Článek z Volného letu 1/93 převzatý s laskavým svolení jeho autora, člena předsednictva KLeMČR (Klubu Leteckých modelářů České republiky)

ZPOVĚĎ

 Nedávno jsem byl ideologickým tajemníkem nejmenovaného  bratrstva obviněn, že létám jen proto, abych vyhrával a že létání  je vlastně jen nepodstatným prostředkem k úspěchu. Zároveň jsem  již několikrát četl a slyšel větu typu - "O soutěžní úspěchy ani  nestojím, létám jen tak, pro radost" - podsouvající soutěžním  letcům, že snad létají pro zlost (těm nesoutěžním?).

 Aby člověk mohl jakoukoliv činnost vykonávat dobře, tj. s úspěchem, musí ji dělat rád (což nevylučuje možnost dělat něco  rád a špatně). Úspěch je natolik prchavý okamžik, že patlat se  roky v kanagomu, epoxidu a jiných sajrajtech jenom kvůli němu, by  se nedalo vydržet. To se prostě musí člověk patlat rád, snad s  vidinou "krásných nových strojů" tiše se vznášejících za  bezvětrných večerů nad orosenou trávou.

 Je naprostý nesmysl dělit modeláře na ty, kteří létají pro radost, a na ty, kteří létají pro úspěch a "kariéru" (a jsou jaksi  mimochodem mravně méněcennější). To mi připadá jako dělit lidi na  ty, kteří mají hlavu, a na ty, kteří mají pleš. Že je k pleši  nezbytně nutná hlava, je snad dostatečně zřejmé.

 Tolik k očištění slova úspěch od znesvěcujících nátěrů a nyní  k jadérku věci: Na Světovém poháru v Sezimově Ústí jsem byl  požádán Milanem Zlesákem, abych napsal něco o tom, jak se stát  úspěšným. Protože se naprostá většina úspěšných modelářů omezuje  pouze na zveřejnění plánků svých modelů, což k úspěšnému  následování rozhodně nestačí, pokusím se cestu k vavřínům popsat  v širším záběru - snad i proto, že konstrukce i technologie mých  modelů již byla publikována a nemám, co bych k ní dodal.

 Nezbytné podmínky pro úspěšné létání kategorie F1A jsou  minimálně dvě: model a člověk. Modelům se ve všech modelářských  časopisech věnuje nepoměrně větší pozornost než člověku, jehož  psychika a taktika létání je však k úspěšnému soutěžení  přinejmenším stejně důležitá jako model. Takže k modelům jen  krátce: kdo chce být úspěšný, musí mít modely nejen výkonné, ale,  desetkrát podtrhuji, především spolehlivé. Zatímco vysoká  výkonnost modelu se projeví jen v několika procentech soutěžních  startů (např. létání bez termiky), spolehlivost modelu má  vliv na každý start. Zvláště při stále větší mechanizaci a  složitosti modelu je dobré si uvědomit, že celková spolehlivost  modelu je dána součinem spolehlivostí jeho jednotlivých komponent.  Tím nevolám po návratu k doutnáku, ale chci říci, že čím více je  model složitější, tím více musí být každý jeho díl propracovanější  a spolehlivější, aby výsledek byl co do spolehlivosti alespoň  stejný jako třeba model s trhačkou.

 Nyní se obraťme již k pilotovi a začněme vlastnostmi  vnějšími, viditelnějšími, snadněji ovlivnitelnými a pak směřujme  do hloubi pilotovy duše.

 První předpoklad, jak dobře létat s dobrým modelem je mít ho  řádně v ruce, víceméně podvědomě ho ovládat, asi jako řízení auta.  To vyžaduje jednak poměrně častý trénink a jednak (používáme-li  více jak jeden model, což je pro volné kategorie nezbytné) mít  všechny modely co do ovládání a chování pokud možno stejné. Tato  uniformita nám ušetří mnoho práce při tréninku. Trénink bych  rozdělil na dvě fáze - zalétávací a ostrý. Při zalétávacím zhruba  seřizujeme model - pokud dodržujeme zmíněnou uniformitu, nedá  zalétání příliš práce. Většinu času věnujeme ostrému tréninku, při  kterém se snažíme letět každý start jakoby soutěžně. Při  nepříznivých povětrnostních podmínkách samozřejmě nenatahujeme na  "maxe", ale každý start v duchu hodnotíme, jestli by to "dalo",  ovšem s vyloučením mylných a škodlivých domněnek, že nad zemí se  model "chytí" a uletí chybějící dvě minuty. Trénovat "jen tak" je  ztráta času. (Poznámka pro "letce pro radost": soutěžní start je  minimálně tak hezký jako ten "jen pro radost", ale dá víc práce.)

 Zkušenosti získané ostrým tréninkem jsou rovnocenné zkušenostem  získaným při soutěži a zůstávají dlouho "v nás".

