WP-23 po 46 letech

[Celeron]

Pokud je deska od výrobce nalakovaná, tak ji umeju acetonem, přegumuju šedivou gumou na inkoust, znova umeju acetonem a pak ihned nalakuju kalafunou rozpuštěnou v acetonu. Líh a nitro nééé, je to dlouho lepkavý.
Lakuju válečkem aby nezateklo do vyvrtaných děr. Místo gumy jde použít stovka laminační tkanina. A nalakovaný desky po zaschnutí ohřeju na infra předehřevu pro SMD a nebo žehličce. No a že se musí součástky vyblejskat nohy, jsem už psal. Jeden čas jsem tyhle neprokovený desky se slabejma spojema pájel nízkoteplotní bizmutovou pájkou. Dá se sehnat i dnes na http://www.hezkyden.cz/shop/nizkotavitelna-pajka/. Když nastavíš mikropájku na cca 180-200 st. tak se pájecí body nemůžou podpařit a časem sloupnout z laminátu. Jo a máš silikonovou bužírku na vývody odporů na stojáka? Tajy se dá použít smršťovačka, tu má dnes každej krám s elektroinstalací akorát bude problém s malejma průměrama. Taky jde použít izolace ze slabých drátů nebo lícna, stáhneš jí a dáš na chvíli do acetonu. V něm se nafoukne a po odpaření acetonu se zase vrátí. Nenechávej to v acetonu moc dlouho, jinak z toho vznikne rozklepanej sulc.

[guchar]

● "Dostat tam ty MF Trafa ?bude (bylo) docela obtížné vzhledem k velikosti pájecích plošek" Pokud jsou prokovené otvory, uprav šíři pájených vývodů. U otvorů neprokovených (a dostatku místa okolo) jsem otvory po vrtáku upravoval přelomeným plátkem lupénkové pilky. Hliníkové pacičky MFT krytů byly pocínované. Pokud pocínování nepřežije, je nutno je pod ochranou vrstvou (silikonového oleje) čerstvě opět pocínovat. Pokud se pacičky při demontáži ze starých desek ulomily, vymáčkl jsem kostru z krytu a na kryt nad úrovní DPS jsem (na pocínovanou plošku) pájel vývod z drátku.
● Patřičně tenký hrot do mikropájky. U trafo pájky jsem místo smyčky (Cu 1.3mm 1.5mm2 délka v rovném stavu cca 110mm) jsem na jednu stranu dal zbylou polovinu přepálené smyčky. Pod druhý šroubek kus drátu 1.5mm2 dlouhý tak aby šly ovinout 3 až 4 závity kolem staré poloviny. A aby z omotání zůstalo vyčnívat 5 až 7 mm vodiče. Pájel jsem tím vyčnívajícím hrotem. Trochu delší dobu se rozehříval na teplotu tání cínu.
● V počátcích jsem na smyčku trafo-pájky nabíral cín odtavením s dost silné cínové pájky s tavidlem. Jak se plošky DPS zmenšovaly, tak s přechodem na mikropájku s tenkým hrotem (nebo trafo-pájedlu s hrotem jeden drát) jsem se naučil k plošce s hrotem pájky přiložit i trubičkový cín 0.8 až 1mm. Zapnout pájedlo a po zatečení potřebného množství cín oddálit. Bylo to snadnější než na malý hrot nabírat. Taky se dalo lépe dosáhnou hezkého (=funkčního) vzhledu pájeného spoje. Osvědčil se mi např.: Trubičkový cín německé společnosti STANNOL Sn60Pb40 s vysoce aktivovanou kalafunou HS10.

