Páč všichni kolem teď blbnou se Spitfajrama, tak jsem si taky jednoho prťavého postavil, 90cm a 260g letovka, zatím je to jen plackolet ale budu mu dodělávat nějaký trup a střiknu to Duplem, žádné kakání. Ale proč to sem píšu...
Lítá přesně tak jsem chtěl, až na jednu věc a to reakci na výškovku... Je často taková opožděná ale pak přehnaná... Dejme tomu taková klasická příkrá ale pomalá sestupná zatáčka, kterou chci nízko plynule vybrat a přejít do průletu kolem uší. Spit jede dolů, blíží se zem, pomalu přitahuju bo to chci plynulé, nic, přitahuju nic, zem se blíží, začínám být trochu nervózní, přitahuju trochu víc a Spit se najednou urve a vyskočí nahoru a nebýt toho že ho pověsím na vrtuli a vytáhnu do horizontu tak to spadne po ocasu jak hruška... Přitom v horizontu jsou ty reakce přiměřené, když za to pořádně zaberu tak to zalomí kolmo nahoru, jak z norm. letu tak z letu na zádech... Ale je to takové "někdy jo někdy ne někdy jenom trošku"... Níže jsou nějaké fotky daného éra jak jsem včéra zkoušel lety po tmě, moc na to nekoukejte, je to za dva večery uplácaný plackolet, křídlo z 6mm Depronu vyztužené uhlíkem a balzovou náběžkou, prohnuté do profilu NACA-ASITAK. Říkám si jestli nemám špatně úhel nastavení výškovky (0 vůči podélné ose, křídlo 3+, motor 3-), nebo jestli spíš ta výškovka není malá... Přijde mi prťavá, je podle monografie, nechtěl jsem zvětšovat "dyť to taky poletí" ale možná bych to měl zkusit... Bůhví jaké jsou turbulence za tím křídlem a trupem a kolik se toho na tu výškovku dostane...
Srovnával jsem poměr výškovky a křídla s několika plány modelů, ale buď si každý ten plán/monografii kreslí jak chce, nebo byl každý Spitfire IX jiný a to včetně tvaru a hloubky křídla... A to nemyslím o kousek ale třeba o 20%...
Těžiště mám v jedné třetině, zkoušel jsem ho semtam v rámci možností posunovat, bez nějakého velkého efektu.
Nemáte nějakého raducha?
http://picasaweb.google.com/RiMr71/Spif ... 3678211426
