RX MF trafa zapojení primárního vinutí

[Celeron]

Pokud si matně pamatuji ty konstrukce FM souprav publikovaných později v delším seriálu v AR v 80. letech, tak tam výkonnější VF konce už byly dvojstupňové s využitím KF621 nebo KF630.

V osmdesátkách vyšel v AR Otýs FM40. Toho jsem nezkoušel. Pak byl seriál několika typů FM40 od Minaříka. Ale za boha to nemůžu nalýzt. Od něho jsem postavil jeden vysílač a dva přijímače ale byly tam problémy s krystalama podloženejma varikapama a nezařilo se mi u toho dosáhnout rozumnýho dosahu. Taky shánění SO41P a SO42P bylo mnohem větší problém, než mezule. Nevíte někdo v kterým Amáru to bylo? V některým Béčku?

[Janek2]

Pro Celeron:
Minařík začíná v čísle 12/1980 a pokračuje v čísle 1/1981 a pak dále v číslech. Je to samozřejmě v červených Amárech.

[Janek2]

To schéma, co nám poslal Honza323 mě hodně připomíná schéma našeho vysílače 6 AM 27. Respektive jeho koncový stupeň. AM 27čka má taky tři tranzistory, má taky přiveden signál na Q2, v bázi prvního tranzistoru je takový odporový dělič, ze kterého to jde na konektor učitel-žák, u Kraftu to je taky(alespoň se domnívám). Prostě bych řekl, že to naši s malými úpravami obšlehli.
6 AM 27čka je i s jinými našimi soupravami v Modeláři č.12/1984. Výše uvedené jsem zde napsal proto, protože mě to od začátku, jak jsem se podíval na to schéma Kraftu připomínalo nějaké schéma a hned jsem si vzpomněl právě na 6 AM 27čku.

Vím, že třeba někdo namítne, že jsou si schémata dost podobná, ale prostě mě to nedalo, tak jsem to sem napsal.

[VTjr]

Inu, namítnu, že u AM jsou to v podstatě učebnicová schémata, a z nich v podstatě čerpali všichni. Takže rozdíly jsou jen v drobnostech.

[Janek2]

Máš pravdu.To je jak když se podíváš na schémata tranzistoráků třeba z šedesátých a sedumdesátých let. Třeba takoví kapesní CROWN, různé Nacionále atd. Jak přes kopírák.

[VTjr]

Ještě k samotné soupravě Kraft KP5.
Jeden kolega si ji dovezl, tak jsme si ji prohlíželi a moc nás tehdy nenadchla. Tedy nechtěli jsme mu kazit radost, ale v porovnání s Variopropy, ani ne těmy žlutymi, ale pozdějšimi (zelenými, červenymi) byla u vysilače mnohem horši ergonomie. Serva velká a se značnou vůlí v převodovce, ale zas proti Variopropu nesporná výhoda v tom, že měly v sobě servozesilovače. Odpadaly tím ty tlusté kabely a taky potřeba v napájeni vyvádět stredove napětí. Rozhodně proti prvnim servům Futaba FP S-7 a S-12 neměly šanci. Celkově souprava vypadala hodně low-end.

[Honza323]

Pro vsechny
Přikládám znovu schéma RX Kraft a Valenta - srovnání oprava. Omlouvám se všem , ale když jsem vyrobil to první srovnávací schéma, tak jsem se v tom trošičku ztratil a není úplně korektní. Všimnul jsem si toho, až když jsem v KiCadu navrhoval plošňák a KiCad mně najednou nechtěl pustit dál. Takže toto přiložené schéma je skutečně podle zapojení MF Traf Kraft (tam jsem se dopustil chyby) a MF Traf RX WP-23.
Když to shrnu, tak jsou obě schémata úplně stejná, jediná odlišnost je připojení sekundární cívky Trafa č.3 (černé). Tam to mají oba přesně naopak. Ještě jednou sorry.
Nicméně, stále víc se ptám co se se mnou děje. Doma špičkovou Futabu, špičkový F5Jčka a sedím u monitoru a snažím se navrhnout plošňák 46 let starého rádia, se kterým stejně nebudu lítat a přitom venku je tak krásně. A to se Vám ještě musím přiznat, že jsem původně chtěl postavit jednoelektronkový vysílač 27 MHz podle Ing Hajiče z knihy Rádiové řízení modelů. (r.1960). Ale pak jsem přece jenom vzal rozum do hrsti a šel jsem raději do té WP-23. To už jsem tak starej nebo to máte podobný?
Zdraví všechny Honza

[Janek2]

Honza 323 píše:
" To už jsem tak starej nebo to máte podobný?"