[Honza323]

@guchar - myslel jsem samozřejmě dostat tam ty trafa "na sucho". Všechny součástky předem zkusmo na sucho osazuji, abych pak nemusel něco páčit nebo dovrtávat dodatečně. Koupil jsem místo těch TR191 nakonec raději ty R 0207-čky a z 20 rezistorů měl jeden místo 0,5mm nohu o průměru 0,7mm, takže se snažím takovým překvapením vyvarovat. Ten Stannol znám, ale v současnosti mám jen Sn60Pb40 Kovozávody s MLT401. To s tou trafopájkou a jediným drátem mě zaujalo, určitě to někdy zkusím. Já jsem hlavně upustil od trafopájky kvůli obavě z poškození citlivých součástek jiskrou, která se mi dělávala, když se smyčka přepálila, a to se dělo docela často, protože jsem požíval slabý měděný drát, už si nepamatuji na průměr, něco kolem 1mm.

@guchar a Celeron - tak jsem včera večer nevydržel a zkusil tu mikropájku, zapájel jsem mf trafa a pár keramických kondíků a docela to jde, jen bych potřeboval nové brýle a nové ruce, ty moje už se dost klepou. Vývody samozřejmě čistím, někdy bývají i dost zašlé podle toho , jak se součástky válely dlouho na prodejně. Nejvíc zdržuje to čištění součástek a úpravy roztečí nožiček keramiky, které byly vesměs z výroby natvarované na 5mm.

Chtěl jsem se zeptat, jestli máte někdo zkušenosti s tzv. Fluxem. Tuhle jsem sledoval nějakého maníka na Youtube, a ten s tím úplně čaroval. Napájel nejdřív docela "prasácky" IO na desku, většina vývodů se zcela slila v jeden celek, pak to silně namatlal tím Fluxem, přejel vývody páječkou s měděnou odsávací páskou a voila , měl krásně zapájený integráč jako z profi osazovacího stroje.

[Linj]

Flux jako aditivum je pro pájení super. Ale není Flux jako Flux. Je nutno si vybrat správný typ a ještě doufat, že nekoupím fejk.
Na YO má Killeroz jeden příspěvek, kde se jim věnuje.

[VTjr]

DPS WP-23 TX dvoukanál.jpg

Tak DPSky konečně doma (viz.foto), deska TX už osazená, to byla docela brnkačka. Deska RX mě ještě čeká, při pohledu na to, jak je malinká, mám trochu obavy, jen dostat tam ty MF Trafa bylo docela obtížné vzhledem k velikosti pájecích plošek.

Máte někdo nějakou dobrou metodu pro pájení těmhle mrňousků, abych z toho neměl jednolitý cínový povrch ? Kdysi jsem to dělal trafopájkou se zmenšeným hrotem s docela dobrým výsledkem, nadrtil jsem kalafunu na prach, na pájený vývod jsem nanesl takový malý hrobeček, na hrot trafopájky nabral kapičku cínu a ten se díky hrobečku z kalafuny krásně rozlil na pájecí plošku. Teď pájím mikropájkou, která se mi zdá ale pořád proti těm ploškám jako obr.

Mikropáječka s regulací teploty a špičatým hrotem je asi to nejlepší. Hrot otírat od zbytků kalafuny a přepaleného cínu na takové viskózové vodou navlhčene houbičce, a tim ho mít stále čistý a jemně pocinovaný. Nevýhodou mikropaječky je to, že na ten ostrý hrot se neda cín nabrat tak, aby byla jeho kapička na vrcholu hrotu. Je vůbec problem ho nabrat a pokud i ano, tak cín steče do boku. Musí se tedy pájet obouručně tak, že v jedné ruce máš páječku kterou prohřeješ nohu součastky i pad na desce a druhou přidáváš trubičkovy cín. Výhodou mikropáječky je to, že při správně nastavené teplotě nehrozí poškozeni desky ani součastky i při delšim pájení. Podmínkou ale je aby to fakt mělo regulaci teploty, mikropáječka s hrubym, tupým hrotem a bez regulace je cesta do pekla.

