Aby si z toho někdo nevyvodil, že se při pájení trafačkou musí s vypínačem pořád divoce kvedlat. Já pájím většinou na jedno zmáčknutí, ale musím to udělat tak, aby pájený materiál odvodem tepla teplotu sám "zreguloval". Pokud je potřeba a odvod tepla je menší, tak vypnu, zapnu, zkrátka jak je třeba.

_________________
Člověk je tak složitá bytost, že o tom lidstvo nemá ponětí.

Joooo, přesně jsi to popsal, já nevěděl jak to vyjádřit

_________________
jyrry.webnode.cz

Jó napsal jsem to trochu blbě a Švejk to popsal přesně. Taky nijak divoce neklapu spínačem, ale podle potřeby a vzhledu spoje vidím, kdy je třeba vypnout, a kdy znova zapnout. Jak jsem psal je to o cviku a zkušenosti. Někdy právě nejde jen zmáčnout a držet celou dobu pájení. Psal jsem to ale proto, že když není dobrý přestup tepla ze smyčky do spoje, dokáže se smyčka rozpálit skoro do červena, a pak se ta kalfuna, nebo jakékoli tavidlo spaluje.

Prosím vás pánové, nedělejte ze mě blba který nikdy nedržel v ruce trafopáječku. Spoje mám snad jak mají být, i když nejsem profi elektrotechnik nebo elektronik, ale mě se jedná jen o to přepalování té smyčky.
Předtím jsem to napsal jen tak všeobecně. Prostě zmáčknu tlačítko na páječce s přiloženou smyčkou k cínu. Až vidím že se začíná cín tavit, tlačítko povolím. Přehodím páječku na pájené místo, tedy hrot její smyčky. Opět zmáčknu tlačítko a počkám až se cín opět nataví a sjede do pájeného spoje.
Podle velikosti pájeného místa tlačítko zapínám a vypínam i vícekrát po sobě.
Někdy když je spoj opravdu velký, tak cín nenabírám na hrot páječky, ale přiložím ho rovnou ku pájenému místu, zapnu páječku a cín rovnou nalévám do spoje, nebo jak to nazvat. Podobně jako se to dělá u mikropáječek.

To jsem v žádném případě neměl v úmyslu, takže jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám. Psal jsi ale o nadměrném přepalování kalafůny, tak jsme ti jen vypsali příčiny. Nic jiného v tom nehledej.

P.S. Teď najednou píšeš o přepalování smyčky, a to je dané hlavně složením toho drátu, který se v cínu rozpouští.

Lark: To nebylo konkrétně na vás, ale všeobecně. Za rady samozřejmě děkuji

O přepalování smyčky píšu proto, že jste přece psali, že ta kalafuna se přepaluje právě tím, že mám asi přehřátou smyčku páječky ne?

Možná jsem ještě pořád navyknutý z těch slabých páječek všechno dlouho prohřívat a u této silné už to je nežádoucí. Tedy asi zapínat a vypínat to tlačítko páječky častěji a rychleji, nebo jak to nazvat.

Jinak už fakt nevím. S výkonem té trafopáječky jsem fakt spokojený. Zmáčknu a během sekundy se mi nahřeje smyčka. To u těch starých nešlo. Tam mi to trvalo snad 3 sekundy a při pájení větších spojů nestíhala. Tady s tou 125VA bez problémů.

Vono to cvakání trafačkou je taky mírně kontraproduktivní. Pokud je to stará trafačka bez mžikovýho spínače, tak rychle odchází kontakt vypínače. Ty hranatý od bolševika měly sice mžikovou planžetu ale co si pamatuju, dvě mě praskly. Teď ji mám předělanou na 10A mikrospínač a už asi 15 let bez problémů. Další problém je, že při cvakání má PbSn nabranej do oblouku smyčky tendenci "vystřelovat" na konec smyčky a u jemnějšího pájení může zatéct na vedlejší pájecí plošky a udělat zkraty a pod. No a ty elektromagnetický rázy ve smyčce taky nesnášej některý citlivý součástky. Proto už od roku 1979 radši pájím mikropájkou. Nojo, ale ta má taky pár nevýhod.
Jirka

takže jak jinak?, zmáčknout spínač a když momentálně neletuji tak ten hrot strčit do kostky ledu abych náhodou neopotřebovával spínač ?

začíná to být náročný oddělovat tady dobré rady od totálních hovadin.

