WP-23 po 46 letech
Re: WP-23 po 46 letech
staci jeden tyristor, nejaky ten odporcek a mas to vyriesene na vypinanie, to z 90% staci. Len to pre istotu nezabudaj vytahovat zo zasuvky, jedna pistolka nam zhorela lebo zblbol tyristor 
-
warhawk
- Příspěvky: 690
- Registrován: stř 30.04.2003 0:00
- Bydliště: Mníšek pod Alpou (SRN)
- Kontaktovat uživatele:
Re: WP-23 po 46 letech
Prej pájení mrňousků. Takový hovada součástky jsem už dlouho neměl v ruce. Já tu mám operáky v pouzdře, co má 0.8 x 0.8 mm. Špatný pohyb pinzetou a jdeš pro nový, protože to hledat nemá cenu.
Mikropáječka s regulací teploty je základ. Dlouhé roky jsem používal ERS50 ve spojení s Weller ESD81. Tu ERS50 jsem nedávno daroval. Už je opravdu za zenitem a ergonomie nic moc. Pokud by ale byla za pár korun např. z Aukro, tak bych ji asi doporučil běžnému modeláři. Novou bych už nekupoval.
Na pájení drobotin pro povrchovou montáž je ideální horký vzduch. 858D je to nejlevnější a funkční, co se dá sehnat. Je také skvělá na smršťovačky.
Pájení bezolovem vyžaduje trochu cviku. Před pár lety bych se toho ani nedotknul, ale nouze a pravidelné otěry stolů v labu naučily Dalibora houslím. Momentálně mám výsledky srovnatelné s olovnatou pájkou.
Olovo je opravdu pro organismus hnus, zvláště, když člověk drží páječku v ruce každý den.
Nejčastější chyby při pájení cínovou pájkou jsou příliš vysoká teplota. Dá se běžně pájet okolo 300°C (skutečná teplota, ne co ukazuje mašina). Pro bezolovnatou pájku o 20°C více. Pokud to nestačí, je chyba jinde. Druhým nejčastějším problémem je příliš malý hrot. To u mnohých vede zase k problému č. 1. Při příliš velké teplotě dochází k okamžité aktivaci tavidla, které se přepálí a nefunguje. Následuje formování oxidů atd.
Ta vysoká teplota navíc ničí hroty, které mívají speciální povrchovou úpravu. Ve snaze hrot zachránit vezme Franta nějaké agresivní médium na okapy (salmiak) a dílo zkázy je dokonáno. V práci mám svoje osobní pájecí hroty. Bohužel, 90 procent lidí co pracuje v labu neumí pájet.
Pokud nestačí teplota, je třeba větší hrot. Pokud ani to nestačí, je třeba předehřev. Ne nadarmo se dají třeba Wellerky zamknout, aby báby na lince nenašly "zlepšovák".
Mikropáječka s regulací teploty je základ. Dlouhé roky jsem používal ERS50 ve spojení s Weller ESD81. Tu ERS50 jsem nedávno daroval. Už je opravdu za zenitem a ergonomie nic moc. Pokud by ale byla za pár korun např. z Aukro, tak bych ji asi doporučil běžnému modeláři. Novou bych už nekupoval.
Na pájení drobotin pro povrchovou montáž je ideální horký vzduch. 858D je to nejlevnější a funkční, co se dá sehnat. Je také skvělá na smršťovačky.
Pájení bezolovem vyžaduje trochu cviku. Před pár lety bych se toho ani nedotknul, ale nouze a pravidelné otěry stolů v labu naučily Dalibora houslím. Momentálně mám výsledky srovnatelné s olovnatou pájkou.
Olovo je opravdu pro organismus hnus, zvláště, když člověk drží páječku v ruce každý den.
Nejčastější chyby při pájení cínovou pájkou jsou příliš vysoká teplota. Dá se běžně pájet okolo 300°C (skutečná teplota, ne co ukazuje mašina). Pro bezolovnatou pájku o 20°C více. Pokud to nestačí, je chyba jinde. Druhým nejčastějším problémem je příliš malý hrot. To u mnohých vede zase k problému č. 1. Při příliš velké teplotě dochází k okamžité aktivaci tavidla, které se přepálí a nefunguje. Následuje formování oxidů atd.