Ja ale používám častěji trafopájku. Hroty si vyrabim sám z 1,0÷1,2mm silneho měděného dratu, pokud mám tak i toho postříbřeného. Špičku hrotu stlačím kombinačkama až do tenké placky, kterou pak obrousim pilníkem do ostré špičky. Pro velmi jemné pájení (např. opravy SMD) použiji tenči drát, třeba 0,5mm se špičkou opracovanou stejným způsobem. Nevýhodou takhle opracované špičky hrotu je pouze její kratši životnost, rychleji se přepálí.
Výhodou trafopajky je to, že na hrot smyčky lze nabrat cín, který se díky magnetickym silám roztaven vždy soustředí na samotné špičce hrotu, takže lze pajet i jednou rukou a druhou mít volnou pro přidržování pájených věcí. Nevyhodou je neregulovatelná vysoká teplota hrotu, navíc značně zavislá od času, množství cinu, kalafuny a tepelné kapacity pájeného mista. Je tak větši nebezpečí poškození desky i součástky.
Dalši nevýhodou je to, že smyčka produkuje dost velké střidavé magnetické pole a taky napěťové impulsy, kterými může poškodit některé citlivé součastky. Obecně náchylne jsou MOS FETy, zejména starší nemající integrované ochranné diody, pak CMOS IO, ale i nízkošumové VF tranzistory BFR, BFQ ..., které sice neodejdou zcela, ale vlivem toho magnetického pole jim vyrazně vzroste šumové číslo. Napěťové špičce lze zabranit tim, že se hrot páječky uzemní, tedy propoji dratem se společnym vodičem na pajené desce, nebo se na stůl položi deska cuprextitu a propoji se to s ní. Magnetické pole smyčky se ale odstinit nedá, proto ty nizkošumové BFR, BFQ ... prostě trafopájkou nikdy nepájet! Osobně mam zkušenost, ž moderni MOS FETy a CMOSy maji tak dobré ochrany, že jim trafopájka neublíží, takže to, že se na ně nesmi použit je z dnešniho pohledu už mýtus. Tedy s vyjimkou starych KF520 a KF521, které ochrany neměly a stačilo je jen šparně vzit do ruky, mit na sobě nylonové oblečeni, nebo svetr a bylo po nich. Tam se použivala zkratovaci pružinka, nebo se před montáží nohy ovinuly tenkym dratem, který se pak po zaletování odstranil. Ale běžnym VF tranzistorům použitých ve WP23 od trafopajky nic nehrozí. A když pájim CMOSy, tak dbám na to, abych trafopajku zapínal a vypínal vždy mimo dotyku se součástkou. Zatím se mi nepodařilo žádný CMOS tím pájenim zničit.
Každopadně pajeni s trafopajkou vyžaduje víc zkušenosti a cviku, a pak i s ní je vysledek dobrý.

V souvislosti s tím se vracím ke své kritice návrhu motivu plošného spoje desky přijímače jak od Valenty tak i od Tebe, tedy malé kulaté pady propojené teňounkými cestičkami. Ne náhodu jsem zde nabízel svoji destičku s mým motivem metódou dělících čar, tedy ponechání co nejvíce mědi na desce. To je pro amatérskou montáž i s pomocí trafopájky mnohem lepší, i když to tak hezky a profesionálně nevypadá.

Co se týče umyti desky od laku, jejimu přegumování a taky čištění vyvodu součastek, tak to je/byla samozřejmost. U desek je to ale různé, byly laky přes které se opravdu velmi obtížně pájelo (zvlášť když byly desky staré) a ty bylo lepší umýt a desku přebrousit 400 smirkem. Ale dnešní laky už nejsou problémem, tak bych tuto operaci vypustil. Však podle toho jak dobře se Ti pájela deska vysílače.

Čištěni noh součastek doporučuji pouze mechnicky, jemně oškrábat nožem, nebo páskem jemného smirku.
S chémií bych byl opatrný, protože v hustě zabužirkované stojaté montáži přijimače je velmi obtížné se jejich zbytků zbavit, zejména pokud ty látky navzlinají do mezery pod tu bužirkovou izolaci. I kdybys celý přijímač vypral v nějaké lázni (musel bys použit vákuovou komoru), stejně se zbytků zcela nezbavíš o ony tam budou dlouhodobě působit a nikdo neví s jakými korozívnímy nasledky. Totiž, pokud to umí zbavit povrch drátu od oxidů a nečistot, tak zcela inertní latkou to byt nemůže, je to vždy více-méně nějaká žíravina, i kdyby slabá, tak dlouhodobě škodlivá. Navíc to, co je určeno a je dobré pro vývody, nemusí být dobré pro kovová těla tech součastek.

