže které jsou už samy o sobě zajímavé, bude to výzva najít něco zajímavějšího.

Jinak tam je řada chyb které mě teď trochu mrzí ale když jsem si nedával pozor včas těžko to měnit. Kryt nasávacího chladiče měl být o něco menší a hlavně tak o 10mm níž aby šel tmavě stříbrný pruh podle originálu a ne přes celý kryt. Minimálně by se to líp potahovalo. Na horní kryt čerpání čehosi ( paradoxně nevím co to je protože palivo je dole a nahoře se žlutou popiskou je olej ) jsem chtěl dát prstenec miniaturních šroubků na které už to chce spešl šroubovák. Těšil jsem se na to už od Náchoda, skončilo to fiaskem. V tom místě je totiž podkladní hliníkový plech pod horním závěsem a i když se to dá provrtat, hned při prvním pokusu na středový šroubek jsem ho utrhnul ještě v polovině dráhy. Takže bruska a vteřiňák, šroubky nahradily tečky permanentním fixem. Až seženu tenčí tak to ještě stáhnu lihem a předělám, je to moc hrubé. Teď se uvidí jak dopadne kabina, z Miferu je ale šance na mnohem lepší výsledek než předtím, zítra začnu předělávat formu. Ještě se chci toho technologa zeptat jestli nemají i lehce kouřovou desku, to by bylo bezva. Stříkání oken mě nenadchlo, je to poprskané, nestejnoměrné, když dám míň je to matné a není skrz to vidět, musí se to prostě slít do lesku. Chyb tam vidím víc ale už to nemá smysl řešit, ve vzduchu to špatně vypadat nebude a na poličce taky ne.

Vypadá to fakt moc hezky! Výborná práce!!!!

Díky za pochvaličku .

Martin Černý mi až tam s tím pojedu určitě zase řekne že jsem tam měl udělat ty nýty, zmínil to i u Maďara. Je to ale šílená pakárna a po zkušenosti jak málo chybělo a Maďar skončil po pádu v říjnu v popelnici mě to totálně odradilo. Kdyby se to dalo dělat metodou jako kraslice ( vosk na jehle ) tak možná ale pupík po pupíku pinzetou, to je na Alcatraz . Tam bylo času habaděj.

Sádruju na etapy klínový podstavec pod formu, to bude šílená váha . Nátěry jsem sundal pistolí a nitrem, chci si víc pohrát s oblostí. Samozřejmě vystřelily všechny dodělky a opravy takže celé znova.....

Povrchovku viděli jako použitelnou, vadila jim spíš ta sádra jestli v ní nejsou bubliny. Před lety se jim zničil nějaký sádrový model krajiny s vrstevnicema, autor na tom dělal dva roky.... Ty syntetika měla pořád tendenci lehce lepit, zřejmě důsledek vody uzavřené uvnitř. Když to bylo jenom v plniči nedělalo to a přesně touto cestou se vydám. Pouze nitrem to šlo pomalu, došlo na horkovzdušnou pistoli a špachtli, nitro s acetonem až potom. Defekty jsem vyfrézoval schválně výškově nerovně víc jak 5mm aby se doplněná sádra líp spojila a zakousla. Broušení na tom bude až až.

Ten tvar a nutnost nemít nikde kolmici znamená že se to vytáhlo nahoru, vepředu jsem podkládal asi 8cm a jak vyplňuju volný prostor, váha letí nahoru. Jestli to mělo 10 kilo předtím tak teď to bude minimálně 15 a musím vyrobit nějakou verzi jak s tím manipulovat aniž by se to bralo za okraje překližky která by se mohla odtrhávat a tam kde má být oblouk a přechod vznikne ošklivá spára. Vzadu už se udělala a musím tam dát dodatečně dvě hmoždinky. Je to hodně vysoké, ptal jsem si taky jestli to vůbec lze vakuovat, to prý není problém. Folie se předehřeje tak až zhadrovatí, pak se zespoda nafoukne aby se vytáhla rovnoměrně, nasadí na formu a vysokým podtlakem se vytvaruje.

Zřejmě udělám napříč pod manžetou skrz naskrz dlouhým vrtákem díru, do ní dám AL trubku 10mm uvnitř. Do té pak závitovou tyč M10 a nějaké demontovatelné madlo. Na lisování se tohle vyndá a nahradí AL kulatinou aby se PETG nevcucnul dovnitř, to by pak nešlo sundat. I když je horko tak to schne dost pomalu ale pořád lepší než to tam dát najednou. Používám stavební sádru DenBraven, pěkně tvrdá, škoda že jsem s ní nedělal od začátku místo té "modelářské" z OBI.

