Pokud to chceš vysvětlit technicky, namaluj si na vrtuli fixem čárky po 1. cm od osy, změř si přesně průměry, pro které si spočítáš obvod, tj vzdálenost, kterou urazí za 1. otáčku, pod každou čárkou si změříš úhel sklonu listu a u dobré vrtule se musí dostat obvod vrtule v daném bodě pod úhlem v daném bodě do stejné vzdálenosti, které se říká stoupání vrtule, to zajistí, že na různých průměrech vrtule se vytváří stejná rychlost proudu vzduchu, za vrtulí se nedělají víry, které tah vrtule znehodnocují indukovaným odporem. Tak zní teorie i praxe. Orig. vrtule MJX má po celém průměru stejný úhel náběhu, takže pořádně nemůže fungovat.
Teď prakticky-najdi si nějaký válec o průměru zhruba 80mm, tubus od koberců, válcovou láhev nebo něco podobného, přitiskni na něj jeden list vrtule, měl by přesně sednout na radius, osičku vrtule nech přečnívat vespod. Zjistíš, že sedne přesně náběžnou hranou vodorovně s osou válce. Ty musíš upravit překroucení listu, aby osa náběžné hrany byla přibližně 12° doprava, pokud to máš dnem a osičkou k sobě. Takto se za mých mladých let tvarovaly vrtule na gumou poháněné modely, funguje to perfektně. Jen si vymysli technologii, jak to provedeš, jde to překroutit nad teplem, ale těžko se odhaduje teplota, kdy vrtule změní tvar, pokud jí přehřeješ, šíleně zkrablovatí, bez tepla jsem jí znásilnit nezkoušel, ale možná by to šlo také. Přeji mnoho zdaru a pokud by si někdo troufl dokopat výrobce ke změně tvaru vrtule, fandil bych mu. Je fakt, že by pak nešly tak na odbyt zadní motorky.
Ono se to dá vyřešit převodníkem PWM signálu na PPM - pak už jedeš tak jako u hlavního... Kéž by nám někdo řekl kup to a to a zapoj to tam a tam 