[guchar]

@VTjr Když je to třeba (je nutná zručnost a cvik) výkon (teplotu smyčky) trafo pájedla reguluji PWM mačkání vypínače ukazováčkem na "spoušti".

[Honza323]

Dík všem za pájecí podporu, přijímač je hotový , nakonec jsem pájel mikropájkou, měl jsem z toho zbytečný strach, šlo to celkem dobře, samozřejmě jsem čistil skalpelem každý vývod , deska byla z výroby natřená kalafunou, takže cín se krásně rozléval na plošky, udělal jsem si na pájení takovou tu třetí ruku, takže jsem nemusel desku držet v ruce a měl obě ruce volné na pájení .Takže zítra ještě cívky a můžu se pustit do oživování.

[Celeron]

Proč jsi tam nedal LS-ko? Tohle žere jak tank. Argument, že to chceš mít dobový neobstojí, v tý době už byly SN74LS74 na západ od hranic zcela běžný. Jestli to jsou tantaly z Lanškrouna, tak jsi je měl po tý době naformovat polovičním napětím a pak zkusit na jmenovitý. Aby ses nedožil překvápka. Ale jinak dobrý, jen do letadla bych to bez izolace všech vývodů nedal.

[Honza323]

@Celeron - No, dobový jsem to úplně dělat nechtěl, spotřebu jsem neřešil a ten MH5474 jsem měl po ruce. Co se týká izolace součástek, není ještě dokončená, po oživení tranzistory smrštím do smršťovací bužírky a ostatní součástky mohu provázat nití a vyztužit epoxy můstky, tam problém nevidím.
Odkud jsou tantaly netuším, kupoval jsem nyní, a o jejich formování jsem také nic nevěděl. Můžeš to trochu rozvést to "překvápko" , co se může stát, pokud bude některý tantal vadný?
Ještě dotaz než zapájím cívky, v návodu to pan Valenta nějak neřeší který konec cívky je ten co jde na anténu, podle schématu předpokládám, že cívky jsou zapojeny takto:
horní konec L1 (ta bez odbočky) jde na anténu a C1 a spodní vývod na zem , a L2 (ta s odbočkou) horní konec na C2 a spodní na C2,C4 a R1. Odbočka je definovaná jednoznačně na bazi T1. Pro Tvé pohodlí přikládám znovu schéma.

@Linj - dík, už jsem si to našel, je zajímavé video. Ještě mě napadlo, jestli nelze pro ruční pájení vývodových součástek u takových mrňavých DPSek použít pájecí pastu pro pájení smd, nezkoušel jste to někdo?

[guchar]