Ta vysoká teplota navíc ničí hroty, které mívají speciální povrchovou úpravu. Ve snaze hrot zachránit vezme Franta nějaké agresivní médium na okapy (salmiak) a dílo zkázy je dokonáno. V práci mám svoje osobní pájecí hroty. Bohužel, 90 procent lidí co pracuje v labu neumí pájet.
Pokud nestačí teplota, je třeba větší hrot. Pokud ani to nestačí, je třeba předehřev. Ne nadarmo se dají třeba Wellerky zamknout, aby báby na lince nenašly "zlepšovák".
Re: WP-23 po 46 letech
igorb píše:
a stoji par supov, plus ak pouzijes bezolovo, tak to inak skoro nejde, bud ho neroztavis a nezatecie, alebo prepalis a este ti aj "odtecie" ... zistis to tak ze mas hrot bez cinu![]()
ale pisem sem kvoli inemu:
Svojho casu ked zacali fety sme roboli vyskum okolo trafopajok ktore ich spolahlivo odpalovali ... vysledok bol ze uzemnenie pomoze skorej klasickemu vyboju zo satov stola, plastoveho krytu pistolky ako samotnemu impulzu od vypinaca. Ten impulz vznika pri vypnuti, nie zapnuti, ten pri zapnuti je skoro neskodny. Uplne spolahlivo sa fet odpalil ked bola pistolka v kontakte s fetom a vypinac sa vypol. Ten impulz vznika v primare, nie sekundare, takze uzemnenie sekundaru ho len ciastocne eliminuje. Takze pokial robim s cmosmi, a potrebujem vypnut, treba hrot oddialit a vypnut az potom, pripadne zase vratit. VYsledkom tych merani bolo ze sme urobili elektronicky vypinac ktory zapinal/vypinal v case ked bola faza na nule, takze ziadny impulz nevznikal. Dobre fungoval aj tyristorovy spinac ktory VYPINAL v nule prudu.
Takze robit rucne PWM moze fungovat u klasickych suciastok, ale u unipolarov by som to nerobil ani ked maju ochrany ... kto by sa s tym zdubal ked si moze kupit tenku pajku s regulaciou za par supov a uz s priamo uzemnenym hrotom
Spínání trafa v nule je naprosto blbě - je to indukční zátěž a ne odporová - takže viz třeba jak se má vybrat SSR před trafo k jeho regulaci.
https://www.elproz.cz/informace-o-ssr/
jediný, co se tím SSR v nule nebo bezkontaktním spínáním odstraní, je oblouk na kontaktech toho mikrospínače té pistolky - ale ten proudový náraz rozhodně ne.
No, ono upřímně řečeno - že guchar přeferuje pistolku s pwm
Riziko odpálení citlivých součástek maximální, regulace teploty, čistá nula - vždycky blbě.
A to fekt vyplatí!
Re: WP-23 po 46 letech
Honza323 píše:@VTjr - R9+R18??? - promiň, ale nemyslel jsi R9+R17 ?
Asi nejsnažší cesta pro mně v současné situaci by byla náhrada R9 a zachování té BZX85 3V6. Přikládám Data té BZX85 3V6. Mohl bys na to mrknout, zda to má šanci?
Další možnost je náhrada za BZX85 3V6 1,3W diodou BZX55 3V6 0,6W, a nebo KZ140+1xKA501. Pět KA501 se mi tam nyní už nevejde , s touto variantou jsem v návrhu DPS nepočítal.
Ano R17, spletl jsem si číslo.
Řešení s KZ140+1xKA501 lze snadno realizovat tak, že obě diody zaletuješ na stojáka a nahoře jim vývody spojíš, 5xKA se tam opravdu nevejde.
Každopádně když jsem se díval na parametry BZX85 3V6, tak to napětí platí pro Iz=60mA, zatím co při hodnotách R9=220Ohm a R17=27Ohm tam bude v závislosti od nabití baterky téct od 3 do 7mA, co je více než desetinásobný rozdíl. Konkrétně KZ140 má ztrátový výkon jen 0,4W a nominální Iz=5mA. Ale ZD BZX55 3V6 a ještě lépe BZX83 3V6 mají taky nominální Iz=5mA a mohly by fungovat správně.
Na tomto příkladu nefungující stabilizace je vidět, že záměna typů součástek se musí vždy dělat s rozumem, s dostatečnou znalostí fungování schematu!
Jinak to, co považuješ za nejsnazší cestu, není cestou nejlepší.
