Pro maketovost letu jsou zásadní tři důležité věci.
1) Vyhnout se hned na začátku s modelem létat maketově. Asi to zní jako blbost ale není to tak úplně důležité. Je potřeba se s ní sžít a naučit se její projev. Naučit se její nešvary a záludnosti pilotáže. A ač se to zdá jako velmi zdlouhavé tak 3-5 letových hodin se pilot pořád učí nové chování modelu. A teprve další nalétané hodiny s modelem začínají přecházet do fáze, kdy pilot podvědomě už ví, při jaké situaci se model bude jak chovat. Až nyní může začít dril pomalého maketového letu. Pilot si začíná uvědomovat důležitost sledování větru a jiné proměnné, které ovlivňují let..
2) Vyvarovat se rychlému létání. Je to jednoduché. Když model letí rychleji, jeho let je „ balistický“ a netřeba jej tolik řídit.
Ale maketovost projevu jde silně stranou. Takže dodržování rychlosti jak psal Honza ( Troll ) je strašně moc důležité a naučit se řídit model v nízkých rychlostech je velmi složité. Jsou to další motohodiny ve vzduchu a zase to posouvá pilota v dovednostech, co s modelem vše umí i když vlastně jenom visí a dělá pomalé přesuny s piruetovými prvky.
3) Vytvořit si letovou osnovu. Podobná věc by měla existovat z těchto důvodů:
- Estetika letu - Po odstartování a krátkém zavisení nad místem vzletu a pomalým piruetovým otočením modelu do zamýšleného směru odletu následuje skladba předem nacvičených obratů a zatáček s modelem. Je to sice dril, ale pokud se zvládne naučit podobná osnova, pak to létání vypadá hezky. Je to učesané a nehrozí, že si během letu vymyslím prvek, kam se s vrtulníkem nevejdu a začnu brzdit třeba proti divákům. Je potřeba si rozmyslet co budu létat, odkud mi fouká vítr a třeba podle toho upravit to co chci létat.
- Bezpečnost při létání. Tj., rozdělit si letový prostor před sebou na dvě části. Jedna část bude tvořená zónou, kde se budu snažit dodržovat jistá pravidla. Budu po sobě skládat takové obraty, zatáčky a přímé rovné lety, kdy nebudu model otáčet v zatáčkách směrem za pilota k divákům a budu ony zatáčky točit od diváků. Tj. zatáčka po levé ruce bude vykroužena pravým poloměrem a točení zatáčky po pravé ruce bude vykrouženo levým poloměrem. Souvraty a bojové zatáčky budou létány dle podobné logiky bezpečnosti letu. Tato zóna by měla být široká cca 10-20m před pilotem v zamýšleném prostoru létání.
Ta druhá zóna je za tímto prvním pruhem zamýšleného prostoru létání. Zde ve větší vzdálenosti si již mohu dovolit točit zatáčku po levé ruce levým poloměrem, zatáčku po pravé ruce pravým poloměrem anebo se přibližovat k sobě přímým letem. Zde létání není nijak omezeno a záleží na schopnostech a umu pilota.
Tohle je dost velké sebemučení se
a asi si nedokážu představit, že někdo přesně si nakreslí sestavu letu, jak by ten let měl vypadat. Pokud ano bude to létání vypadat moc hezky. Asi. Ještě jsem to osobně nikde a u nikoho neviděl
(ale na videu ano a musím uznat, že to bylo opravdu impozantní a chvilkami jsem se přistihoval, že nevím, zda se jedná o let modelu nebo skutečnou heli. Tenkrát na tom videu to byl konkrétně model BK 117 a pán to vodil po obloze přímo náramně) Nicméně schéma sestavy jsem kdysi viděl na jednom francouzském df. Tam jsem našel nějakou kresbu, jak by onen ideální letový prostor před pilotem měl vypadat a které obraty by měl v obou zónách létat, nebo kterých by se měl v té první zóně vyvarovat.
Kdo je toho tvůrcem nevím, jen přikládám takovou stručnou malůvku, jak si to pamatuji. Snad správně.
- Přílohy
-