Ještě jedna věc - rádia z hraček nemají valný dosah a většinou nejsou proporcionální (proporcionální znamená že výchylka páky=výchylka plochy, neproporcionální="bang-bang"=pouze plné výchylky), nedají se připojit na serva a elektromagnety nebo "týrané elektromotory" s vratnou pružinou, kterými jsou řízeny, mají většinou mizerný tah a účinnost.
Pokud chceš začít, viděl bych to (když nepočítám toho Wild Hawka) na čtyřkanálovou vysílačku (já jsem koupil tříkanál a litoval jsem, momentálně lituju i čtyřkanálu ale to je jiný příběh - přišly klapky u elektrovětroně

), stačí Zebra 4 (trochu osekaný klon Hitec Laser 4, k sehnání nová s přijímačem a dvěma mikroservy pod 2000 a leckdo se jí zbavuje bez poškození právě kvůli potřebě více kanálů, mixů nebo programování vůbec), pokud jsi zkoušel stavět nějaké volné modely tak pro začátek nějaký hodný termický větroň klasické stavby, asi dvoumetrový. Někteří mě mohou hned kamenovat, že z toho okamžitě naděláš třísky - já jsem takhle začínal a třísky z toho udělal až kamarád, který nezkontroloval rádio a vzlétl i za poměrně silného rušení. Chudák dvoumetrovka šla skoro kolmo k zemi s mírně potlačenou výškovkou asi prý ze 70m. To by ani pěna nepřežila. Přiznávám, že jsem předtím absolvoval pár letů na cizím modelu pod vedením majitele (díky, pane Říha) stylem "teď to letí klidně tak si to vezmi a udělej si pár zatáček - levá, přitáhnout, kontra, trochu potlač, srovnej...", "troufáš si na gumicuk? Jasně že troufáš, kdyžtak ti to seberu" a pak i přistání. Jenže to byly úplné základy, které tebe může naučit
FMS, mám pro něj na svých stránkách pár užitečných modelů. Právě Zebra 4 má vývod na simulátor (zdířku pro kabel učitel-žák použe v režimu žák) řešený jako 3,5mm jack, takže není problém stáhnout SmartPropo ve verzi pro FMS a posílat signál z vysílače do zvukovky PC přes obyčejný audio kabel.
Nejdřív jsem větroň jenom házel z ruky na mírně se svažující louce a učil se, jak reaguje (předtím jsem neměl vysílač dlouho v ruce) a když jsem si to "osahal", kamarád mi ho vytáhl nahoru na šňůře. Po šňůře časem následoval gumicuk, na který není možné křičet aby zpomalil nebo zastavil že to moc utíká do strany, navíc táhne nejvíc ze začátku při odhozu a pak pomalu slábne, vše bez úhony. Několikrát jsem milou dvoumetrovku posadil trochu tvrdě, ale vždy šla opravit (předek byl poměrně bytelný a křídlo bylo k trupu uchycené gumou, dvoudílné, spojené ocelovou kulatinou, takže zapružilo), několikrát jsem lepil panty směrovky a potah křídla při přistání v náklonu, párkrát jsem to moc zapíchl a převrátilo se to na záda. Ale vždy to model nějak přežil a po opravě byl zase plně letuschopný. Hlavní roli v tom asi sehrálo i to, že jsem se o model dost bál, protože jsem ho postavil od píky a věděl jsem kolik práce v něm je a kolik vydrží. Ty máš zase výhodu v tom simulátoru, protože se naučíš neplést si výchylky při letu k sobě, pracovat s výškovkou a hlídat si rychlost, účinně kroužit a odhadovat, kdy je lepší přistát dál od sebe a model nepoškodit místo tvrdého přistání k noze, na simulátoru bez jediného škrábance na skutečném modelu. V počítači rozmlátíš spousty virtuálních modelů strašným způsobem, ale nic tě to nestojí a naučíš se, jak těmto chybám předcházet. Jen je nutné mít na paměti že ve skutečnosti si nemůžeš dovolit tolik co na simulátoru, protože model máš jenom jeden a po havárii zůstane rozbitý.
Pokud si chceš něco sám postavit, a víš jak na to, najdi si něco osvědčeného, u čeho jsou propracované všechny detaily, nebo zkus
tohle, je to moje konstrukce takže ti k tomu můžu říct všecko a případně i vytvořit plány v plné velikosti tisknutené na A4. Nebo moje dřívější konstrukce zvaná Pr!m!t!v, těch jsme postavili snad pět a všechny byly poměrně dobré. Pokud jsi ještě nic nestavěl, asi to jistí ten Wild Hawk, to je elektrolet, takže se nemusíš tahat s gumicukem. Ale přijde mi trochu neohrabaný, pro začátek až moc tupý na směrovku - podle mě by to chtělo něco nepatrně ovladatelnějšího. Rozhodně se nepokoušej o vlastní návrh bez patřičných znalostí, končí to špatně. Viděl jsem to mnohokrát a když to letí, stejně to obyčejně není nic moc. Nikdo učený z nebe nespadl a jeden ze způsobů učení jsou vlastní chyby, ale daleko výhodnější (a to hlavně finančně) je pomalé tempo a snaha neopakovat chyby ostatních. Vždyť si nemusíš nic dokazovat tím, že se pustíš do něčeho, na co nemáš dostatečné znalosti, tím ze sebe jenom uděláš blbce.
Co se týče finanční stránky, pokud jsi nikdy nezkoušel volné modely, zkus je - naučíš se na nich, proč to vlastně letí, jak se to staví a jak se to seřizuje, navíc ta moje dvoumetrovka nebyla nic jiného než křídlo z volného F1Ačka naroubované na nový, bedničkovitý trup s jinými ocasními plochami, v kterém sídlila dvě standardní serva, velký přijímač a čtyři AA baterie, celé to vážilo asi 650g a létalo to krásně, pomalu, klidně a stabilně, přitom to bylo dobře ovladatelné. A doteď si občas nějaký ten volný model rád vypustím a kochám se tím, jak to letí samo. Možná jsem v dnešní čínaprůmyslové době kacíř, ale balza, klasická stavba doma a volné modely pořád ještě nemají odzvoněno, právě naopak. A tím se také liší skutečný, tvořivý modelář od člověka, který si všechno koupí a neinvestuje do toho ani trochu své práce a snahy. Nechci zbytečně filozofovat, stejně na to není nikdo zvědavý, ale průmyslově vyráběný model který stačí jen sestavit a poslat do vzduchu, je stejně pořád jenom drahá hračka a od hraček "pro mladší" se liší jen cenou a technickou vyspělostí. A to jsem se zase dostal někam úplně jinam než bych měl, takže už tenhle epos nebudu dál prodlužovat.
Jiří V. _________________35MHz, kanál 62
Being drunk is feeling sophisticated without being able to say it.