Konečně hotovo a zhruba zalétáno! Původně jsem chtěl stavbu nechat na podzim, ale když jsem viděl, jak každý začíná lepit výškovku a směrovku, neodolal jsem a na konci července to zkusil a chytlo mě to. Žádné kopírování z plánku, vyřezávání a připasovávání. Skoro jako v kitařině. Najít správný díl a nalepit na správné místo. Všechno naprosto přesné. Po hodinách, někdy i půlhodinách jsem lepil a brousil. Na konci srpna byla kostra skoro hotová. Musím připomenout, že v mém věku jsou roztřesené ruce celkem normální jev a abych viděl správně to, co bylo potřeba, musel jsem častokrát věnovat dost času na pokusy zda s brýlemi, či bez nich a jak nastavit osvětlení, abych měl jistotu že práci nezkazím kvůli nějakému klamu. V září jsem musel udělat přestávku a k dokončení se dostal až v říjnu. S potahováním folií také nemám velkou praxi. Nakonec jsem se tím prokousal. Střední díly křídla jsou potaženy Oracoverem protože na celé křídlo by mi dvoumetrovka Oralightu nestačila, a další nebyl k sehnání. Také jsem udělal výškovku odnímací na jeden plastový šroub M3. Výškovka bowden, směrovka kevlarová nit. Po vyvážení na střední polohu těžiště mám hmotnost 450 g. První zaklouzání jsem prováděl za větru 3-4 m/s, protože už jsem nevydržel čekat. Byl to boj s turbulencí a byl jsem rád, že jsem éro dostal v pořádku na zem. V posledním týdnu bylo často bezvětří, takže už mám zalétáno i na gumicuku. Z 50m struny a 10m nepříliš kvalitní gumy se dostanu do cca 20m, éro krásně pluje několik okruhů, ale už jsem začal zkoušet i ostré zatáčky. Překvapila mně účinnost brzdících štítů. Éro okamžitě letí téměř kolmo dolů. Bude třeba správně namixovat výškovku. Když jsme na konci 60tých let létali s Ádvojkami, snili jsme, jak bylo krásné, řídit to rádiem. Ten sen se mi splnil! A navíc v úplně jiné kvalitě. Toto éro proti Ádvojce dokáže po lehkém potlačení pořádně zrychlit, a naopak rychlost proměnit v nastoupání výšky. Tím se trochu blíží kompozitovým orchidejím. Díky konsrtuktérovi!
- Přílohy
-
