Kolibřík je strašnej prevít a nastartovat ho je hotová věda. Mne se osvědčila kapka čistého étheru do výfukového okna. Prostě okno zavřeš pístem a vzniklou prohlubeň naplníš palivem, nebo lépe čistým étherem. Ale ještě předtím mu dáš jehlu tak asi na 3 otočky a nacucáš 3 otočky z zacpaným difuzerem palivo do klikové skříně. Pak parkrát protočíš, dáš tu kapku étheru a motor chytne. Kompresi samozřejme musíš mít nastavenou taky, nejlépe asi 1 celou otočku až 1,5 povolit od místa, kde se v horní úvrati setkává píst s protipístem.
O povolování šroubu v MK-17 jsem psal v príspěvku dole. V podstatě stačí pár tahú pilníkem, kterým se skosí konec kompresního šroubu a problém je vyřešen.

Ještě jednodušší je pár tahy pilníku zkosit konec šroubu.

VTjr, moc přínosné informace. O víkendu zkusím zas zablbnout s motory. Třeba se některý umoudří a poběží. Jinak máš pravdu s těma OTM. Mám doma celou řadu a Sokol z nich je nejlepší. Chytá na ošklivý pohled a výkonově s vrtulí 9/5 točil cca 9800 otáček. Mám doma ještě detonační 2,5ccm Brno, ale to se mi zatím nepovedlo rozběhnout. Je to RC a nevím jak co nastavit. Palivo mám s 2% amylnitridu.

V záběhu bych amylnitrid nedával. Raději víc oleje, nejlépe éther, petroleja ricín v poměru 1:1:1, až po záběhu se oleje ubere asi na 25% a přidá se etheru na 40% a 35% petroleje, nebo u větších kubatur naopak hodně petroleje, nebo i nafty a míň étheru. Ale u nás asi nejsou větší detoňáky než 2,5cm3, v rusku se však běžně vyrábela i Raduga7DS.
Častým problémem bývají až moc těsné protipísty. Nekdy tak, že šroubem nejde potočit ani kleštěma a motor ani za chodu není schopen detonacema vrátit protipíst do povolenější polohy. Byla to častá nemoc ruských motorů, kdy při seriové výrobě "natloukli" kladivem do válce cokoli (zejména OTM Stryže byli tím pověstné). Ale kupodivu se mi to samé stalo před 5 lety, když jsem koupil v obchodě novou MVVS 2,5 DFR.
Takový motor není radno spouštět. Lepší je ho rozebrat, vyndat protipíst (bukovou nebo když to nestačí tak i měděnou nebo duralovou tyčkou a ránami kladivem na bukovém špalku) a ten upnout mezi konusy soustruhu a opatrně ho obrousit páskem jemného smirkového papíru (zpočátku zrnitostí 400, pak na závěr lapovacím 1000). Je ale třeba dávat pozor aby se to nepřehnalo a taky aby nebyl protipíst zbroušen do soudkovitého tvaru, nebo do oválního půdorysu. Lepší je, když je ten smirkový pásek tenčí, šiřka tak asi polovinu až 2/3 výšky protipístu a obrusije se témě celý plášť ale nikoliv spodní hrana, která uzavírá často kónický tvar směrujíci k pístu - prostě broušení skončit nejakou desetinu mm od ní. Rozhodně je třeba postupovat raději pomaleji a opakovaně kontrolovat jak ten protipíst vchází do válce. Před každou kontrolou se ale musí protipíst důkladně vyprat v benzínu, aby na něm nebyly zbytky brusiva, jinak by mohl nenávratně poškodit válec a motor by už nikdy dobře netěsnil. Protipíst by se měl v dolní části výbrusu válce pohybovat lehce a tou horní projít pouze pomocí lehkých nárazů kladiva po bukovém kolíku. Po takové úpravě je už práce s motorem jedna radost.
Osobně nemám žádné zkušenosti s chodem detoňáku s RC karburátorem (na RC jsem vždy používal výhradně žhavíky). Nejspíš asi detoňák nebude moci jít na velmi nízký stabilní volnobeh. Ale startoval bych ho vždy na plně otevřenej karbec stejným postupem jako motor s klasickým obstřikovým karburátorem bez regulace. To znamená nastavit menší kompresi (podle návodu výrobce, ale většinou tak 1,5 až 2 otáčky od místa, kde se setkává píst s protipístem), asi 3 otáčky palivové jehly. Pak zacpat difuzér karburátoru prstem a protočit 2 až 3 plné otáčky, aby se nasálo nejaké palivo do klikové skříně a pak rychlými švihy motor nastartovat. Pokud nechytá, tak trochu přitáhnout kompresi a opakovat. Když začne škytat, tak ještě trochu přidat komprese a když naskočí, tak střídavě přitahovat kompresi a ubírat jehlu až do maximálních otáček. V stavu, když už pribývající kompresi motor nezvyšuje otáčky povolit co nejvíc dokud nezačne otáčky snižovat. Pak teprve zkusit ubrat plyn RC karburátorem, nejprve jen do půlky, zkusit přechod na vysoké obrátky, pak ubírat víc a víc. Pokud je přechod nepravidelný - regulovat prvky volnoběhu - podle typu karburátoru buď šroubem přídavného vzduchu, volnoběžnou jehlou, nebo obojím. Taky se nastavuje doraz šoupátka a tím nejmenší otáčky volnoběhu. Při zabíháni bych s tím moc nelaboroval, ale zaběhnutému motoru k stabilitě chodu s RC karburátorem ve všech režimech dost pomůže ten amylnitrid v palivu. Jednak zvyšuje výkon a zlepšuje stabilitu chodu a odolnost vůči ochuzení směsi (nitrační přísady působí jako okysličovadla, zvyšují sice spotřebu paliva, jsou drahé, ale rozšiřují rozsah bohatosti směsi při kterém je dostatečně dobré spalování).
Startování startérem je mnohem snazší. Nastavíme prvky do vychozich poloh stejně jako u ručního startování. Palivo ale nenasávame ručním protáčením, nýbrž motor roztočíme startérem a pak jenom jemně krátce ťukneme prstem po difuzeru. Motor tím nasaje trochu paliva a začne chytat. Přitahujeme trochu kompresi a když chytí, odložíme startér a motor seřídíme. Pokud je motor teplý (např. po nepovedeném startu, nebo když zhasl při seřizování) jenom povolíme trochu kompresi (tak o 1/4 otáčky) a točíme startérem dokud motor nechytí (difuzer raději nezacpávame, a když už, tak opravdu jenom velmi krátce, aby se motor nepřechlastal). Pokud se motor přechlastal - povolíme kompresi a zavřeme jehlu na doraz, kterou rychle otevřema až když motor chytí.