Dávám na hromadu věci na osazení a mechaniku, trochu oříšek jsou zadní stupačky na podvozkové nohy. Je to upevněné na samořezné šrouby M3 a především spíš na jednorázové osazení. Kvůli nádržím musí ven což bude opakovaná rozborka zborka a závit odejde. Dát tam šroub a do stupačky matku nejde, nádrže bych tam nedostal. Jednoduché by bylo lítat bez nich, nevypadá to dobře. Zkusím ještě říznout tam závit M3,5 a dát šroub, je otázka jestli se tam s vratidlem dostanu. Asi ne a zapájením kabelů k pozičkám jsem si zavřel cestu.

Mezistav formy. Manželka se trochu divila tomu tvaru, připomnělo mi to scénu z Blízkých setkání třetího druhu jak tam Neil vyrábí tu slavnou Ďáblovu věž z Wyomingu .

Průvlak na přenášení byla dobrá volba, má to pekelnou váhu a překližku bych bez něj na okrajích neustále odtrhával. Tenká prádelní šňůra s plastovou tyčkou z ohradníku je provizorní, pak tam bude závitová tyč. Teď to nechám dokonale proschnout na dnešním snad na čas posledním Palermu, už mě to vysloveně nebaví. Broušení dá dost práce, pak nitrolak a dál už plnič s polyesterovým dvousložkovým tmelem na detaily, na závěr plnič a broušení pod vodou, žádná syntetika.

Baterky z Klecan jsem nevylítal, v těchhle podmínkách to nedávám a uvidím jestli je nechat nabité do pátku kdy má být líp nebo je vybiju na 60%, nedělá jim to dobře.

U Helisiky jsem nad fotkama zjistil že má ještě jednu černou imatrikulaci HIP na spodní části trupu mezi podvozkem, v mezeře na nádrže. Z černé folie, to se ještě musí vyříznout v rámci dodělávek a oprav.

Dát tam mechaniku toho moc neřeší, bez čepů to stejně nepoletí. Zvažoval jsem nechat tam čtyři použitelné a jako pátý dát původní čep od pana Vorla z MSC ale mohlo by to házet, je tam váhový rozdíl 1,56 gramu. Na focení dejme tomu ale pak se to musí stejně rozebrat.

Začne nouzovka s listama, jedna sada bude chybět. Na Maďarovi nepomohly k lepší resp. potřebné účinnosti vrtulky ani kratší laminátové souměrné listy 570mm z MSC, na 99% se to bude opakovat i u Helisiky ač má výkonnější motor. Když koupím polosouměrné Helitec 580mm, možná budou vyvozovat jako o něco užší menší kroutící moment ale spolehnout se na to nelze, 600mm co jsou na Raptorovi jsou úplně špatně.

Nezbývá než počítat s variantou předělání na staré převody V1 kde je poměr 1 : 4,5. Samozřejmě se mi do toho nechce, šikmé převody jsou mnohem lepší, tišší a mají delší životnost. Na vysloveně maketové lítání by to mohlo zůstat, jde jenom o to počítat s přetočením modelu při poryvu větru nebo záchraně když už by na ní došlo. Je to vždycky nepříjemné leknutí a chvilka než se člověk zorientuje jak na to s kniplama .

Základ vytmelený a vybroušený, asi na 5x. Z vrtání odsávacích děr jsem měl dost vítr, nakonec se to celkem povedlo i když zalepování mosazných trubiček bude ještě kopec zábavy. Co šlo vzaly prodloužené vrtáky 3mm o délce 10 a 15cm, takto se povedlo jít skrz desku ale jenom u menší části otvorů. Na zbytek jsem vzal 30cm dlouhý tvrdý svářecí drát, konec zabrousil do ploché souměrné špičky aby to drželo směr. Na jeden akumulátor jsem to Makitou dal, místy to šlo hůř ( sušší sádra ), pak líp skrz včera vybudovaný sádrový klín pod původní formou. Skrz překližku se to prochroupalo.

Netrefil jsem nic kovového, žádný ze šesti vrutů. Dole to dělá nepravidelný rastr jak to vyšlo, není to podstatné. Zítra technikovi zavolám jak hustě mám udělat 1mm otvory do překližky a jestli spíš u oblouku kde to jde pak nahoru nebo u kraje. Hranu musím ještě zkosit pásovou ruční bruskou. Dole trčí dvě kovové podložky jak jsem šel skrz hmoždinkou a zápustná hlava vrutu by to jinak nedržela. Snad to nevadí.

Na zalepení mosazných trubiček musím vzít tvrdší epoxid, měkká žvýkačka by dělala při zabrušování určitě problémy. Konec tubičky musí mít sklon shodný s manžetou okolo, to co se poškodilo občas vrtáním - vršek manžety - musím dotmelit dvousložkovým polyesterem.

Forma je teď natřená zahnědlým ředěným bezbarvým Celoxem, po vyschnutí to lehce přebrousím a začnu stříkat pořádnou vrstvu plniče, nespěchat, radši pozvolna a několikrát. Po prvních třech vrstvách vytmelím drobné defekty, zalepím trubičky s koncem zaslepeným balsovou třískou kterou pak snadno odvrtám, pak se bude tmel a plnič střídat.

