Áno, je mi jasné, že toto vlákno sa mierne odkláňa od témy, ktorú určil zakladateľ vlákna.
Je to asi tým, že sa vnútorne zmieril s tým, že skracovať vrtuľu 12x8E vlastne nemá zmysel.

Stále tu ale oprávnene hovoríme o ťahu vrtule a pokiaľ viem, tak StrycAloiz si ťažkal na to, že model nebol schopný dosiahnuť rozumnú rýchlosť. Takže podľa mňa, jeho problémy pramenili z toho, že nevhodná vrtuľa vďaka malému stúpaniu vykazovala nízku hodnotu Vpitch. To je rýchlosť modelu, kedy už vrtuľa nemá žiadny ťah - to je na tých mojich grafoch bod, keď sa krivka ťahu dotkne vodorovnej osi.

Samozrejme, že keď má pohon nízku Vpitch, tak pri rýchlostiach modelu tesne pod touto hodnotou má vrtuľa aj nízky ťah. Ten nestačí k prekonaniu aerodynamického odporu a preto Aloizovi model letel pomaly - tesne nad pádovou rýchlosťou.
Je síce pravda, že Aloizov pohon bol veľmi úsporný, ale nemyslím, že ho to vo chvíli, keď sa jeho model, hoci na plný plyn, potácal na pádovej rýchlosti, napĺňalo uspokojením. Keby bol jeho model vybavený vrtuľami s nastaviteľným stúpaním, tak by bol postupne zvyšoval stúpanie tak, ako model naberal rýchlosť.
Ale jeho model nemá nastaviteľné vrtule a tak má StrýcAloiz dve možnosti:
- naďalej sa trápiť s vrtuľami s malým stúpaním a riskovať tak, že raz to neustojí a model padne. Môže sa ale kochať pocitom vysokej efektivity jeho pohonu - veď príkon je tak krásne nízky.
- alebo vymení vrtuľu za inú s vyšším stúpaním a bude konečne lietať tak, ako sa má. No mal by byť asi veľmi smutný, lebo zistí, že jeho pohon nie je taký úsporný ako s vrtľou s malým stúpaním.

Teraz sa vykašlime na výraz Statický ťah a ďalej hovorme LEN o ťahu vrtule, ktorý táto má pri nejakej konkrétnej rýchlosti modelu.
Neviem z akého prameňa čerpal mior tie grafy, ktoré uviedol predo mnou, ale v podstate korelujú s tým, čo uvádza firma APC. Zaujímavé je, že rôzne svetové pramene sa o tom, aký je priebeh ťahu vrtule v závislosti od rýchlosti modelu, zhodujú.
Jedinou odchylkou je program prop-calc. Tam je prepad ťahu pri odtrhnutí prúdu priam závratný.
Je zvláštne, že tam použili výraz NEMUSÍ BýT DOSAŽEN. Keby použili výraz NEBUDE DOSAŽEN, bolo by jasné, že majú istotu. Takto to vyzerá, že istotu nemajú a že to teda nemerali a že tiež vychádzajú len z nejakých teórií alebo pravdepodobnostných výpočtov.
A tak tu proti sebe stoja výpočty APC proti výpočtom prop-calc. Nech si každý vybere, čomu viac verí.

Originalni vrtule ma nejaky tvar. Otazka je, do jake miry je optimalni, ale nejspis se mu hodne blizi.
Vrtule se musi navrhovat tak, jaky ma opravdu tvar ve 3D. Predstavy o proudeni na soustrednych valcich zjednodusuji problem na 2D. To nema smysl. Proudeni na vrtuli je vyrazne 3D. Dobra vrtule neni na presne sroubovici a na jeji reseni jsou specialni teorie.
Uriznutim koncu se tvar vrtule zasadne zkazi.
Aby se vubec mohlo neco pocitat, takova vrtule by se musele odmerit, aby se zjistila pracovni krivka (koeficienty). Ta se bude urcite hodne lisit i od krivky "genericke" vrtule ktera je v eCalcu, pouzit jeji koeficiety a neco pocitat nema moc smysl.
Jina vec je, ze zkracenim vrtule se muze zmenit pracovni bod motoru a (snad) vylepsit jeho ucinnost.
I tak by to bylo vyhaneni certa dablem.
Pokud neni jina moznost, pak plati pouze "proste to zkusime".

Já se velmi omlouvám, ale na tohle nelze říci nic jiného: Ale o tom zde již dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho!


