Dobré ráno přeji,
škoda že tu už není s námi pan Lněnička, byla by to plodná diskuze.
Pokusím se shrnout jak pracuji já. Netvrdím že je to správný postup, ale vyhovuje mi a tak ho používám.
Omlouvám se za délku příspěvku a také za to, že nebudu psát odborně „správně“.
Budu se snažit, aby to bylo co nejvíce stravitelné.
Nejdříve si musím uvědomit co vlastně od modelu požaduji. Jak s ním chci létat, v jakém počasí, do jakého větru atd..
Od toho se odvíjí jaký profil křídla zvolím, jaké mu udělám nastavení a čím éro potáhnu.
U házedel je hlavní problém v tom, že počáteční rychlost je žádoucí co nejvyšší a po přechodu do klouzavého letu bychom rádi požadovali rychlost znatelně nižší.
Což je z hlediska požadavku na profil křídla docela oříšek.
Tady je odkaz na Re kalkulačku
http://airfoiltools.com/calculator/reynoldsnumber „Procvakejte“ si to., včetně změny viskozity vzduchu.
Dále je na těchto stránkách velké množství definovaných profilů včetně polár.
Všimněte si , že všechny poláry profilů začínají od Re 50 000 . Méně se mi nepodařilo nadefinovat.
Všimněte si, že tato polára je většinou již značně deformovaná a že čím větší je Re tím profil funguje spolehlivěji.
Pokud budu pracovat s Re 50 000 na kalkulačce zjistím, že pokud chci toto Re dosáhnout musím buďto zvýšit rychlost a nebo hloubku křídla.
V našem případě by mělo mít házelo s hloubkou křídla 10 cm rychlost 7m/s ( cca 25 km/h)
a nebo hloubku křídla cca 1,45 m při rychlosti 0,5m/s. To znamená, že je to v obou případech pro nás nepoužitelné.
Kdysi dávno jsem zahledl knihu, které popisuje jak se mění vlastnosti profilů pod Re 50 000.
Od té doby jsem nic moc nenašel.
Pro nás je důležité, že pokud chceme létat s modelem s Re hluboko pod touto hranicí ,musíme si pomoci jinak.
Je to vždycky tak trochu experiment.
Takže potah folií má nižší odpor vzduchu než potah papírem a volím ho u modelu s nízkým profilem se kterým budu létat za nevlídného větrného počasí.
Model bude mít dobrou pronikavost proti větru a díky vyššímu Re (díky rychlosti větru) i rozumný vztlak a další dobré požadované letové vlastnosti.
Za bezvětří s takovýmto modelem většinou neuspěji. Je tu jedna výjimka na kterou si přijdete samy. Souvisí to opět s Re.
Pokud budu chtít éro do klidu, kde Re bude extrémě malé, je to vždy experiment. Po létech bádaní jsem nenašel jednoznačný recept.
Vždycky je to něco za něco.
Pokud tedy od házela požaduji vysokou startovní rychlost a potom co nejnižší, musel bych pro zachování Re
(tedy stejných vlastností modelu na začátku i na konci letu) mít buďto křídlo s měnitelnou hloubkou a nebo co nejmenší rozdíl rychlostí při startu a přistání.
Změna hloubky křídla je možná,ale řešení není optimální. Já se poslední dobou snažím o konstrukci, která bude mít co nejnižší rozdíl mezi startovací a přistávací rychlostí.
Takže nemusím házet tak, až si vykloubím rameno. Stačí model lehce odhodit rozumnou rychlostí do cca 5-7 m výšky a éro si pak musí poradit samo
.
(Dle statistiky mne dostupných běžných letových časů házedel jsem zjistil, že pokud při soutěži udělám 10 průměrných letů kolem 35-45 vteřin mám možná k vítězství blíže než závodník se „super brusem“ který při soutěži 2-3 lety „zahodí“.
Tím, že mi éro létá dobře samo od sebe se často dostanu do situace, kdy poryv termiky a nebo lehkého vánku způsobí zvýšení Re (tím pádem i vztlaku křídla) a přirozeně a pohodlně nabere dalších 5 – 10 metrů výšky. Pohodlně takto překoná požadovanou jednu minutu letu.)
Změna rychlostí je tedy minimální a profil křídla je tedy obtékán relativně konstantní rychlostí.
Na tato křídla používám potah papírem.
Je to výhodné zejména proto, že mohou vznikat mikrovíry díky pórovité struktuře papíru.
Jestli se nepletu psal o nich i pan Lněnička v akademii
https://www.airspace.cz/akademie_letectvi/.
A mohu bezpečně používat další „fígly“ modelů dalších kategorií volného letu.
Papír v žádném případě nelakuji do vysokého lesku.
Křídlo potáhnu způsobem, který mám na youtube
https://www.youtube.com/watch?v=zFnW-_CdwJc .
To znamená že ho nelepím po celé ploše křídla, pouze tam kde chci, aby potah držel.
Potom křídlo přelakuji řídčím zaponovým lakem. Pracuji vždy při teplotě nad 20°C v suchém čistém prostředí.
Větrám přirozeně, ne tedy nuceně (nelakuji u otevřeného okna, ale v místnosti mám otevřenou ventilačku).
Nejlepší výsledky lakování dosahuji v létě, při ranním nebo podvečerním teplém a slunečném počasí.
Po zaschnutí první vrstvy lakuji další vrstvu lakem, ze kterého se už přirozeně odpařila část ředidla.
Takže už není úplně řídký. Opět nechám zaschnout. Potom lehce přebrousím a opět ze stejné várky nyní již opět hustšího laku lakuji další vrstvu.
Potom opět lehce přebrousím brusnou houbičkou. Nakonec dám čtvrtou vrstvu nyní již relativně hustého laku a tu už nebrousím.
Nechám to den proschnout a jdu létat. Vzhledem k tomu, že používám pouze zaponový lak nepotřebuji žádné šablony
(tedy pokud jsem křídlo slepil tak jak chci a nemusím něco rovnat).
Lak má přirozenou smrštivost, ale ne takovou, aby pokroutil křídlo. Ředidlo používám pouze C6000. Nic jiného.
Papír používám náš, který dáváme do stavebnic (cca něco jako tenký modelspan).
Pracoval jsem s více druhy papíru. Každý papír chtěl trochu něco jiného, ale veskrze jsem postup moc neměnil.
Naposledy jsem potahoval folii téměř před 10 lety. S papírem se mi pracuje rychleji.
Mám za sebou více než 230 konstrukcí od kterých lepím v průměru 7 prototypů.
A stále se učím, stále mne něco překvapuje.
Takže toto neberte jako modlu, ale jako něco z čeho můžete vycházet pro potřeby vlastního výzkumu.
Abych popsal vše na co jsem za tu dobu přišel, potřeboval bych ještě cca 10 dalších stránek textu,
ale myslím že na neděli by to již stačilo.
Přeji hezký den
rh
PS
tady je ještě jeden odkaz pro zamyšlení a inspiraci
http://old.as-club.ru/kurs3/aero/html/kurs_1023_0.html