Při broušení a stříkání černých stupaček - stejných jako má Maďar i Raptor - mi došlo že mi vždycky přišly nemaketově silné, takové bačkory. Vyrobil jsem první vzorek inovovaného typu z hliníkových trubiček které do sebe větší silou zaklepnu a šikmou část dosedající na nohu už řežu i brousím v potřebném úhlu najednou. Vnitřní trubička je výrazně kratší, dosedá na ní imbusová hlava šroubku M3. Abych to mohl pořádně zatáhnout mezi čelisti svěráky s pryžovou výstelkou, ve volné části je 6mm vrták. Stupačky mají přesně maketovou velikost 8mm, ty setové jsou oválné a vysoké 12mm.

Na udržení úhlu si musím udělat nějaký přípravek a taky vymyslet jak vyříznout do nohou závity M3, v nejhorším budu přendavat 100x vratidlo .

U folie PETG mě napadlo jestli se nedělá kouřové probarvení, pokud by bylo tak akorát ta se o tom dá uvažovat. Akorát bych musel vylisovat znova vypouklá okna.....

Skrz hliníkovou trubku bude závitová teč M8 a hliníkový třmen a dřevěnou příložnou rukojetí. Forma nakynula z deseti na 14 kilo, žádný drobeček a nechtěl bych to mít třeba na nártu. Před lisováním se forma umístí na místo do lisu, sundá se jedna matka, vytáhne tyč a místo ní se do trubky zasune dřevěná kulatina 9,5mm. Ta přesně lícuje s bokem formy a PETG nijak nelimituje.

Zalepení dvaadvaceti trubiček po 45mm rozteče šlo dobře, náročnější bylo zprůchodnění tenkým vázacím drátkem kdy to u jedné vůbec nešlo, problém příliš daleko od okraje na vrtání a 1mm se prodloužený stejně nedělá. Pomohla naostřená kalená struna do akuvrtačky. Pak tmelení polyesterem, ideální broušení pod vodou je problém kvůli sádře, jakmile se jde skrz plnič sádra nabobtná a vyplaví se, je to na opětovné tmelení. Plniče budu muset nastříkat silnou vrstvu, zítra si skočím pro Putty Spray od Dupli-Color do OBI doporučený pavlem123.

Kouřový PETG je passe, minimální dodávka je 5tun . Díry v desce mají být 1,5mm po 50mm od sebe, ten průvlak skrz formu, jakkoliv je na tu váhu praktický mi doporučili nerealizovat a zaslepit včetně vytmelení, mohlo by to prý zlobit. Deska má tendenci se na okrajích přece jenom ohnout, dalo se to čekat. Vlasová trhlinka prý nevadí.

Výlisek bude až po závodní dovolené v Miferu, nejdřív 10. července. Takže se to pěkně doplňuje se zpožděním výroby čepů a je to tak jedno. Forma je hotová, ráno jí tam zavezu a oni to dají do akce někde mezi větší série a technologickou pauzu. Není to dokonalé, po těch opravách děr po vyndání gumové modelářské sádry tam vznikly nepatrné nervnosti které pod prsty trochu cítím, uvidím jak dopadne výlisek. Když to bude špatné, zaformují to holt znova ale to už by bylo i s dělením kabiny a profilací takže znova na lakovnu a to pokaždé když se bude zasklení muset vyměnit, přesně to co jsem chtěl obejít. Tyhle nuance už se brousí špatně protože tam vzniknou buď plošky nebo něco dalšího vedle, ta sádra to prostě povorala. Povrch je po asi osmi nástřicích plniče a broušení dobrý.

Tím že chtěli zaplnit tu manipulační trubku, vymyslel jsem jinou variantu na bezpečné přenášení i s aretací proti vypadnutí s podložky.

Maketovější stupačky jsem vyrobil i na Maďara ať z toho něco má. Na fotce vidím nějakou vynechávku černé barvy tak to půjde ještě pod sprej.

Maketovější rozměr stupaček vypadá výrazně líp. Ještě to chce u dvou kusů vyladit úhel vybroušení dosedací plochy, pořád to směřuje trochu dolů. Helisika má závit M3 a šrouby, u Maďara zůstanou samořezné vruty. Na vyříznutí závitu je tam už málo materiálu.

Forma tam bude skoro tři týdny, vzhledem k výšce a nutnému zeslabení materiálu asi vezmou desku 1,5mm. Jinak by měli dole igelitku za kterou by kabina nedržela. S formou jinak souhlas, je použitelná. Na snímku je ještě spodní strana. Vnitřní vruty drží sádrový odlitek do hmoždinek, malé vruty po obvodu jsou distanční aby se pod tlakem nemohl okraj překližky propadnout a utrhnout od sádry. vnější prstenec odvzdušnění je 1,5mm, vnitřních 22 kusů jsou mosazné trubičky. Tady jsem mohl zespodu zprůchodnit naostřenou ocelovou strunou upnutou do sklíčidla tmelem lehce zaslepené otvory nahoře.