Modelářské "pracovní" úrazy

[zdzd]

Jo, za blbost se platí.

Při srazu v Modelcity si nám jeden z účastníků stěžoval, že mu občas blbne regl a motor se mu rovnou spustí naplno.

Nicméně druhý den si dělal šoufky z těch, co nemohli nahodit spalovák. Kleknul před model a "Tak to sa to robí!" jebnul do vrtule elektry se současným lehkým přidáním plynu. Jenže regl to rovnou rozpálil na plné koule, model vyrazil vpřed a projel se mu po předloktí. Já to jen slyšel zezadu, protože jsem byl zrovna ve vzduchu. Po přistání jsem se šel podívat co se stalo. Seděl v restauraci bledý jako stěna, částečně zafačovaný a od krve. Jen mne uviděl, tak začal: "Znáš moje meno? Znáš ho? Ja sa volám debil! Debil som!". Celé předloktí měl nasekané na žraločí žábry. Moje žena ho pak vezla do špitálu, kde nafasoval kolem padesáti stehů, z toho většinu vnitřních. Vtipné na tom je to, že to je profesionální bubeník a týden na to měli premiéru s novým programem. Ani nevím jak to s tím dopadlo...

[ufon13]

skvělé je také lití olova do sádrových formiček...... někdy ani půlden v troubě po pečení buchet nestačí aby nebyla formička kdesi ve skrytu vlhčí než je radno....... spáleninky mám na ruce, tváři a na očním víčku...a pak že ani nemrkneš
Ulomený vrták průměru 0,5 mám v patě u nohy dodnes a dodnes také nevím, jak se tak dobře mohla ze stolu padající stopková vrtačka trefit....
odlétlý drátek z rotačního kartáče na flexe je také docela průbojnej prošel vestou, tričkem a ze2cm dlouhého drátku z břicha čouhalo 5mm , dobrý bylo že jsem si toho všiml až asi 10 minut po kartáčování, trička nosím volná takže to nedrhlo, jen to začalo svědit.

[jio]

Stále čtu, že se mládeži moc nechce do modelářských kroužků. A není se co divit, že je tam rodiče nepustí, když si přečtou toto téma.
Chudák paní důchodkyně Věra Pohlová, ta měla asi pravdu.

[Lark]

Já si naopak myslím, že pokud rodiče vychovávají děti v chráněné kleci, aby se náhodou neřízly, nebo neodřely, tak je to špatně a v dospělosti z nich budou rozmazlení chudáci. Každé dítě si má všelijaké drobné úrazy vyzkoušet, aby v budoucnu věděli na co si dávat pozor. Dokud se nikdo neřízne, nebo nespálí, nebude vědět co to znamená.

[TomasC]

No, chce to najít jistou hranici. Myslím, že studovat Urbaňskiho a nitrovat v kotelně je už trošku za hranicí, kterou jsem ochoten akceptovat. Dnes tak nějak nechápu, jak jsem dokázal přežít. Asi jen štěstí.

[ufon13]

Já si naopak myslím, že pokud rodiče vychovávají děti v chráněné kleci, aby se náhodou neřízly, nebo neodřely, tak je to špatně a v dospělosti z nich budou rozmazlení chudáci. Každé dítě si má všelijaké drobné úrazy vyzkoušet, aby v budoucnu věděli na co si dávat pozor. Dokud se nikdo neřízne, nebo nespálí, nebude vědět co to znamená.

Tak to je pravda , pamatuju si, jak jsem po návratu z práce ve Vídni, vzal syna 1,5ročního na hřiště u paneláku..... na prvním spoji dvou desek chodníku ležel na břiše a měl mírně rozseklý ret...... ženuška ho furt vodila tak, že ho držela lehce za kšandy tak si zvyknul, že se nerozplácne , že nezvedal pořádně nohy při chůzi............ ale fakt je že jsme si na něj docela počkali....jáse množil až v 35ti........

[Celeron]

V dřevních dobách, kdy nebyla plocha letiště se u nás hornoplošný motoráky házely do luftu. Panu Č. z našeho klubu, začal Cherry 2 těsně před odhozením klouzat mezi prsty dopředu a sklánět se dolů a tak si pomohl druhou rukou a chtěl Cheryho "strčit" zpět a nějak si neuvědomil, že se tam točí vrtule. Rok mu dělali plastiky ruky. Měl v životě strašnou smůlu. Asi 2 roky poté se přestěhoval do Hradce Králové. Snad za měsíc mu před domem prasklo potrubí svítiplynu, natáhl se póry zemí do baráku a z rodiny přežila jen holka, co spala v podkroví. Tři mrtví....

