semo píše:...VTjr: no jo, chtěl jsem to zkusit
. A nebylo moc času, ani peněz. Model vznikal během stěhování. A kromě syna na fotce máme ještě 2 dvouletý, takže práce je dost
. Ostatně je vidět, že povrchová úprava je odfláknutá. Ale příště si zase postavím něco klasickýho, vyrábění mě baví víc, než lítání.
...
Ale jó, v pohodě, z mého vyřknutého názoru/soudu si nic nedělej a postupuj podle sebe a svých možností.
Nakonec já proti EPP a modelu Corsair F4U nic nemám, naopak.
Sám jsem získal starší mírně otlučenou 1100mm, čínskou EPP napodobeninu toho, co v jinak v podstatně lepší kvalitě nabízí ParkZone.
Jenže já ho opravdu "získal" (prakticky darem) - na stavbu něčeho takového bych se nikdy nesnížil.
Dost na tom, že jsem ho musel dost opravovat. Musel jsem tam vyrovnávat osičku motoru, házení unašeče na levné palstové setové oběžce se nepodařilo udělat dokonale, tak jsem se radši vzdal masivního hliníkového maketového oblého kuželu a nahradil ho lehkým větším z EPP pěny, který mi zbyl z nějakého staršího EPP modelu . Taky jsem musel slepit a později vyměnit rozbitou haubnu (ta čínská hmota té skořápky nešla ničím slepit tak, aby to dlouhodobě drželo). A taky řádně vyřešit/ukotvit vícekrát vylomený/zalepený podvozek.
Ten model jsem potřeboval hlavně k nacvičení vzletů a přistání na travnaté dráze (předtím jsem měl zkušenosti jen s asfaltovou, ale poslední léta nemám už k takové pohodlný přístup). Z toho důvodu jsem taký vyměnil původní malá 40mm kola za mnohem větší 70mm (z takové lehké pěnové gumy. Tam pak ještě vznikl problém, poněvadž malá kola jsou i užší, takže ty zahnuté částí drátů podvozkových noh byly příliš krátké a taky tenké (ty větší kola měli v sobě 4mm otvor a ten drát byl tuším jen 2,5mm). Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem na soustruhu provrtal otvorem 2,5mm dva dostatečně dlouhé šrouby M4, které jsem pak navlékl na původní podvozkové nohy a zaletoval. Kola jsem pak mezi 2 podložky zajistil samojistící matkou M4.
No a pak jsem s tím Corsairem létal, a to tak, že po dobu jednoho letu jsem realizoval i desítku opakovaných mezipřistání a ještě mnohem víc pokusů o správné přiblížení na přistání. To bylo hlavní a kvůli letovým vlastnostem modelu, zejména vzlet nebyl nikdy zrovna snadný.
Vzhledem k poloze podvozku, na široko v křídlech, jen mírně před těžištěm a dost malých ocasních ploch, a navíc značnému valivému odporu kol po travnatém povrchu, bylo poměrně náročné udržení rovné stopy a správné vodorovné polohy trupu (tedy ani nepřevracení na čumák, ani lopingu při odtržení).
To vše vyžadovalo nacvičení velmi jemné práce s kniply výškovky a směrovky a včasné reakce pilota.
Při prvotním rozjezdu v trávě, dokud je účinnost VOP malá, je nutno natažením doslova tlačit ocas do země, ale musí se správně odhadnout okamžik, kdy je už nutno toto natažení uvolnit (až mírně potlačit a zvednout ocas)
, jinak model po odtržení přejde do přílišného stoupavého letu (lopingu), kde však okamžitě ztratí rychlost a padne po křídle.
To se mi taky párkrát stalo a jen díky vlastnostem EPP konstrukce nebyly škody nijak výrazné. Pro konstrukční verzi draku by takový nepovedený start zcela jistě znamenal značnou destrukci. Přistání ale bylo většinou bezproblémové.
Ale jinak mě letové vlastnosti modelu tohoto typu nijak výrazně nenadchly
. Model je dost pomalý, velmi stabilní (řek bych, že až příliš) a vzhledem k výraznému dvojitému W zalomení vzepětí křídel, s ním nelze snadno udělat hezky některé obraty (např. hezký souvrat je fakt problém a vyžaduje hodně práce nejen s výškovkou/směrovkou/motorem ale i značné korekce křidélky). Nicméně, to po opakovaném nácviku jde, stejně jako i lety na zádech. Jen pro obrácené přemety je si třeba naletět raději z hodně velké výšky. Pokud je dostatek tahu motoru, tak to nemusí být až takový problém. Ale moje setovka až takový přebytek neměla a ztráta rychlosti na zádech v poslední vzestupné fázi obráceného přemetu může vyvolat dost kritické letové stavy, na srovnání kterých je potřeba dostatek výšky (tedy hlavně času pro nevylétané piloty).
Jenže jsem si všiml, že Ty naopak píšeš, že model je rychlý a strašně citlivý až nestabilní.
Tak tomu nerozumím.
Měli by jste pátrat po příčině, nejspíš máte těžiště příliš vzadu a ta rychlost možná souvisí s přemotorováním (nelétejte na plný plyn), volbou vrtule, nebo i s příliš velkou hmotností (s tím však nic moc nenaděláš, ušetřit lze teď už asi jen na pohonném akumulátoru). Ale pokud bys musel dovažovat čumák, tak to bude ještě horší - samozřejmě nejlépe je posouvat těžiště posunutím baterek. Jinak, možná zkus dát o něco větší vrtuli, ale s výrazně menším stoupáním - model pak bude ochotněji stoupat kolmo vzhůru, ale v sestupných obratech a přistání po ubrání plynu lépe brzdit. Taky, že Ti to furt někam táhne, naklání - tak jednak opravdu zkontrolovat, zda to není křivý, a taky jestli je opravdu správně namontován držák motoru, ve správné úhlové poloze tak, aby měl správné vyosení do strany a dolu. Sám jsi psal, že jsi nad tím vyosením maturoval, tak to zkontroluj ještě jednou, zda je to v souladu s plánkem. Já si už dobře nepamatuji, ale mám pocit, že vyosení bylo jen doprava a ve vodorovném směru byla osa v rovině. Nicméně při velké vrtuli a lehkém modelu, je reakční moment značný a to se může projevovat tím, že při prudkém přidání plynu model uhýbá. Právě proto je třeba se vyvarovat prudkému přidávání plynu zejména ve fázi startu a taky přistání, vzhledem k blízkosti země. Ale při konstantním plynu a vodorovném letu by měl být model vytrimován tak aby nikam neuhýbal/nenakláněl se a letěl hezky rovně. To je nejlépe seřídit v bezvětří podvečer před západem slunce.
Jinak, já jsem ten svůj model už pak nepotřeboval (nebavilo mě s ním dál létat), tak jsem ho dál věnoval švagrovi pro učení (jemu ale zatím 3 roky stojí na skříni a zdobí obývák
)
Když cítím, že k tomu mám co říct, tak se prostě prsty rozjedou po klávesnici. 
