Na elektrovětroni 2,7m s jednoduchým vzepětím a křidélky jsem nějak podcenil úhel lomení a dodatečně zjistil, že je jen 4,5 stupňů. Lítá to ale když se víc "utáhne" zatáčka, tak žádná placka, ale sjede pěkně po křídle do boku klidně 5 m dolů. Asi to chtělo větší lomení.
Předělávat planžety křídel se mi moc nechtělo a tak mě napadlo udělat na koncích křídla něco jako malý uši ale spíš winglety. Do koncových oblouků křídla jsem zalepil dvě Al rádlovaný M4 vložky aby se daly winglety při přepravě sundat. Winglet jsem namaloval tak, aby se jeho deska vešla na bed 3D tiskárny 200 x 200 mm. Tvar jsem vyfrknul podle fotky nějakýho dopraváku. Mezi desku a koncový oblouk musel přijít tištěný klín aby byl odklon asi 82 stupňů. Deska je z PET-G tlustá 1,8 mm. Je to málo, moc měkký. Tak jsem ješte vytisknul zesílení náběžky wingletu tlustý 3 mm a široký 25 mm přibližně Clark Y a přilepil vteřinou z "horní" strany wingletu.
Ráno jsem ho byl prubnout a je to neuvěřitelný, s wingletama to najednou docela umí i dost utažený kroužení do termiky aniž by sjížděl po křídle jako dřív. Přišlo mi, že se i trochu zvětšila klouzavost. Musel jsem jen trochu zvětšit poměr mixu křidýlka - směrovka, větroň je nyní směrově malinko víc tupej. To bych nečekal že hned na první šlápnutí takovej výsledek.
Fotky se nepovedly, dám příště.
Edit: Protože to funguje, jsou winglety proti fotce nastříkaný červeně.