Jo jo přistávání
Pamatuji si na začátky s Torem (potažené stříbrnou hladkou fólii bylo opravdu divoké) a na pána, co se založenými rukama, opřen o své auto sledoval ´co ta ženská s tím érem hodlá dělat´.
Schytal to chudák špičkou rozběhlého Tora do hrudníku. Kdybych byla chlap, tak mi snad i brutalně vynadá a možná i jednu střihne.
Doteď nejsem schopná chytit křídlo do ruky. Nasměruji ho, umanévruji a pak s hlasitým ´mamíííííí´dřepnu a přidám plyn a vejškovkou
Miluji přihlížející děti, protože mi vždy a ochotně a s nadšením sundaly éro ze stromu nebo ho našly v řepce.
Po Toru přišel Eagle od Potenského a s tím jsem hodiny a hodiny trénovala jen vzlet a přistání. Vyplatilo se to. Byly chvíle, kdy mi na letišti za přistání s Algolem i zatleskali...ale taky držím prvenství za První přistání s algolem na rybníčku ala kachnička a První jednobodové přistání na vrcholu hromady suti s pyloňáčkem