● Ani cena není důvodem. Oba typy, rok 2024, cca $1.00 Takže důvod: Snad jedině co doma v šuplíku bylo, a co nebylo. Lítat s tím nechce. "rozhodně s tím neplánuji vážně létat, chci to jen postavit, (oživit a popř. zkusit) " Takže asi kategorie: (Plně funkční) + Maketový vzhled. Aneb sice TE chnicky SLA bší, ale: Kdo neskáče není Čech.
SN7474 https://www.donberg.ie/descript/s/sn_7474.htm /-/ SN74LS74 https://www.jameco.com/z/74LS74-Major-B ... ?CID=AVANT
● Vadný tantalový C má trvale zvětšený a nadměrně velký zbytkový (svodový) proud. Tento jev je spojen s rizikem průrazu. Viz odkaz v závěru. V lepším případě ne trvale, ale dlouho trvá než ta počáteční velikost poklesne. A někdy samostatně jindy jako průvodní jev k "velký svodový proud" se vyskytuje, že ESR, které má být Low (= nízké), není dostatečně malé. Navíc třeba i neúměrně kmitočtově závislé.
● Formátování elektrolytických kondenzátorů je terminologicky nesprávný výraz. Správně je "FORMOVÁNÍ".
"Dlouhodobě (roky) skladované elektrolytické kondenzátory bez naformování a zapojené přímo na plné provozní napětí mají velké riziko okamžitého průrazu – to je jejich zničení."
HAMÍKŮV KOUTEK, Číslo 232, str. 3
● KAPITOLY: 5. Formování - Nové elektrolytické kondenzátory - 6. Formování - Starší elektrolytické kondenzátory http://www.aldax.cz/index.php?act=prod& ... &key=elyty
● Pokud postupný zvyšování formovacího napětí provádíme manuálně, tak vždy vyčkáme až se (měřený) svodový proud ustálí na hodnotě blízké nule. Jak velká je hodnota "blízká nule" poznáme při provádění formování konkrétníhotypu C. Pro případ ptůrazu kondenzátoru (nebo jiné příčiny velkého proudu) je nezbytné, aby použité měřidlo mělo dobrou, rychlou a spolehlivou ochranu před přetížením. Pokud ochrana přerušuje okruh (nulový proud) je vhodná signalizace stavu: Závada - Chyba - Přetížení.

[HONZIK 22]

Koukam,ze mym retro postizenim trpi vice kolegu. Sice na uplne jine urovni ,ale je mi to hodne blizke.
Ale v motivech ozivit historii se moc nelisime.
Me sere ,ze ma nove Mosquito Graupner jiny profil nez orginal .
A pri tom ta zmena jiste bude prospesna.
Vas slaboproudare zase sere ze nejaky pidi
picicinec pajeny do cuprexitu s velkou spotrebou by sel nahradit SN74LS74.
Tak to jen tak aby rec nestala. Jinak to ctu od zacatku a obdivuji tuto odbornou diskusi . Modelarina je krasna, se vsim vsudy .

[Janek2]

74LS74,
Lhotský 16,50 Kč, GM 18 Kč...

[guchar]

● A) Jsem ortodoxní "retro úchyl", pak mne nemůže nic nas_at. B) Až tak moc praktikující "retro úchyl" nejsem. Pak se hledám zda, potřebné, není na trhu Se značkou Made in P_R_C

[Honza323]

@guchar - formování tantalů je pro mně neznámá, a nyní už je asi pozdě. Jen mně napadlo, když říkáš "na plné provozní napětí", jestli bych to nemohl nyní obejít tím, že bych poprvé zapnul napájení přijímače na menší napětí, řekněme 2 - 3 V , mohlo by to pomoct, resp. dodatečně tantaly naformovat?

Ještě jeden dotaz, můžu diodovým testerem ověřit ze strany spojů jeden tranzistor (spec.KF 524 na pozici T4-viz předchozí schéma). Jde mi čistě o rozlišení B,E,C. Odstřihl jsem identifikátor báze aby nepřekážel, a když jsem ráno dělal kontrolu tak si nějak nejsem jistý, zda jsem nepřehodil kolektor s emitorem, už byla půlnoc byl jsem unavenej a ho.no jsem na to viděl. Nechce se mi ho zbytečně vyndávat. Bohužel vizuálně to není v té stísněné montáži možné. To je další "výhoda" kovových tranzistorů, u plastového se to asi nemůže přihodit. Nebo tím diodovým testerem můžu v hotovém přijímači napáchat nějaké škody?

[Celeron]

Já zkouším vodivosti tranzistorů analogovým ohmetrem na 1,5V. Třeba Avomet. Digitál to vetšinou neumí. Ještě nikdy jsem s ním nic neodpráskl. Pokud jsi na plošáku dodržel trojůhelník zapojení vývodů, pohled zespoda B, E, C, S od praporku po směru hodin, tak to nemůžeš zapojit blbě. No a jestli jsi štípnul něco jinýho než S, tak zkus ohmetrem vodivost pouzdra na ten pahýl za pomocí vhodnýho háčku.