Já jsem ve svém vzorovém výpočtu v předešlém příspěvku, bez toho abych se podíval do datasheetu, zvolil od boku Iz=10mA. Ten by ale tekl při téměř vybité baterii, při nabité by se zvedl na 33mA. Jenže při znalosti charakteristik BZX85 vidím, že i tyhle IZ jsou pro její správnou funkci velmi malé, čili by si musel jít až na těch katalogových 60mA.
No a tu se slovně hrajeme s tím, jak bys měl nahradit standardní TTL MH5474 nejakým LS TTL, abys tím ušetrili cca 20mA, zatím co by Ti tam přes zenerku teklo zbytečných 60mA, nehledě k tomu, že ta zenerka tam bude navíc v té stěsnané montáži "vařit" cca 140mW tepelného výkonu.
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)
Re: WP-23 po 46 letech
Honza323 píše:@VTjr - R9+R18??? - promiň, ale nemyslel jsi R9+R17 ?
Asi nejsnažší cesta pro mně v současné situaci by byla náhrada R9 a zachování té BZX85 3V6. Přikládám Data té BZX85 3V6. Mohl bys na to mrknout, zda to má šanci?
Další možnost je náhrada za BZX85 3V6 1,3W diodou BZX55 3V6 0,6W, a nebo KZ140+1xKA501. Pět KA501 se mi tam nyní už nevejde , s touto variantou jsem v návrhu DPS nepočítal.
štastný řešení to rozhodně není (jak psali i ostatní) - protože u takovéto věci (přijímač) nemá sebemenší smysl použít rozměrově větší součástku s dramaticky větším odběrem - to je klasická sabotáž - cca jako cesta byla horší ale delší
Použil bych smysluplnou zenerku a vhodný odpor - zenerka se vybírá podle toho, co od ní chci a ne podle toho, jaký mám odpor zaletovaý v desce.
Re: WP-23 po 46 letech
MPml píše:Spínání trafa v nule je naprosto blbě - je to indukční zátěž a ne odporová - takže viz třeba jak se má vybrat SSR před trafo k jeho regulaci.
https://www.elproz.cz/informace-o-ssr/
jediný, co se tím SSR v nule nebo bezkontaktním spínáním odstraní, je oblouk na kontaktech toho mikrospínače té pistolky - ale ten proudový náraz rozhodně ne.
No, ono upřímně řečeno - že guchar přeferuje pistolku s pwmprstokladem jako macgywer mě ani nepřekvapuje - ale že to někdo používá na cokoli mimo lampový
radia, to mi nějak hlava nebere.
Riziko odpálení citlivých součástek maximální, regulace teploty, čistá nula - vždycky blbě.
A to fekt vyplatí!
No ako som pisal VYPINANIE v nule fungovalo velmi dobre, a kedze bola moznost aj zapinat v nule, preco by sme neodstranili a aj to prskanie kontaktov. For je v tom ze to prskanie tiez obsahuje kratkodobe zapinanie aj VYPINANIE pocas ZAPNUTIA. Takze ano, zlepsenie prinieslo aj to zapinanie v nule, aj ked teoreticky sa da zdovodnit ze neprinesie
Re: WP-23 po 46 letech
@VTjr - No jo, ale kde ty znalosti nabrat, celý život ve stavebnictví a elektronika šla kolem mě léta bez povšimnutí. Teď zpátky k té Zenerce, našel jsem taky tu BZX83 3V6 - je 0,5W Iz má 5 mA, data jsem dával o něco výše, co Ty na ní?
Jinak samozřejmě asi jediná další alternativa pro moji situaci je KZ140+KA501(KA502).
Jinak samozřejmě asi jediná další alternativa pro moji situaci je KZ140+KA501(KA502).
Re: WP-23 po 46 letech
warhawk píše:Prej pájení mrňousků. Takový hovada součástky jsem už dlouho neměl v ruce. Já tu mám operáky v pouzdře, co má 0.8 x 0.8 mm. Špatný pohyb pinzetou a jdeš pro nový, protože to hledat nemá cenu.
![]()
No, jen bych upozornil, že se tady nebavíme o stavbě přijímače s SMD, to by bylo na zcela jiné velmi rozsáhlé vlákno.
warhawk píše:Bohužel, 90 procent lidí co pracuje v labu neumí pájet.
