guchar píše:
Kdysi v malé bílo-oranžové plastové lahvičce, s nacvaknutou lepicí špičkou, prodávali dovozové disperzní lepidlo. Lepicí nástavec byl na práci výborný. Závěr špičky dobře těsnil, zbytky lepidla ve špice netuhly. Čas od času se otvor ve šičce protáhl nerez drátkem nebo vrtáčkem. Ten druhý o hodně širší nalévací otvor, tam při modelářské spotřebě a viskozitě disperzního lepidla nechyběl. Když náplň došla, tak se nalil Herkules. Ten dovozový originál lepidla měl o dost větší počáteční sílu. Přitom doba zavadnutí byla tak akorát na pohodlnou práci. Nanést, zavadnout, přitisknout a bylo to připraveno na úplné zaschnutí. I když Herkules není špatný, tak ten dovoz byl lepší. Byla přímo radost s ním pracovat. V modelářských prodejnách byl za pár korun k dostání v 70 letech 20. století.
A co jsme se z tohoto dozvěděli? Nějak mi uniká pointa...