 Druhý předpoklad úspěšného létání je soutěžní taktika.  Zahrnuje volbu modelu pro start, volbu správného okamžiku startu,  létání na sondu, sledování ostatních soutěžících, sledování vývoje  počasí. Těžko definovat nějaká obecně platná taktická pravidla.  Například létání na sondu je poměrně hojně používaná věc, avšak  nelze se na ni jednoznačně spolehnout, spíše bych řekl, že sonda  je jen jakási nápověda, že by tam "něco" mohlo být. Za nebezpečné  považuji starty do termiky přímo ze startoviště, v chumlu  běsnících modelářů se ověřování termiky rovná soutěžní sebevraždě.

 Za velice důležité považuji sledování vývoje počasí a chování  modelů ostatních soutěžících, které napoví mnohé o stavu ovzduší.  Nejvhodnějším místem pro ověření si různých taktických postupů je  samozřejmě soutěž, a to čím hojněji obsazená, tím lépe.

 Třetím předpokladem úspěšného létání je dobrá psychologická  příprava. Jsou lidé, kteří, ač při tréninku nepřekonatelní, na  soutěži vyrábějí jednu botu za druhou. Důvodem je, podle mého  názoru, právě nedostatečná psychologická příprava na soutěž.  Klíčovým momentem pro výsledek soutěžního letu je okamžik, kdy se  rozhodneme model vypustit. Po celou dobu přípravy ke startu a  vlekání se v nás koncentruje napětí, jakási předstartovní  nervozita, která se právě okamžikem vypuštění modelu uvolní - pak  totiž ztratíme možnost rozhodujícím způsobem ovlivnit let modelu a  tedu i výsledek. Toto vnitřní napětí vede ke dvěma extrémům - buď  se modelu při prvním, možná i vymyšleném závanu "zbavíme" (a tím i  napětí), nebo naopak neustále své rozhodnutí oddalujeme, až nás  časová tíseň dožene do prvního extrému. Já si provádím před  rozhodnutím o vypuštění vnitřní dialog, mezi pochybujícím  a zjišťujícím "já", typu: "Opravdu je to termika? Projevil se  větší počet příznaků?" atd. Tím si zopakujeme poznatky získané při  tréninku a neuděláme tak snadno chybu. Po kladných odpovědích musí  následovat rychlé a rutinní vypuštění. Pokud nemáme vypuštění  dostatečně nacvičené, snaha o dobré vypuštění odvádí příliš mnoho  pozornosti, tolik potřebné pro správné rozhodnutí o jeho okamžiku.

 Je také dobré znát, kolik času nám zabere činnost mezi rozhodnutím  o vypuštění a jeho vlastním provedením, abychom mohli využívat  časový limit až do konce a nepodléhali předčasně panice.

 Vliv na správné rozhodnutí má i naše podvědomí, které se ale  ovládá hůře než výše zmíněná předstartovní nervozita, protože není  tak znatelné, je ukryto hlouběji, ovšem pokud jej vhodnou  autosugescí neovlivníme, zaručeně pracuje proti nám. Jedním z  negativních podvědomých pocitů je přílišný respekt ze "známých a  slavných" jmen, který v našem podvědomí vytváří domněnku, že proti  "těmhle" prostě nemůžeme uspět. Druhý takový negativní podvědomý  pocit je opakem prvního a dostavuje se buď po velmi vydařeném  tréninku nebo soutěži - prostě věříme, že máme všechny protivníky  "na lopatě", protože my naletíme maximum i v klesáku.

 Ovlivňovat podvědomí směrem ke zdravému sebevědomí lze i  několik dní před důležitou soutěží - hlavně si musíme ujasnit,  jakým neduhem zrovna trpíme. Na soutěži se mi osvědčil takový  trik - létám sám proti sobě. Je to sice trochu podvod, ale asi  jeden ze způsobů, jak lze ze sebe dostat maximální výkon.

 Po soutěži je dobré provést jakousi sebehanu - vyhodnotit si  v duchu všechny starty s tím, že nebylo-li něco stoprocentní, pak  chybu musíme hledat jen a jen v sobě. Jakýmkoliv svalením viny za  špatný start na počasí, nepříznivé okolnosti či ostatní soutěžící  se zbavujeme možnosti poučit se z chyb a příště se jich vyvarovat.

 Nezbytným předpokladem všech výše zmíněných psychologických  hříček je dobrá fyzická kondice - musíme celou soutěž vydržet  svěží. Fyzická únava otupuje nejen tělo, ale i mozek a jediným  přáním unaveného člověka je co nejdříve všechno skončit, někde se  svalit a spát.

 Toť z mé strany vše na téma soutěžní létání. Jestli si někdo  myslí, že to je příliš velká věda, tak je to pravda. Závěrem  vyzývám všechny "soutěžáky", aby napsali své poznatky a  zkušenosti.

 Pro Volný let

 Jan Vosejpka

Díky za svolení k publikaci, domnívám se, že text je VELMI inspirativní a vlastně stále platný a to i pro ostatní kategorie leteckého modelářství.

TomasC