Hodně zajímavé a dost nerozbitné. Ale je otázka jak moc to létalo po dráze kterou chtěl.
Zkusím to sepsat a tím si spíš než nějaký objev urovnat myšlenky.
Myslím, že pro prvotní pohled je potřeba rozdělit jednotlivé stability.
Podélná: tam si to pořešíme "správným" těžištěm a "reflexním" profilem (je jedno, zda profilem nebo přizvednutím elevonů). Když budu mít šíp, tak se mi trochu zvětší prostor pro správné těžiště.
Směrová: šíp a nebo směrovka. Případně více směrovek.
Příčná: vzepětí nebo šíp.
Už z toho je vidět, že se úplně nedá oddělit Směrová a Příčná stabilita. Když se si představím, že vybočí křídlo se směrovkami na koncích, tak to je snadné. Ale co se bude dít, když mám na křídle negativy a letím na nějakém úhlu náběhu.. Tak o tom si musím trochu popřemýšlet.
Ale co si pamatuji ze svahového kombatu, tak po srážce dvou samokřídel, se oba modely roztočí kolem svislé osy, velmi rychle se otáčení zastaví, čumák se natočí dolů. Srovnám od svahu, přitáhnu nebo odtlačím
nebo si pro model dojdu. Ale to beru, že je extrémní a pro běžný model zbytečně moc stabilizované.