WP-23 po 46 letech

[Honza323]

@všichni - Teda chlapi smekám, kde jste tyhle všechny detaily nastudovali a zkušenosti nasbírali? Dělali jste taky ještě něco jinýho než radia?

Ale teď k věci - co se týká toho stínění tak Celeron má recht - KF524 (a taky KF525, možná i jiné další) má 4 nohu stínění, právě jsem je odstřihával.

Protože nechci zahodit i rezistory a kupovat nové, napadlo mně připájet ty TR191 jako první, nedorážet je k desce a pájet samozřejmě opatrně, s nějakým odvodem tepla mezi pouzdrem a DPSkou a pak je ještě dodatečně proměřit i s nějakým šetrným vakláním, než osadím ostatní součástky.
Jinak studeňák je prů..er, to si pamatuji z Modela Digi, měl jsem jeden v přijímači a rozbil jsem několik letadel, než se na něj přišlo. Ale znovu říkám, nestavím to na létání, jen si hraju a chci to dotáhnout do funkčního stavu.

Taky dík za tip na tu krabičku, mrknu na to, ale to je asi hudba až podzimu , jak to tak pozoruju.

[sozda]

Abys neměl problém s kodéremWP23, co byl dělanej na potenciometry s dráhou 270 stupňů. U nich se počítqlo s tím, že se bude používat jen malý úsek dráhy. Futaba má zcela určitě potenciometry s dráhou jen 120 stupňů a dráha se využívá skoro celá.
Před časem jsem předělával starý rádio s potenciometrama Tesla TP280 (270 stupňů) na 2,4GHz a dával jsem tam počítačovej kodér od Miloše Zajíce. V něm je volba 270/120 stupňů a pokud nebyl nastaven správný údaj tak kodér nechodil vůbec a nebo po překročení rozsahu kanál impulzu 800-2200ms se zjančily následný kanály.
Tak abys neryl zemegulu nebo podobně.

Tato informace o kodéru je pro mě nová, mám tento kodér v předělaném žlutém Variopropu 12S s originálními potenciometry a o tomto problému nic nevím a nyní jsem si bastli další kodér- páně Zajíce a nikde se v návodu o tomto problému 270/120 stupňů nezmiňuje. Vždyť ten kodér jde osadit i pevnými odpory a přepínači. Tak nevím

[guchar]

● Užitečná nabídka (nejen) TESLA tranzistory KF od 3 Kč až 40 Kč a to včetně typů pouzder
● Stránka s nabídkou KF525 KF525 N vf 30V/0,03A 145mW 300MHz (ß37-125) TO72 V textu je správně typ pouzdra TO72, ale obrázek je ilustrativní. Zobrazené pouzdro je typ TO18 (např. BC108x, třídění dle β (x= ): A od 110 do 220 / B od 200 do 450 / C 420 do 800 )

[VTjr]

● U těch kovových provedení byl kolektor nejen na drátovém vývodu, ale i na pouzdru.
● Pak byly ještě ekvivalenty, které měly (tuším, že mezi bází a kolektorem) čtvrtý stínící vývod. Nepamatuje si někdo jejich katalogové označení? Snad KF173?¨

NO, kovové NF bych s kovovými VF radši nemíchal.
To co píšeš, tedy kolektor spojený s pouzdrem, tak to měly KC507-9, nebo taky KSY62, 71, 34. Ale taky i KF506-8 (ty se sice značili jako KF, tedy vysokofrekvenční, ale parametrem ft nestačily ani na KC507-9).
Ale ty VF plnokrevné kovové KF524-5, nebo KF173 či 167, ty měly čtvrtý vývod S spojený pouze s pouzdem (S jako stínící) a taky měly jiné pořadí vývodů (B a C měly proti KC507 přehozeny, tedy ne EBC ale ECB).

Výhoda plastových KF124-5 nebo KC137-9 nebyla žádná, kromě nižší ceně. Ale někdy vyhovovalo právě to pouzdro z plastového izolantu.
Jinak nadletování vývodů drátky považuji za zvrhlost. Stačilo přece jehlovým pilníkem trochu obrousit ty výstupky na vývodech a pak se ten tranzistor dal krásně dorazit až cca 2mm k desce. A nad ním pak byl případný prostor pro jinou součástku. A jak už zde bylo řečeno, taky se daly ta plastová pozdra brousit a tím je výrazně zmenšit. Pamatuji v Modeláři byl kdysi návod stavby servozesilovače pro Vaioprop Micro-servo. Tak tam se brousilo všechno, aby to tam vůbec vešlo (nejen součástky, ale i kopečky cínu na straně spojů desky a destička se používala taky z tenčího cuprextitu).