Tak s tím souhlas, mám stejnou zkušenost. Víc lidí do pájení fušuje než by bylo zdrávao a výsledky jsou pak katastrofické.
warhawk píše:Pokud nestačí teplota, je třeba větší hrot. Pokud ani to nestačí, je třeba předehřev. Ne nadarmo se dají třeba Wellerky zamknout, aby báby na lince nenašly "zlepšovák".
Jistě, například i při zcela triviálních opravách 4-vrstvých desek, někdy neprohřeješ vnitřní měděnou plochu ani když to hřeješ 2 pájkami z obou stran - tam bez předehřevu vystřelený elyt na stojáka prostě nevyletuješ a díru neprofoukneš.
Asi před rokem jsem opravoval desku počítačového serveru, který se systematicky resetoval. Pohled na desítku vyboulených elytů na MB dával indicii, že jsou za zenitem a že by mohla pomoct jejich vyměna. Stálo to za pokus, a tak jsem je vyměnil a server od té doby šlape bez jedného výpadku už více než rok.
Ale vyletovat se mi podařilo po dlouhých peripetiích jen 3 kusy, ještě náročnější bylo pak profouknout otvory tak, aby se tam daly zaletovat nové. Možnost předehřevu jsem neměl, takže nakonec jsem zbylé vadné elyty prostě surově vytrhal z desky kleštěmi, resp. na desce zůstaly jejich nohy, které se vytrhávaly z elytů, a na ty pahýly jsem pak naletoval nové. Vypadá to strašně, ale hlavní je, že to fachčí.
Stejně jsem si doma opravil plochý televizor, který se začal obtížně zapínat (někdy to trvalo i 5 minut, než se po mnoha pokusech zapnul). Chybou byly zase vyschlé elyty ve zdroji, po jejich výměně televizor fachčí jako nový.
Elektrolytické kondenzátory jsou z hlediska spolehlivosti a životnosti tou nejproblémovější součástkou!
Takže kvalitu elektrolytů ze starých skladových zásob, >30-letých, TESLA-ckých, z dob socializmu bych rozhodně kontroloval.
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)
Re: WP-23 po 46 letech
Honza323 píše:@VTjr - No jo, ale kde ty znalosti nabrat, celý život ve stavebnictví a elektronika šla kolem mě léta bez povšimnutí. Teď zpátky k té Zenerce, našel jsem taky tu BZX83 3V6 - je 0,5W Iz má 5 mA, data jsem dával o něco výše, co Ty na ní?
Jinak samozřejmě asi jediná další alternativa pro moji situaci je KZ140+KA501(KA502).
Však jsem napsal, že ta by měla být OK!
Znalosti nabrat v seniorském věku už není snadné, získat novoé praktické zkušenosti ještě náročnější, ale Ty jsi zvolil celkem správnou cestu. Kde jinde než na RCmanii se najde tolik ochotných lidí aby Ti poradili.
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)
Re: WP-23 po 46 letech
@VTjr- Ale máš pravdu , nějak jsem v tom spěchu tu větu přehlédl. Takže zkusím BZX83 3,6V , no a stejný problém budu mít asi u vysílače, tam jsem také "modernizoval" a KZZ72 jsem nahradil BZX85 7,5V. To bude nejspíš ten samý problém, až budu oživovat TX. Ale náhrada je k dispozici z té řady BZX83 7V5 0,5W , Iz 5mA (viz. ten stejný Datasheet). Tak raději hned vezmu obě, ona ta cena je směšná vzhledem k poštovnému.
- Celeron
- Příspěvky: 10856
- Registrován: pát 23.04.2010 0:00
- Bydliště: Nový Bydžov ČR
- Kontaktovat uživatele:
Re: WP-23 po 46 letech
warhawk píše: Olovo je opravdu pro organismus hnus, zvláště, když člověk drží páječku v ruce každý den.
Blbost, to je jen kravina zelenech posledních 20 let.
Tak mi prosím vysvětli, jak je možný, že můj děda, strojní sazeč v tiskárně se dožil skoro 90 let. V tom sázecím Linotypu se mu půl metru od hlavy tavila štočková liteřina, směs olovo cín a antimon a žádný odsávání to nemělo. Bylo to jeho jedinný celoživotní zaměstnání, tedy expozice přibližně 48 týdnů x 6 dní x 8 hodin x 40 let = cca 92 000 hodin. Umřel na zápal plic po zlomenině kyčle.
Druhej jeho kolega se dožil skoro 100 a třetí měl kolem 80 let. Takže vyjímka to asi moc není.
