Nedá mi to se nepodělit o neskutečny zážitek.
Mel jsem moznost dvě hodiny řádit na simulátoru Mi 171. Pro mne, skutečným létáním nepolíbeného eléva, to je krásná zkušenost.
A jak se taková heli řídí ?
Překvapeni první, citlivost. Na řízení jsou potřeba opravdu jen mikro zásahy. Hrozně lehce si to člověk rozhází tak, že pak všechny končetiny mají co dělat helinu zase srovnat.
Překvapení druhé, setrvačnost. Ano, váhové a výkonové poměry jsou "maličko" odlišné od modelu a je třeba velmi dobře dopředu rozmýšlet jak, co a kdy budu dělat. Zmatkování je rychlá cesta pod zem.
Překvapení třetí, letové parametry (letová obálka). Je třeba udržet otáčky rotoru a zatíženi motoru v hrozně malém rozmezí. Jinak se pilot dostane do situace, která se nepřežívá.
Musím se přiznat, že jsem za knipl usedal s tím, ze přeci RC model řídit umím a tedy velká heli nemůže byt nic těžkého. První odlepeni od země mi ale dalo jednoznačnou odpověď. Už jen řízeni vrtulky nohama, neztvrdnout a neopřít se do pedálů tak, že jedna noha nepřetlačí tu druhou.....
A během prvních pár vteřin jsem dostal i jednoznačnou odpověď na otázku zda je amatér schopen přistát sám s takovým strojem. Ano, je. S velkou dávkou štěstí se mu muže podařit spadnout tak, že to přežije.
Ani po dvou hodinách jsem nebyl schopen heli zabrzdit z dopředné rychlosti, přejít do visu a přistát. Vždy jsem se dostal do vírového prstence. Občas se mi podařilo se z něj dostat, občas ne. Jediné co se (zase s velkým štěstím) dá, je přistát s dopřednou rychlostí. Jako s letadlem.
Pak následovaly takové pikantnosti jako létání v horách, let ve formaci, autorotace (nepřežili jsme ani jednu), zkusili jsme si i výkrut a let při minimální viditelnosti. Při vysazení jednoho motoru a skutečném kouři v kokpitu ( !! ) už jsem skoro utíkal ze sedačky.
Po dvou hodinách jsem byl tak utahaný, že nemělo smysl dál pokračovat. Další půl hodiny jsem pak jen seděl na židli a soustředil se na to, jak řídit auto a netahat přitom za ruční brzdu.
Uvědomil jsem si jak musí být práce pilota u záchranky náročná. Létaní za každých podmínek, přistání v předem neznámé lokalitě atd.... Jsou to prostě frajeři, co denně riskují svůj vlastní život jen proto, že jiní si svého života neváží.
Nevím jak těmto lidem dostatečně poděkovat.
No, alespoň ale můžu ještě jednou poděkovat jednomu z nich, který mi umožnil tento nádherný zážitek a věnoval se mi ve svém volném čase. Stejně tak jako obsluha simulátoru. Moc fajn lidi.
Díky Honzo.