Co se týče silikonových bužírek na izolování plechových tranzistorů, tak ty nedoporučuji. Silikon, když se někde nějakou trhlinou načne, tak se pak nekontrolovatelně trhá (nemusí hned,ale určitě časem). No a ten značící výstupek emitoru tu bužírku spolehlivě propíchne a pak se celý izolační obal z ní roztrhne. Když nebylo zbytí, tak jsme ten výstupek buď odbrousili, nebo ho ohnuli dolů. Jelikož ale na 27/40MHz, stínění pouzdra tranzistoru nemá praktický význam, tak jsem dával přednost těm plasťákům.
Na izolování bužírkami se používala finta - nastřihat si je na kousky, dát do zavařovací sklenice a zalít toluénem (případně i C6000, když toluén není). Bužírky pak nabobtnají, zvětší průměr cca 2-násobně (bobtnaly i ty silikonové) a dají se pak snadno navléknout na součástku. A když z nich toluén vyprchá, tak se zmrští do původního stavu a tu součástku velmi pevně obejmou.
To byla finta kterou jsme používali v dobách, kdy ještě nebyly k dostání ty teplem samozmršťující se bužírky. Dnes to už pochopitelně řeším pomoci nic a teplovzdušky.

[VTjr]

...
Ale teď k věci - co se týká toho stínění tak Celeron má recht - KF524 (a taky KF525, možná i jiné další) má 4 nohu stínění, právě jsem je odstřihával...

O to mi právě jde, když se vývod S nevyužívá na stínění, tak je celkem zbytečné aby měl tranzistor to pouzdro kovové.
Pak je přece lepší tam dát plasťáky.
Ve stojaté montáži se pak kolem nich dají natěsno narvat jiné součástky.
Jistou nevýhodou plasťáků je ale nutnost přesného rozmístění otvorů pro jejich nožičky v desce, protože krom středního vývodu do boku, do stran ty nohy nejdou přihnout, zatím co u kovového puzdra lze s vývody prakticky libovolně čarovat.
Jinak jsem si uvědomil i další výhodu plasťáků, zejména pro masovou výrobu. Při hromadném osazování se tranzistory nastrkají do desek, na doraz až na ty výstupky, a pak se to zapájí vlnou. Nehrozí, že se manipulací změní jejich poloha. Zatím co pod kovová pouzdra se kvůli tomu, aby se počas manipulace nepropadli až k desce, musely dávat takové izolační kulaté podložky.
Jinak mně ty výstupky na tech nožičkách spíš vadily, buď jsem je odstřihával a lehce brousil, anebo taky jsem lupenkovou pilkou rozřezával otvory v desce do stran. Později jsem si na to vyrobil nástroj, takový špičatý skalpel kterým jsem otvor rozšířil do stran aby tranzistor dosedl trochu níž.

Co se týče TR191, skutečně to, že vývody jsou do odporové trubičky zaletovány tou samou cínovou pájkou vyžaduje jistý stupeň opatrnosti při jejich letování. Nehrozí jen jejich přerušení ale je možný i vznik vnitřního zkratu když se vývod náhodou posune moc dovnitř trubky.
Ale při troše pečlivosti to jde i s nimi.
Já jsem ale měl radši sovětské rezistory MLT, které měli na odporové trubičce s kovovou odporovo vrstvou naraženy plechové čepičky s přibodovanými vývody. A krom jiného ty nejmenší MLT měly výkon 0,25W.

[Celeron]

Jo, ale ty MLT byly stříbřený vývody a dnes po cca 40 letech jsou černý jak bota. O nich tuplem očištění gumou, hrubou laminační tkaninou a nebo lapovacím papírem, jinak jsou nepájitelný.

[JirkaA]

@všichni - Teda chlapi smekám, kde jste tyhle všechny detaily nastudovali a zkušenosti nasbírali? Dělali jste taky ještě něco jinýho než radia?

Ani ne
Elektronikou jsem se začal zabývat v deseti letech, z koníčka se po studiu radioelektroniky na VUT stalo v podstatě celoživotní povolání. Od servisu telekomunikační a výpočetní techniky přes komunikační technologie pro IZS až po dnešní job ve vývoji leteckých technologií. Je mi 55, takže nějaké drobné zkušenosti jsem už nasbíral, ale furt se něco nového učím, v téhle branži jde vývoj strašně rychle.
K tomu od 15 let nepřetržitě radioamatérská koncese.

[VTjr]

Jo, ale ty MLT byly stříbřený vývody a dnes po cca 40 letech jsou černý jak bota. O nich tuplem očištění gumou, hrubou laminační tkaninou a nebo lapovacím papírem, jinak jsou nepájitelný.

Do sódy bikarbony, nebo kyseliny citrónové a budou svítit jako za mlada.

[VTjr]

Ani ne
Elektronikou jsem se začal zabývat v deseti letech, z koníčka se po studiu radioelektroniky na VUT stalo v podstatě celoživotní povolání. Od servisu telekomunikační a výpočetní techniky přes komunikační technologie pro IZS až po dnešní job ve vývoji leteckých technologií. Je mi 55, takže nějaké drobné zkušenosti jsem už nasbíral, ale furt se něco nového učím, v téhle branži jde vývoj strašně rychle.
K tomu od 15 let nepřetržitě radioamatérská koncese.