To je u mě starého dědka úplně to samé. Zbastlit něco starého třeba jen na prkénko. To je u mě normální. A nejedná se třeba o věci z modelaření. Prostě se tak někdy "hraju".
A jak se říká někdy o nás modelářích "kdo si hraje nezlobí". Tož asi tak.

[Celeron]

Pro Celeron:
Minařík začíná v čísle 12/1980 a pokračuje v čísle 1/1981 a pak dále v číslech. Je to samozřejmě v červených Amárech.

Dík, hledal jsem to od 84 nahoru. Vysílač jsem zkoušel ten první a přijímače 1 a 2. Ty další kvůli nemožnosti sehnat filtry už ne. Ale výsledek nic moc.

[sozda]

Co se staré modelařiny týká tak mne baví historické modely, ale třeba i staré ovládací systémy. V současnosti dávám dohromady jednokanál sice na 2,4 GHz a jako vybavovač klasický magnet a letadlo Farovo Vipana. To s čím jsem před skoro 50-ti začínal s Vipanem a Marskou. Zároveň se nebráním moderním konstrukcím a moderní elektronice

[VTjr]

A má někdo z vás funkční Marsku nebo Deltu?
Já mám vysilač WS11, funkční, ale nemam k němu přijimač. Tedy válí se mi někde nedokončený BrandHobby a David, ale funkční nejsou, protože jsem nedokončil cívku 0,75H na těch feritových É-čkách. Měl jsem tehdy problém sehnat drát 0,06mm a při 0,08mm se mi tam 2000z nevešlo. S Davidem to bylo ještě horší, tam se to feritové É-čko dokonce obrušovalo, co mi nešlo, pár jsem jch rozlámal a pak se na to vykašlal. Zkoušel jsem dát na sebe 2 toroidní ferity a navinul do nich 600 závitů. Ale to pak chtělo větši kondenzátor a ten jsem rozměrově shodny nesehnal. Tak jsem zkoušel zvednout modulačni frekvenci ze 700Hz na 2-3 kHz. Stejně jsem však létal na Mars-II a nakonec na ty pokusy se stavbou malých jednokanalních RX zanevřel a stavěl radši proporcionál, nejprve Svíčku a pak ten modifikovaný WP23. To chodilo spolehlivě a tak mi to stačilo. Čas jsem pak věnoval spíše stavbě modelů a studiu. Jelikož jsem studoval telekomunikace, tedy elektroniku, tak jsem měl toho bastlení pro ročníkové a diplomovou práci až až. Takže ty članky v AR od Minařika jsem sice sledoval, poctivě četl, ale nestavěl. Bylo tam dos hodně nedostupných, nebo moc drahých součástek. Krom keramických filtrů zejmena ty obvody SO41P a SO42P a taky krystaly. Většinu jiných součastek jsem na VŠ už dovedl sehnat levně. Kvůli diplomce jsem býval často v Praze a bazar v Myslikové jsem nikdy nevynechal. Taky na intru byla nástěnka s inzercí, kde se dalo koupit leccos, třeba KC-éčka po 3 Kčs a logicke IO po 10 korun. V prodejnách Tesla to normálně stalo 10x tolik. Ale když jsem stavěl proporcionál, to ještě na gymplu, tak jsem vše kupoval za plnou cenu. A kvúli tomu pak rozprodával své modely, motory a i soupravu Mars. Takže když jsem měl konečně to prop radio, zatím se 2 servy FP S-12, tak jsem neměl model do kterého bych to dal. Narychlo jsrm tedy upravil větroň Modela Junior (stavebnice se válela v klubu a nikdo ji nechtěl), tedy udělal plovoucí výškovku a s tím se pak učil létat.
Ale toto vlákno mě teď motivuje abych některý z těch 1-kan RX dokončil. Jen tak, pro srandu králiků.

