) se vyráběl až do začátku 80. let a byl asi 6x modifikován. Poslední modifikace byla nejvýraznější (tu jsem pracovně označil jako III.), protože byl udělán nový odlitek neděleného karteru. To teoreticky mohlo výrazně zlepšit jeho životnost, výkony a stabilitu chodu, nicméně dle slov ruských modelářů byla tato verze nejnepovedenější. 
Nejspíš kvalita jiných operací a úsporné technologické postupy ty ostatní jeho uzly ještě víc zhoršili.Zde je zase pár fotek tohoto motoru, který jsem získal a který už byl v provozu. Má za sebou menší generálku, ve výbrusu nový píst a zatím je velmi těsný (řekl bych až příliš). Ale hodlám ho teď v létě vyzkoušet. Ten nový v krabičce asi ponechám jako "panice", nedopřeji mu ochtnat palivo a zabíhat tedy nebudu.
Motory MK-12V se však navzdory jejich technické zastaralosti a upadající kvalitě, tedy jejich výroby v závodu MARZ v Moskvě v SSSR, těšily značné oblibě.
Asi důvodem byla i jeho neskutečná láce a všeobecná dostupnost (měli je snad v každém hračkářství po celém SSSR - nedovedu vůbec tipovat, koli kusů jich asi bylo vyrobeno). Takže existuje i mnoho návodů na jejich úpravy a forsírování.
Stejně jako u MK-16/17 se doporučuje výměna diskového soupátka z hliníkové slitiny za šoupátko z texgumoidu, které je lehčí a klade menší třecí odpor vůči dosedací ploše zadního víka karteru. Taktéž se doporučovalo vyvažovat klikový hřídel, a to buď pomocí výřezů vyplněných balsou a překrytých nalisovaným duralovým krytem, nebo pomocí wolframových protizávaží zalisovaných do otvorů v líci kliky. Optimalizovala se i vložka rozlapováním spodní části a vylehčoval masivní litinový píst. Na všech starších typech s dělenou skříní se taky doporučovalo lepit spoj děleného karteru. Pro účely použití v upoutaných modelech automobilů (v Rusku pořád velmi populárních) se taky vyráběla nová hlava válce s masivnějším žebrováním.
To po pandemii Covidu19 asi leccos upadne do historie. 
). Mám tomu rozumět, že to bylo palivo pro žhavíky?