Před časem jsem koupil dvoje
výřezy od Čemecha. Z jednoho páru jsem postavil samokřídlo, ale po celou dobu je s tím spíše trápení než létání.
TTD:
Rozpětí: 830mm
Délka: 550m
Pohon: Motor BMA 2208-14, vrtule APC 8x3,8 SF
akumulátor LiPol 500 mAh 2S1P
Řízené funkce: elevony, serva Graupner C261
Hmotnost: 230g
fotoProblém je v tom, že po lehkém hrábnutí do křidélek se delší dobu jakoby nic neděje a pak to na tu stranu najednou spadne. Lítat se s tím sice dá, ale není to nic příjemného. Citlivost na vítr je také nadprůměrná.
Vůle v náhonech jsou minimální. S těžištěm jsem laboroval hodně dlouho. Nakonec se mi podařilo najít hodnotu, která kupodivu odpovídá vypočtené a u které to je jakžtakž ve výšce nad 5 m použitelné. Je to už mé 6 samokřídlo, ale takovou potvoru jsem ještě neměl.
Proto chci z tohoto kousku vytrhat vybavení a nacpat to do druhého páru křídel. To samokřídlo má vpředu větší šípovitost (70°) než mělo například Tornádo (55°). Zatím jsem u slepování všech samokřídel používal metodu z návodu k Minitronádu, kde se obě poloviny slepují v poloze na zádech a tím se získá záporné vzepětí, které kompenzuje úhel šípu.
Příloha:
Výstřižek.PNG
[ 399.66 KiB | Zobrazeno 3158 krát ]
Předpokládám, že problém může být právě v tom, že vzhledem k většímu úhlu šípu je takto nastavené záporné vzepětí nedostatečné a může být příčinou toho, jak se model chová.
Je ta úvaha správná? V případě že ne, tak přivítám vaše tipy, jak z těch výřezů postavit kus, kterým zase bude možné létat pohodově např. 20 až 30 cm nad terénem bez toho, aby to byla sázka na to, kdy to spadne.