[guchar]

● @VTjr Feritová E-čka 3 x 3 mm jsem měl v tónové volbě za nějakým tranzistorovým superreakčním přijímačem 1tran. 27MHz, 3tran. nf zesilovač a po jednom tran. u každého relátka Modela.
● Tohle asi vše znáš já si to jen zde zopakuji (Pokud jsou uvnitř odkazy na Sweb, tak ten dojel na GDPR zákon)
RC jednokanál Delta /-/ https://img29.rajce.idnes.cz/d2902/4/44 ... .jpg?ver=0 /-/ RC tón volba
27 MHz LINKS https://www.talkingelectronics.com/proj ... nks-1.html
● https://www.rajce.idnes.cz/peermk/album ... soupravy-c Servisní dokumentace k soupravě Tonox v Modeláři č. 11/1968. Je v https://www.rajce.idnes.cz/peermk/album ... /756796543

[sozda]

Když tu píšete o těch jednokanálech a o potížích s laděným filtrem tak jsem byl na tom stejně a tehdy mi jeden zkušený radioamatér poradil jak nahradit tento filtr a jelikož jsem se jako tehdy náctiletej tvářil nechápavě tak mi tento filtr i vyrobil. Na kostřičku namotanej drát a železným vázacím drátken pro zahradníky bylo vyrobeno takové falešné toroidní jádro, vypadalo to podivně, bylo to o třetinu větší, ale chodilo to. Ladil jsem to sluchátkama a zvuk jsem vyráběl v multivibrátoru a porovnával jsem to s modulačním kmitočtem, který produkoval vysílač a byl slyšet v televizi. Takto jsem postavil přijímač Brand Hobby. A po těchto peripetiích jsem objevil anglický jednokanál - přijímač bez cívek se širokopásmovým zesilovačem, který publikovali v Modeláři někdy v 69 roce. To už jsem byl na průmyslovce ke konci 70-tých let. Když jsem tento přijímač ubastlil najednou se výroba superreakčních přijímačů stala hračkou. Bylo to sice jenom pro jednokanály, ale i to byl pokrok. Stejně měl řešen výkonový stupeň i přijímač WS-11 (superhet). Šel postavit malinký (na tehdejší dobu) superreakční přijímač a cena se dala dostat pod 200 Kč - přijímač Mars stál 400 a byl 2x tak velký i těžký. Dokonce jsem na něj postavil i gumáka - výkony nic moc
a co legrace se s tím užilo. Pana Černého Pluto - plánek nebyl tak se ofotil plánek z Modeláře a překreslilo se to pod zvětšovákem na balicí papír. Ale to už jsme jinde než u superhetů a jejich mezifrekvencí, ale byly to krásné doby objevování a bádání našeho mládí.

[guchar]

● Veškeré moje pokusy navinout větší počet (než cca 20) na toroidní jádro, vždy skončily totálním gordickým uzlem.
● Moje kostřičky na ferit jádra E Ǝ byly malé a lehké. Čtvercový střed na dřevěné liště namotaná hnědá páska. Čela mezikruží vhodné velikosti - vyseknuté průbojníky z novodurové kancelářské podložky. Natupo lepeno tenkou vrstvou 5-min. epoxidu.
● V přijímači s modelářským relé trafo s laděným vinutím na feritu 3x3 E Ǝ bylo úměrně velké i těžké.
● Zásobu vhodného (velmi tenkého) drátu jsem získal na nějakém šrotišti (z elektroměru nebo něčeho podobného.
● Kostřičku jsem navlékl na delší šroub a mírně stáhl matkou. Předtím se čelem protáhl zkroucením zesílení konec vinutí.
● Šroub byl ve sklíčidle malé kovové Narex vrtačky 230 (tehdy 220) V. Kroutící moment (tažná síla) byla upravena žárovkou (s vyzkoušenými watty). Stisknutím drátku mezi prsty, se vrtačka zastavila. A to aniž by s drát přetrhl. Závity jsem nepočítal. Navinul co se vešlo a hledal vhodnou velikost styroflexového kondenzátoru se kterým to ladilo na kmitočtu modulace TX. Nejdřív mírně nižší kmitočet se doladil opatrným ubíráním počtu závitů. S vrtačku chycenou k pomocné desce, položené na pracovní stůl, bylo navíjení rychlé a velmi snadné.
● Případy jednoduchého řízení On/Off soupravy s RX kde byl superreakční vstup používaly (poněkud riskantní) princip. Jeden stav bylo vyhodnocení vysokého šumu ve stavu RX bez signálu (A1 modulace) 27Mhz. Obrácený stav bylo ticho (žádný šum v nf části spektra), resp. po usměrnění šumového signálu se dále upravila vzniklá DC složka na proud potřený k ovládání elektromechanického převodníku, relé, elektromgnet, motorem špagátomatiku nebo motorekpohonu. Pokud model používal pravý a levý motor místo kormidla (nebo natáčení nápravy) šlo dát do TX multivibátor s řízenou střídou. Střída 10% = Vlevo, střída cca 50% (1:1) = Rovně a střída 90(100)% (0:1) = Vpravo.
Nj no. Už si to mohu jen tak v hlavě (při psaní přehrávat). Jen výjimečně se daří sáhnou i po HW variantě.