Já dostal Stryže staršího z burzy (sehnal mi ho Apocalypsus). Má jednu vadu na kráse. Vypadá, že by chodil, ale... Mám úplně volný protipíst. Prostě když protoším motor, protipíst kopíruje chod pístu. Buď seženu soustružníka, který to vytočí znovu, nebo kladívková metoda přes něco, aby se roztáhl. Ale to až někdy. Teď mám v plánu jiné projetky. Jo, Colibri mi sehnal Apocalypsus také, ten vypadá slušně. Předpokládám, že by mohl chodit. Zkusím podle něj nechat vytočit píst do svého původního Colibra, protože tam jsem ho jaksi ztratil . Ale zase, až někdy.

_________________
Hitec Aurora 9X

Nevíte někdo o internetových stránkách, knížkách, publikacích kde by se daly sehnat informace o historii a výrobě motoru MK-17? Zajímá mě třeba i původní dokumentace motoru od konstruktéra a potom provedené výrobní změny, které ulehčili výrobu. Díky za info.

_________________
danielskop.xf.cz

Podrobné výkresy a popis MK-17 a jiných sovětských motorů, lze najít v knížce "Авиамодельные моторы" autor О. К. Гаевский z roku 1973. Zeskenované verze lze najít na ruských fórech. Nebo dej do SZ svoji e-mailovou adresu a něco Ti pošlu. Ale překládat Ti to nebudu, na to je můj život příliš krátký, abych tím trávil čas.

_________________
Neviem byť stručný :(, ale mnohé myšlienky sa dvoma slovami povedať nedajú :)

Mk-17, vychází z Mk-16 (Mk-16V) a ta je obtah anglické jedenapůlky AM/E.D. (Allen Mercury - pozdější E.D - Electronic Development). Proto taky má 16 i 17 palcové vrtání - 12,7 (1/2").
Palcových rozměrů, pokud si matně pamatuji je na tom motoru víc. První Mk-16 mají přední i zadní víko na šrouby, pozdější už mají karter vcelku.
Výkresy jsou v té ruské knížce "modelářské motory" - 1973 - asi bych jí i našel.

pro představu - tady je kus z té knížky ofocený - cca uprostřed
http://www.rcuniverse.com/forum/everyth ... blems.html

Díky, něco takového jsem hledal. Podle výkresu na tom foru to vypadá, že má MK 17 kuličková ložiska.

_________________
danielskop.xf.cz

Před léty jsem měl Mk 17 dvě koupené u nás. Obě měly kluzné ložisko, dobře se startovali, měly ovšem díky špatným materiálům nízkou životnost. V začátcích jsme více padali než létali a tak životnost nevadila. Start, minuta chodu a pak směrovkou řízený sestup kluzem. V té době mnoho radosti. Nevím, jak by na podobnou modelařinu koukali dnešní mladí?

takže v té knížce je Mk-16, verze s předním víkem na šrouby.
Jak Mk-16, tak Mk-17 má kliku na ložiskách - ale tak typicky socialisticky - tudíž neobvykle. Použitý jsou dvě stejně velký EL5, takže klika je velice štíhlá, bez osazení - axiální poloha není daná předním ložiskem, ale mírou přes obě ložiska - stejně to má udělané třeba Jena 1ccm, u té jsou navíc takové ty prešpánové "těsnící" podložky.
Důvod, proč to není udělané klasicky, přední ložisko malé, zadní velké je triviální - tehdy se v východním bloku nevyráběla vhodná lehká řada ložisek, co by šly použít dozadu, dovoz z NSZ, absolutně nepřipadal v úvahu.

Prosím Tě, jestli to není tajný, kde se dá v dnešní "sekšírovaný" době sehnat amylnitrid? Co jsem slyšel, tak ho zařízli hodně dlouho před nitrometanem protože je zařazenej mezi fety.

Kluzné? Kdy jsi je kupoval? Všechny MK 17 , které jsem měl, a že jich několik bylo, měly kuličková ložiska. Kupováno na přelomu 70 a 80 let, resp. v první polovině 80. Je ale pravdou, že jsem na Aukru před časem viděl na prodej MK 17 s kratším karterem a evidentně kluzným ložiskem. Motor byl na pohled nepoužitý a prodejce psal, že to má být nějaká verze z posledních sérii před skončením výroby.

_________________
Hitec Aurora 9X

cca 1974 - 1977, už přesně nevím.