To s tím sklopením při hození se stalo taky mýmu bráchovi. Házel mě Rivala, což byl pěkně vytočenej pyloňák Club 20 na třiapůlku. Laminátová vrtule mu udělala asi 20 krouhnutí cca 4-6 mm hlubokých do předloktí v dýlce asi 15 cm. Namotal jsem mu na to pul autolékárny. Na chirurgii v Bydžově sloužící mladá doktorka zezelenala a omdlela. V Hradci mu to šili na plastice několik hodin a kupodivu kromě bílejch jizev žádný následky. Dodnes se divím, že to skoro vůbec nekrvácelo, asi šok. Já mám v tom místě vystouplou žílu, to by asi dopadlo jinak.

V Kobylicích na letišti přijelo lítat několik modelářů z Hradce. Jistej pan K. tam při bezmotorovým přistání s Espadou na 6,5 ccm trefil motorem hlavu svýho kámoše. Ten šel k zemi, bezvědomí, roztříštěná spodní čelist, vytlučený zuby na ploše. Vypadalo to moc špatně. Honem ho hradečáci naložili do kombíka Oktávky (70-tý léta) a vezli na chíru do Bydžova. Tam naštěstí zrovna sloužil náš předseda klubu Mudr. A. Klein (ano ten od pyloňáků) a ten ho dal aspoň trochu dohromady a pak ho vezli do Hradce na stomatologickou kliniku. Taky ho prý spravili docela dobře ale už jsem ho nikdy neviděl jak vypadal.

To jsou asi nejhorší katastrofy, co jsem při modelaření zažil. Vše to bylo za bolševika, takže starej se sám, záchranka se v podstatě nedala sehnat, telefon široko daleko žádnej.
Ale je to poučný, teoreticky by se podobná věc mohla stát i dnes.

[DAF]

Stále čtu, že se mládeži moc nechce do modelářských kroužků. A není se co divit, že je tam rodiče nepustí, když si přečtou toto téma.
Chudák paní důchodkyně Věra Pohlová, ta měla asi pravdu.

Já mám zájem docela slušný, jen stíhám jenom jeden v týdnu. A kdo nic nedělá, nic nezkazí, take si neublíží, ale také nic neumí. To samé by se dalo říct o různých sportovcích a jaký je zájem o fotbal, hokej a další podobné (hlavně potenciálně lukrativní) sporty. Tam je úrazů mnohem víc a zájem je obrovský.

[mlike]

Mk 17 na pilonu přigumickovaným na Vega termik:-) brácha to chtěl vyzkoušet, tak jsem mu to slavnostně nahodil a koukám, že je pilon uhnutej moc doprava. Vrtule se točila a tak nebyla vidět.... Pocítil jsem JEDNO klepnutí do prstů, motor ztichnul a já že Teda ten pylon doladím, motor nahodim a letí se. No neletělo, po tom co jsem si všimnul, že Vega začíná měnit marking z bílého éra na červený, kouknu na ruku a na prstě 17 sekanců ke kosti. Bratr si pak dělal srandu, že ho můžu dávat na chlebíčky, vypadal jak chlebičková okurka, jeden zářez vedle druhýho, úhlednej vějířek.

[kovaco]

Odhazoval jsem Volcano (3,75m, 4,5 kg) graup15. Zapoměl jsem levou ruku u vrtule a bylo z toho rovných 10 stehů na levém ukazováčku. Doktor, který mi to v ÚVN sešíval, měl stejnou zkušenost. Tak jsme se i zasmáli, i když to bolelo jako prase. Od té doby si prst necítím. Bohužel, moje blbost.

[zdzd]

Toto mám jen z doslechu od přímého účastníka:

V jednom nejmenovaném místě létá vrtulníky doktor, patolog. Je známý tím, že s ním visí těsně před sebou. Všichni ho upozorňovali, že to smrdí průserem. On to bagatelizoval. Pak si s ním svědek smluvil setkání na letišti. Při jel tam, doktor nikde.

Tak mu volá.
"Kde jsi?"
"Doma. Šiju si nohy..."