Re: WP-23 po 46 letech
Co se týká olova arsenu, antimonu a i jiných těžkých kovů neškodí vždy ,přímo kov, ale jeho chemické sloučeniny. Kov je kov a organismus ho většinou ignoruje, ale jakmile přejde do chemické struktury tak teprve potom se začne neco dít. Jakmile se z olova stane oxid už se dá zabudovat do chemické struktury a škodí, stejně tak např rtuť až když se v zažívacím traktu přemění na chlorid tak teprve potom škodí. To je příliš dlouhé povídání. Co se olova v pájkách týká jsem toho názoru, že nepřítomnost olova je určitým druhem "kurvítka" protože bezolovnaté pájky mají po určité době mikrotrhlinky a elektronické zařízení je po čase k nepotřebě. Cín bez olova časem křehne a praská to už věděli středověcí stavitelé katedrál ti co tvořili vitráže. Ale to jsme úplně mimo od stavby RC přijímače
Re: WP-23 po 46 letech
@Celeron ● Lidi a olovo. Lidi a odolnost. Je to na dlouhé povídání. Jednou z vývojových vymožeností lidského druhu je: Co kus, to unikát.
● Tak trochu se to podobá předpovědím počasí. Vy dávají se obecně pro větší plochy. Když mám kliku mohu ji mít pro prostor blízko nějakého LK__ ČR: ICAO kód , které má na svých stránkách lokální Leteckou(-é) předpověď(-i).
● Pokud jde o stabilizátory nízkých napětí (volty ale i ty 3V) tak je s nimi problém pokud jsou napájeny se zdrojů, co mají napětí řádově jen o pár voltů výš. Pokud tedy není nezbytné se držet retro součástkové základny, je dobré zkusit náhradu moderním IO stabilizátorem z řady Low Drop AS1363 Ultra Low Drop-Out
● Pro malé rozdíly napájecí napětí a Zenerova napětí je třeba volit nízké hodnoty odporu omezujícího proud ZD To vede k značnému rozsahu pracovních proudů v rozsahu napájecího Umin a Umax. Pokud závislost napětí - proud je méně strmá je tím ovlivněna velikost výstupního napětí stabilizátoru - průběh stabilizace se neshoduje s ideálním. To je výstupní napětí není konstantní. Bez ohledu na vstupní napětí - princip funkce ideálního stabilizátoru. Místo fungování nezávislé na velikosti napájecího napětí, se jen míra závislosti více méně sníží. Pokud to méně je tak malé, že vyhovuje, je to OK. Zbývá ověřit zda v případě v opačném případě nemůže nastat situace, kdy závislost bude tak velká, že by už nevyhovovala.
● Tak trochu se to podobá předpovědím počasí. Vy dávají se obecně pro větší plochy. Když mám kliku mohu ji mít pro prostor blízko nějakého LK__ ČR: ICAO kód , které má na svých stránkách lokální Leteckou(-é) předpověď(-i).
● Pokud jde o stabilizátory nízkých napětí (volty ale i ty 3V) tak je s nimi problém pokud jsou napájeny se zdrojů, co mají napětí řádově jen o pár voltů výš. Pokud tedy není nezbytné se držet retro součástkové základny, je dobré zkusit náhradu moderním IO stabilizátorem z řady Low Drop AS1363 Ultra Low Drop-Out
● Pro malé rozdíly napájecí napětí a Zenerova napětí je třeba volit nízké hodnoty odporu omezujícího proud ZD To vede k značnému rozsahu pracovních proudů v rozsahu napájecího Umin a Umax. Pokud závislost napětí - proud je méně strmá je tím ovlivněna velikost výstupního napětí stabilizátoru - průběh stabilizace se neshoduje s ideálním. To je výstupní napětí není konstantní. Bez ohledu na vstupní napětí - princip funkce ideálního stabilizátoru. Místo fungování nezávislé na velikosti napájecího napětí, se jen míra závislosti více méně sníží. Pokud to méně je tak malé, že vyhovuje, je to OK. Zbývá ověřit zda v případě v opačném případě nemůže nastat situace, kdy závislost bude tak velká, že by už nevyhovovala.
Re: WP-23 po 46 letech
Celeron píše:warhawk: Olovo je opravdu pro organismus hnus, zvláště, když člověk drží páječku v ruce každý den.