Je obtížné interpretovat data, o kterých víme málo. Jak moc je to zatížené chybou, v jaké atmosféře, atd... Proto je obtížné dělat jednoznačné závěry. Ale někdy to jde a to bez ohledu na data, protože na to stačí logická úvaha. Jedna z takových úvah je: Aby model dobře letěl, nesmím se rozhodnout podle statického tahu.


K Aloisovu modelu by bylo ideální změřit jak rychle letí a jaké jsou otáčky na vrtulích. Tím bychom se mohly dostat na potřebný tah a následně hledat vrtuli, která takový tah při dodaném příkonu z elektromotoru dokáže zajistit.

Takto nejako si to myslím tiež.
Firma APC vyrába množstvo rôznych rozmerov vrtulí. K nim dáva aj dátové súbory, tak ako som to ukázal v mojom skoršom komentári, ktoré sú výsledkom nejakého výpočtu.
Tak nejak potichu si myslím, že takáto firma má svoj vlastný aerodynamický tunel, alebo si občas nejaký na určitú dobu prenajme, a že v takomto tuneli pomerala svoje vrtule. Asi nie všetky, ale verím, že na základe týchto meraní doladila svoje výpočty tak, aby ich výsledky čo najviac korešpondovali so skutočne nameranými hodnotami. Nejaké odchylky tam budú, ale budú rádovo percentá.

Na druhej strane je program prop-calc, ktorý aby pokryl širokú škálu výrobcov a rozmerov vrtulí, použije akýsi univerzálny - generický model. Tu už môžu byť rozdiely vo výsledkoch rádovo odlišnejšie. Zároveň aby vykryla aj niektoré excesy, tak pri vrtuliach, ktorých stúpanie je viac ako 66% priemeru, paušálne vydá varovanie, že ťah pri nulovej rýchlosti môže byť iný, než aký bol vypočítaný. Môže, ale nemusí. Pritom rozdiel medzi jednou a druhou hodnotou je skoro 50%.

Je to ako rozdiel pri meraní špeciálnym a univerzálnym prístrojom. APC napasovala svoje výpočty špeciálne LEN na svoje vrtule. Prop-calc univerzálne na všetky vrtule, ktoré má v databáze. Preto sú jeho tolerančné koeficienty oveľa väčšie ako v prípade APC.

Otázka autora tématu je natolik problematická, že na ni ani nejde vyčerpávajícím způsobem odpovědět. Natož tady. Lze se tomu jen přiblížit.

I tak jsem si docela jistý, že téměř každou vrtuli lze zkrátit, protože je nanejvýš pravděpodobné, že tak jako tak obsahuje řadu aerodynamických chyb. To totiž umožňuje, že po zkrácení takové vrtule lze dalším opracováním takové chyby částečně odstranit. No a následně může nastat kýžený přínos, tj. že zkrácená vrtule bude mít dokonce lepší parametry než nahrazovaná vrtule.

Z uvedeného tedy bohužel vyplývá, že před zkrácením je nezbytné zjistit kvalitu vrtule z hlediska aerodynamiky. K zjištění aerodynamické kvality je nutné mít přinejmenším znalosti z aerodynamiky, nebo ideálně mít možnost vrtuli změřit na měřiči tahu (umožňující změřit všechny potřebné údaje nikoliv jen samotný tah), a to přinejmenším ve statickém režimu. Teprve takové posouzení (odborně nebo měřičem) umožňuje rozhodnout, jestli zkrácení může přinést předpokládaný prospěch.

Takže už jen potud je to docela náročný proces. Pokud bych se já ocitl v takové situaci, že bych potřeboval vrtuli zkrátit (abych nemusel kupovat další a další vrtuli), tak bych takto právě postupoval. Protože ale jen málo lidí má potřebné znalosti z aerodynamiky a zmíněný měřič tahu, tak pro běžného modeláře to bude vždy jen pokus-omyl.

Jinými slovy, než se někdo rozhodne zkrátit vrtuli, musí začít tímto prvním krokem: musí ji nejprve nechat posoudit nebo změřit. Jinak není možné zjistit, jestli je vhodná na zkrácení. Posouzení lze uskutečnit i na dálku, k tomu je ovšem nutné vrtuli (nebo alespoň list vrtule) vymodelovat v 3D CAD, nebo požádat o takový soubor výrobce vrtule.