Exoti na svahu (9/5/00)
V šuplíku (virtuálním) se mi hromadí fotografie, o kterých si nejsem jist, kam je zařadit. Tak je nebudu zařazovat nikam a raději se s vámi o ně podělím (kliknutím na náhled si fotografii otevřete):
Ondra Eremiáš přidělává na své samokřídlo raketový motorek, který
asi deset vteřin prskal a dělal "sssssss".
Tomáš Fiala má ve svém třímetrovém Discusu vario, které mu přes
bezšňůrový telefon (!) pípá do ucha - snad o tom napíše více pro
RC Manii.
Rádiem vybavená hračka (tuším že od Flying Styro Kit), kterou jsem někdy
na podzim 99 nechtěně pocuchal svým Tomahawkem.
Ondra Eremiáš zkouší centrální SOP na svém samokřídle. Nebylo to
přesvědčivé a tak se vrátil k původní konfiguraci.
Tomáš Kubáň si také elektrizoval Tomahawka, létalo to slušně.
Boris Guič nastrkal všechny agregáty svého elektro Tomahawka do
prototypu plastového trupu od Velkomu
Svahový exot, zahlédl jsem ho na Rané. Polystyrén a páska (ale ne
skelná). Kombat by to nepřežilo, ale bylo to zajímavé.
Co děláte když to fouká moc? Ondra Eremiáš si lepí na éro
kameny...
Slovenští soutěžící na poháru Lomcováku krásně chytali
dvoukilovou obludu do ruky.
Tato laminátová orchidej (Sting pilota Vojtíška) nepřežila náraz (minimálně ve 100 km
rychlosti) do kombatu Jardy Řešátka; jeho EPP samokřídlo zůstalo
letuschopné.
Mladý adept modelářství ladil na Rané pod kopcem toto křídlo - polystyrén a
hnědá balíková páska. Elevony trochu malé a asi to bude chtít přeci
jenom tu SOP.
V krátkosti: v sobotu jsem se byl podívat na soutěži svahových větroňů na Rané, kterou jistě Roman Vojtěch dostatečně zdokumentuje na svém Lomcováku, tak se tam nezapomeňte kouknout. Vlastně jsem si i zasoutěžil, v noci před soutěží jsem dokončil svého Avoceta od NSP. Na tuto soutěž je příliš malý (1,5 m rozpětí), proti třímetrovým brusům nemá šanci. A to nemluvím o tom, že jsem ho tam zalétával a několikrát jsem seknul bázi a musel se na ni vracet, protože jsem to prostě neměl v oku. Ale té legrace, co si můžete užít za 50 Kč startovného... Nakonec jsem musel po dvou velmi nevydařených kolech odstoupit, protože ve třetím mi začaly fletrovat křidélka. K tomuto jevu (fletr, čili třepetání, v originále flutter) se ještě někdy v budoucnu vrátím, v mém případě to bylo způsobeno nedostatečně tuhými náhony, které se prohýbaly - ale v noci při dokončování modelu jsem prostě nic jiného po ruce neměl. Tento příspěvek by měl být možná zařazen do rubriky havárie - protože jen za ty tři kola, než jsem odjel, jsem byl svědkem pěti zničených modelů. Nejprve se soutěžící model srazil s přistávajícím - rána jako z děla a soutěžící model se ve vzduchu doslova rozprskl. Po tomto incidentu se začalo startovat až po přistání předcházejícího modelu. Pak jeden pád do lomu na nefungující rádio, pak srážka třímetrového kompozitového modelu s kombatem (viz foto výše), pak další nevysvětlitelný pád do lomu (údajně nefungující ovládání výškovky), pak zlomené křídlo, které nevydrželo přetížení v obratu, pak... už ani nevím, ale byl to celkem masakr. Jinak dobrá atmosféra, kluci z libeňského klubu organizovali, až se z nich kouřilo (tak jako z každého, protože slunce pralo jako o život), vítr byl JV krásných 8 - 10 m/s (odhadem). Někdy si to zase zkusím, možná ale s vhodnějším modelem.
Můj Avocet možná není na takovou soutěž dost rychlý, rozhodně se
ale rychle tváří. Polétání s ním bude perfektní.
Depo závodních strojů; v pozadí vrch Oblík.
Odhoz.
To nepřistáli ufouni, jak by se mohlo podle tykadel jevit, jenom Jarda hlídá bázi. Při průletu modelu zmáčkne
tlačítko bzučáku a soutěžící ví, že může s klidným svědomím
točit. Ti lepší ale začínají točit ještě před zabzučením.