Blbost, to je jen kravina zelenech posledních 20 let.
...
No warhawku, myslím si, že při denním pájení jsou pro zdraví nebezpečnější výpary přepálených tavidel a izolací, než olovo v pájce.
Tedy na rozdíl od rtuti, která má teplotu varu 357°C a která se dost intensivně odpařuje i při pokojové teplotě. Takže drobné kuličky z rozbitého teploměru, zapadlé do škvír v podlaze, se tam dlouhou dobu odpařují a kontaminují vzduch v místnosti.
I když já mám radši ty staré rtuťové teploměry, protože narozdíl od těch "ekologických" náhrad se dají normálně sklepat, zatím co s náplní InGa nesklepeš ani ci zahyneš.
Ale nesouhlasím ani s Celeronem, snaha zelených není zbytečná.
Tedy nejde o to aby se člověk nestýkal s kovovým čistým olovem a jeho slitinami, ale právě o to, že olovo rádo oxiduje, slučuje se s jinými látkami a jeho sloučeniny kontaminují prostředí a dlouhodobě škodí. Přitom expozice organismu olovem a jeho sloučeninami nemusí mít přímo negativní vliv na okamžité zdraví daného jedince, ale může mít vliv například na plodnost, např. matka může odevzdat ty sloučeniny usazené v jejím těle dítěti, takže ten dopad může jít i přes generace.
A to nemluvím o tom jaké škody napáchalo tetraetylolovo, které se přidávalo jako antidetonační přísada do benzínu, aby se zvýšilo jeho oktanové číslo. Stejně tak vystřílené broky nepochybně kontaminují půdu, jejich kovové olovo oxiduje a pak se dostává do spodních vod a nekonečně koluje v přírodě.
Stejně tak ten zákaz amalgámových plomb v stomatologii nebyl kvůli tomu, že by to škodilo přímo v ústech danému člověku, ale zase při jeho kremaci se do ovzduší dostávaly páry rtuti.
Naposledy upravil(a) VTjr dne čtv 20.06.2024 16:36, celkem upraveno 1 x.
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)
Re: WP-23 po 46 letech
guchar píše:@Celeron ● Lidi a olovo. Lidi a odolnost. Je to na dlouhé povídání. Jednou z vývojových vymožeností lidského druhu je: Co kus, to unikát.
Tak to jsi řekl naprosto přesně, dlohodobá expozice se může nakonec projevit na dětech, vnucích.
guchar píše:● Pokud jde o stabilizátory nízkých napětí (volty ale i ty 3V) tak je s nimi problém pokud jsou napájeny se zdrojů, co mají napětí řádově jen o pár voltů výš. Pokud tedy není nezbytné se držet retro součástkové základny, je dobré zkusit náhradu moderním IO stabilizátorem z řady Low Drop AS1363 Ultra Low Drop-Out
Nebo použít DC-DC převodník!
guchar píše:● Pro malé rozdíly napájecí napětí a Zenerova napětí je třeba volit nízké hodnoty odporu omezujícího proud ZD To vede k značnému rozsahu pracovních proudů v rozsahu napájecího Umin a Umax. Pokud závislost napětí - proud je méně strmá je tím ovlivněna velikost výstupního napětí stabilizátoru - průběh stabilizace se neshoduje s ideálním. To je výstupní napětí není konstantní. Bez ohledu na vstupní napětí - princip funkce ideálního stabilizátoru. Místo fungování nezávislé na velikosti napájecího napětí, se jen míra závislosti více méně sníží. Pokud to méně je tak malé, že vyhovuje, je to OK. Zbývá ověřit zda v případě v opačném případě nemůže nastat situace, kdy závislost bude tak velká, že by už nevyhovovala.
Tohle lze řešit jednak zmíněným integrovaným stabilizátorem, ale i tím, že se navrhne jednoduchý 1-tranzistorový stabilizátor, kde se použije malá ZD, zato s velmi strmou charakteristikou, napájená přes relativně velký rezistor co nejmenším Iz, ale její napětí proudově zesílí 1 tranzistor v zapojení emitorového sledovače (nebo i darlington). Nevýhodou tohoto řešení je pouze to, že tranzistor výstupní stabilizované napětí sníží o prahové napětí přechodu B-E, takže jmenovité Uz diody musí být cca o 0,65V vyšší než je požadované stabilizované napětí (u darlingtonu samozřejmě o dvojnásobek).
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)