vycházím z toho, že co by občasný kutil mám asi 4 trafopájky a vubec, ale vubec nikdy jsem neměl problém s tím, že by odešel spínač, pokud s něčím, tak pouze s tím, že časem začnou střeva pájky kloktat v plastovém pouzdře.--odhadem všem bude minimálně 30 let, spínače u všech v pohodě, v pouzdrech ale už kloktali, tak si říkám, že cosi už připájeli, ale ty spínače fakt zatím u všech v poho, tak mě hodně překvapuje, že by si měl majitel trafopájky lámat hlavu s každým zmáčknutím spínače.

jestli vono nakonec nebude spíš kontraproduktivní si lámat hlavu se vším, co se dočtu na RC mánii

Aha, takže když se ti spínač nikdy nezčubil, tak se to nemůže stát ani jinejm... No vidíš, já mám trafačky tři a nikdy mě v nich trafo nezačalo kloktat. Takže když to vemu tvým metrem, tak je to pro mě od tebe taky totální hovadina.
A že ses nevyjádřil k tomu odpálení mosů cvakáním páječky a "poskakování" kuličky pájky na konci smyčky, taky hovadiny?
Jirka

Když jsem měl ještě takovou tu černou kulatou bakelitku, tak v té byly jako spínač jen takové plechy. Ty hořely jak fangle, to si piš. Vyšlo i pár návodů v AR na elektronické spínače, které to řešily. Mikrospínač v té novější červené už mi nikdy neodešel. Trafo mi v ní taky léce jak větr v bedně, ulomily se tam asi nějaké čudlíky.

_________________
Člověk je tak složitá bytost, že o tom lidstvo nemá ponětí.

U staré 75W jsem taky nahrazoval ten plechový spínač mikrospínačem a trafo mi taky uvnitř "kloktá", dokonce i u té ETP III. Taky jsem měnil i ulámaný kabel. Zrovna tak jsem na obou předělával to upínání smyčky na vnitřky z čokolády Na starší, když se strhly původní závity a na té novější skoro hned po koupi, a už jsem je i vyměňoval, protože i v té mosazi se ten závit časem vykloktá. Holt už mají něco za sebou. Jinak pájet MOSFETY trafačkou je prasečina a ani nemusíš cvakat spínačem. U UHF tranzistorů ani nic nepoznáš, protože zůstanou normálně funkční, ale tím elektromagnetickým polem se jim zhorší šum.

Já jsem předělal u svých trafaček upevnění smyčky "naopak". Rozebral jsem ty plechový stahovací pásky, co spojují oba pásový vývody trafa, roztáhl je od sebe a vrtákem z vnitřní strany zahloubil pro šroub M4 s zapuštěnou hlavou. Šrouby jsem pak zatáhl do pásových vývodů takže kouká asi 7 mm závitu. Na ně se nasazuje očko a zatáhne matkou přes podložku. Nakonec se zase pásový vývody srovnají a stáhnou. Tohle řešení je nestrhnutelný, mě to funguje desítky let. U 75W se dávaly M3 a taky jsou na věky.
V práci se s tím nechtěli dělat, tak konce u původních závitů pouze poslintali mosaznou pájkou autogénem. Vytvořilo to nějakou docela tvrdou slitinu mědi s mosazí a v té se šroub taky nikdy nikomu nestrhl.
Jirka

To mám taky, dával jsem fotku bez popisu jako hádanku

_________________
jyrry.webnode.cz

Co jsem měl kdysy páječku po tatíkovi, moje začátky, tak to byla ta hranatá šená potvora, označení nevím. Měla 100VA, ale už byla dost zhuntovaná. Nebyly tam navařené nebo připájené svorkovnice, ale z čelní strany byly vyvrtané v ose těch hranolků sekundáru dírky asi 1,5mm v průměru a na délku odhaden 10mm. Na horní straně hranolků byly potom ještě vždy dva šroubky na každém, asi M2. Do té čelní díry se zasunula pájecí smyčka a těmi šroubky M2 se přitáhla, takže stejný princip jako s těmi svorkami, ale nemuselo se nic brousit nebo pilovat a pájet na to ty svorky.
Páječka se už ale hodně přehřívala i při běžném pájení, nevím z jakého důvodu, tak šla a tatík mi sehnal tu kulatější 75VA.

Ty mosazné svorky z čokolády se tam letovaly kvůli tomu, že v mědi původní závity dlouho nevydržely. U toho řešení s dírkami musely být závity ještě o hodně kratší, takže to nevidím jako nějaký přínos.
U staré páječky jsem měl taky připájené ty svorky, ale když jsem asi před 35 lety koupil novou, naučil jsem se šroubky dotahovat lehce a slouží dodnes.

_________________
Člověk je tak složitá bytost, že o tom lidstvo nemá ponětí.