[VTjr]

Problémem miniaturizace jednokanálových RX s LC dekodérem je dosažení rozumného Q toho LC obvodu.
Totiž pro dosažení rezonančního kmitočtu 700 Hz (používaných vysílači Mars) se vyžaduje indukčnost 0,75H a kapacita 68nF. A jak cívka tak i styroflexový kondenzátor - to se velmi obtížně miniaturizuje.
Když jsem začinal se stavbou jednokanálů, tak z nevědomosti jsem v BradHobby použil běžny destičkový keramický kondenzátor TK782, pro LC obvod absolutně nevhodný. No, nefungovalo a tehdy jsem netušil proč. Bylo to jednak kvůli nelinearitě dielektrika, ale i jeho vysoké plusové toleranci kapacity (ty kondy měly běžně 100nF i víc, takže kmitočet uletěl dost mimo). Čili vyhnout se objemnému styroflexovému kondiku prostě nešlo.
Ještě vetší potíž je s miniaturizací cívky. Z hlediska indukčnosti je optimální toroidní jádro, ale to se obtížně navíjí. Lze to snadněji pomocí čluneku zhotoveného z kusu 2mm silného drátu, např. spice z kola. Do obou konců se udělají lupenkovou pilkou asi 5mm hluboké podélné zářezy, které se opracují jehlovým pilnikem tak, aby tam nebyly žádné ostré hrany. Do těch zářezů se namotá tenký CuS drát. Čim je ten člunek delší, tím víc drátu se do něj vejde při zachování dostatečně malého průřezů tak, aby to prošlo středem toroidní cívky i s už dostatečně naplněným vinutím. Já jsem používal člunek délky asi 80mm a na jádro ze dvou na sebe slepených toroidů průměru 8mm se mi podařilo navinout asi 600 závitů dratu 0,07mm. Pomocí člunku se to navíjí velmi snadno a nic se neuzlí.
Ale neřešitelným problémem takových cívek (stejně jako u 2000z 0,06mm na E-čko 3x3mm) je značný ohmický odpor dosahující stovky Ohmů. Tim pádem je sice dosažena kýžená vysoká indukčnost, ale za cenu velmi mizerného Q, a tedy i selektivity detekčniho LC obvodu. Tuto situaci lze řešit buď zvýšením kmitočtu modulačního signálu ve vysílači (to má ale za následek zabírání širšího kmitočtového pásma kanálu a pak možné rušení sousedních kanálů), nebo se smířit s tím, že se nakonec použije velký styroflexový kondenzátor, a taky cívka navinutá silnějším drátem na velký hrnek. Tím ale jde snaha o miniaturizaci do ztracena. Kdo někdy otevřel Marsovský přijímač RX mini, tak viděl, že v Modele šly touto cestou. Přijímač s názvem "mini", rozhodně mini není, protože ten kondík a hlavně obrovský feritový hrnek zabíraji asi 1/3 jeho objemu. Ale pro masovou výrobu to byl nesporně správný postup. Rozhodně ani malý BrandHobby, ani ještě menší David, nemohli dosahovat srovnatelnou selektivitu v citlivosti na ten správny 700Hz modulační signál jako Mars RX mini.

P.S. Koukl jsem se do sklepa, jestli z těch dob něco najdu a našel jsem ten člunek na navíjení toroidů. A je delší než jsem si pamatoval, celých 110mm, zde jsou fotky (na druhé je pootočen aby bylo vidět ty zářezy do kterých je navinut drát, v tomto případě CuS 0,08mm)