Až na tu koncesi (nemám) a věk (63) to máme v podstatě stejné.
Nicméně morseovku jsem se naučil na vojenské katedře, sice jen do 60zn/min, ale na další zlepšování nebyla motivace, ani na vojně, protože v ČSLA se od absíka nic podobného neočekávalo, jen buzerace a poslušnost.

[milos123]

Musím se vyjádřit k příspěvkům uživatele "celeron " a jeho nepravdivým výrokům o vlastnostech kodéru "zajíc". V příspěvcích tvrdí, že kodér za určitých okolností nefunguje vůbec a nebo špatně a varuje před problémy s ním.
V něm je volba 270/120 stupňů a pokud nebyl nastaven správný údaj tak kodér nechodil vůbec a nebo po překročení rozsahu kanál impulzu 800-2200ms se zjančily následný kanály.
Tak abys neryl zemegulu nebo podobně.
Problém se Zajícem jsem ti popsal.

Kodér ve všech režimech a nastavení pracuje a generuje signál. V žádném případě nevypadává a nepřehazuje kanály. Výstupem je vždy korektní PPM signál. To že modulátor vysílače jej nezpracuje není problém kodéru ale nesprávného vzájemného přizpůsobení a nastavení. Všechny funkce kodéru jsou kontrolovány na rozsah a není v podstatě možné kodér ovládáním přivést do nefunkčního stavu.
Vzhledem k tomu, že jde starší konstrukci jsem znovu vše přezkoušel a je to v pořádku. Také žádný jiný uživatel problémy nehlásil a všem ostatním kodéry fungují.
Autor kodéru.

[VTjr]

Křížový ovladač Futaba z FC-28.jpg

...
Přikládám foto dalšího dílu, který jsem upravil pro následné použití ve WP-23 - ten mě zbyl po FC-28 a vlastně kvůli němu jsem začal ze stavbou, to je na hlavu, co ? Já vím, že u Futaby se již třesou strachy..........

Stejně si myslím, že pro 2-kanál je použití křížového ovladače ne příliš vhodné. Tedy nevhodné pro ty co jsou zvyklí řídit v módu 1 a 4 to bude vyžadovat přeučení, ale vhodné je to pro ty co používají mód 2 nebo 3. Obvykle se však 2-kanály řešily 2 obyčejnými ovladači, pravý do stran (tedy směrovka nebo křidélka) a levý pro výškovku.

[Honza323]

@VTjr - no, já sice létám Mód 3 , ale to není podstatné, jak už jsem uvedl dříve, rozhodně s tím neplánuji vážně létat, chci to jen postavit, oživit a popř. zkusit v nějakém starším větroni (mám pro tyto účely Čížkova Admirála, kterého jsem postavil předloni asi ze ze stejných nostalgických pohnutek, jako teď stavím WP-23) a pak to půjde za sklo. V dnešní době 2,4 GHz by to jinak bylo asi hodně nerozumné.
Jinak máš 100% pravdu, pokud bych neměl ten křížák, tak bych šel cestou dvou samostatných ovladačů.
Nicméně momentálně jsem se trochu odmlčel, čekám až dojdou DPSky (asi 14 dnů) a pak začnu s vlastní stavbou. Prozatím dík Tobě a ostatním za Vaše názory.

[Celeron]

Dávals desky do Čajny? Když jsem dělal v Přelouči, tak mi udělali na Svíčku 6 plošáků s prokovenejma dírama a tu součástkovou vrstvu pak odleptali. Pak z toho byly přijímače typu "bomben fest und idioten sicher", přežily i čumákovku do asfaltu z 50 m výšky. Jen trochu "zafoukal vítr" v součástkách, po narovnání vše šlo. Tedy pokud to přežil krystal a neulítaly "feritový čínky" v mezulích.

[Honza323]

@Celeron - No, skoro to tak vypadá, že jo. Ale pořád to bude násobně dřív, než kdybych se s tím já "patlal"doma. Navíc mě to moc nikdy nešlo, kdysi jsem to zkoušel s ne moc oslnivým výsledkem, sice byly použitelné, ale nic moc.
Když jsi nakousl tu Čínu, to znáš jak Bill Gates na odchodu z domu napíše v rychlosti vzkaz ženě : "než se vrátím kup čínu. Pak pod to ještě připíše : "myslím to jídlo."

[Honza323]

Tak DPSky konečně doma (viz.foto), deska TX už osazená, to byla docela brnkačka. Deska RX mě ještě čeká, při pohledu na to, jak je malinká, mám trochu obavy, jen dostat tam ty MF Trafa bylo docela obtížné vzhledem k velikosti pájecích plošek.

Máte někdo nějakou dobrou metodu pro pájení těmhle mrňousků, abych z toho neměl jednolitý cínový povrch ? Kdysi jsem to dělal trafopájkou se zmenšeným hrotem s docela dobrým výsledkem, nadrtil jsem kalafunu na prach, na pájený vývod jsem nanesl takový malý hrobeček, na hrot trafopájky nabral kapičku cínu a ten se díky hrobečku z kalafuny krásně rozlil na pájecí plošku. Teď pájím mikropájkou, která se mi zdá ale pořád proti těm ploškám jako obr.