Tipy pro svahové bojovníky (4/10/00)

Vyškemral jsem si pro svahový kombat prostor v RCM, tak ho musím co nejlépe využít. Tentokrát se s vámi zkusím rozdělit o některé zkušenosti.

Beznosníkové křídlo

Létám spokojeně s EPP samokřídlem Tomahawk II. Letové vlastnosti podle mne už těžko mohou být lepší, ale je v tom trochu háček: křídlo nemá nosník (správně bych měl v tomto případě říkat výztuhu...) a k jeho správnému postavení je třeba použít pár fíglů. Nemít dřevěný nosník je ale pro křídlo výhoda, pokud s ním chcete létat opravdu razantním až brutálním stylem. Modely s dřevěným nosníkem jej mají velice často zpřelámaný, často na několika místech. Na druhé straně už jsem viděl Tomahawka II postaveného tak, že při například vybírání rychlého střemhlavého letu se měnil v ornitoptéru. Po vybrání přestal mávat křídly a bez problémů letěl dál, ale bylo to přinejmenším legrační. Jak tomu tedy předejít? Pokud neplánujeme vystavit svůj model peklu těch nejtvrdších soubojů, můžeme si do něj dřevěný nosník vlepit. Smrková lišta 10x4 nastojato, lépe zespodu křídla, podle tohoto obrázku.

Potřebný zářez vytvoříme transformátorovou páječkou nebo modelářským nožem. Nosník vlepíme nejlépe polyuretanovým lepidlem, to se výborně spojí se dřevem i s EPP. Dá se použít i vteřinové lepidlo, epoxid většinou přidá příliš mnoho hmotnosti. O trochu dražší, ale zato ideální řešení, je použít uhlíkovou trubku o průměru 9 - 11 mm podle následujícího obrázku, zhruba v těžišti, tedy asi 19 cm od špičky (u Tomahawka II).

Trubku je nejlépe lepit polyuretanovým lepidlem do zářezu vyříznutého zespodu křídla, lepidlo vypění a částečně vyplní prostor kolem trubky. Uhlíkovou trubku vám v souboji nikdo nezničí (rozjetý model F3F by to ale určitě dokázal, viděl jsem to na vlastní oči). Poznámka: po publikaci tohoto článku mi, k mému velkému rozčarování, tuto trubku přerazil rozběsněný Stinger, který mě trefil kolmo na spodek modelu. Pořád si myslím, že to je dost nepravděpodobné (foukal velmi silný vítr a modely se pohybovaly neskutečnou rychlostí), ale fakt je, že se to stalo :-( .Chcete-li si tedy křídlo vyztužit, doporučuji jednoznačně uhlíkovou trubku. Uhlíková trubka přidá zanedbatelných asi 40 g, dřevěný nosník asi 90 g (odhadem). Nosník není třeba používat žádný, ale správné postavení křídla je náročnější. V takovém případě skelnou pásku, vedenou přibližně podle obrázku , při lepení "napínáme". Ono to v podstatě nejde, protože skelná vlákna mají téměř nulovou pružnost, ale tím "napínáním" páskou vlastně křídlo trochu "slisujeme". Tím vznikne určité předpětí, z kterého vyplývá následně větší tuhost křídla. Střídavým přilepováním pásky ze spodní a horní strany křídla docílíme toho, že křídlo není zkroucené. Zkroucení a ohnutí křídla je třeba při takovémto polepování neustále kontrolovat - nezkroucené křídlo se dá položit, v poloze na zádech, oběma odtokovkami na stůl. Náběžnou hranu je dobré zesílit kousky skelné pásky.  Při lepení se snažíme pásku zase co nejvíce "napínat" přes náběžnou hranu, dojde tím k stlačení materiálu a i po těch nejtvrdších nárazech se náběžná hrana vrátí ochotně do původního tvaru. To je výhodné hlavně v okolí špičky modelu.

Potahování

Tak tedy nejprve čím potahovat: to je pořád velká otázka. Já zůstávám věrný obyčejným lepicím páskám, nejlépe značky Manuli, Aero nebo 3M. Je s nimi bezvadná práce, vyrábějí se v nejrůznějších barvách, jsou laciné a dostupné. Mají ale také slabiny, hlavní je podle mne nedostatečná odolnost proti ultrafialovému záření. Asi tak po roce létání se začínají odlepovat a ztrácejí svůj původní pěkný vzhled. Já se s tím vždy nějak vyrovnám, protože při mé frekvenci soubojů na svahu model "odrbu" mechanicky většinou dříve než za rok. Jiným pilotům to ale vadí a používají jiné potahové materiály. Jarda Řešátko například používá barevné reklamní folie, se kterými intenzivně experimentoval. Cena potahu na jeden model je okolo 200 Kč a nejlépe slouží takzvané pětileté nebo sedmileté folie, které mají nejlepší odolnost proti vlivům prostředí, hlavně ultrafialovému záření. Podle Jardových zkušeností ale ztrácejí pevnost v zimě, navíc zvyšují hmotnost modelu asi o 30 g oproti modelu potaženému lepicími páskami. V poslední době Jarda používá 25 mikronů tlustou polyesterovou folii (7 letá vinylová folie má 65 mikronů). Je lehčí a tužší a první zkušenosti jsou dobré. Vyrábí se pouze ve zlaté a stříbrné barvě a má označení Avery FasCal 500 Gloss, Silver nebo Gold. Panuje ovšem určité podezření, že elektromagneticky stíní anténu přijímače vedenou v křídle (pravděpodobně obsahuje kovové částečky). U modelu potaženého touto folií jen shora nebyly pozorovány žádné problémy, model potažený shora i zespodu ztratil dosah a pomohlo až vyvedení antény ven z křídla. Při potahování lepicími páskami se mi nejlépe osvědčilo jejich kladení vedle sebe napříč rozpětí (tedy ve směru letu). Je to jednodušší a navíc pásky kladené po rozpětí mají, díky jejich pružnosti a určitému předpětí, tendenci křídlo různě kroutit, a to i v závislosti na teplotě.

Seřízení modelu

Už jsem viděl mnoho velmi dobře i velmi špatně létajících svahových samokřídel. Většinou jsou ve hře tyto faktory: poloha těžiště, výchylky kormidel (elevonů) a zkroucení křídla. Nejprve je třeba zkontrolovat správné zkroucení křídla, například Tomahawk II má geometrické zkroucení asi o 2 - 3 stupně do negativu. Negativ by měl být na obou křídlech stejný, model toleruje cca 0 až 5 stupňů. V žádném případě to ale nesmí být pozitiv, to spolehlivě znehodnotí letové vlastnosti křídla. Model se, vzhledem k technologii stavby, někdy trochu zkroutí i během svého života (nedávejte ho na zimu za kamna). Dá se to napravit, chybějící negativy se například dají modelu vnutit jeho zkroucením do požadované geometrie a zafixováním tohoto stavu pomocí skelné pásky na povrchu křídla dle obrázku.

 Pokud jsou negativy správné a model stále padá do vývrtky či místo půlvýkrutu při náklonu křidélky dělá jakousi plochou zatáčku s následným pádem do vývrtky, pravděpodobně má těžiště příliš vzadu. Přestože možná máte těžiště přesně podle návodu, tyto modely mají jistou míru individuality, danou hlavně různým zkroucením, tak se nebojte a zkuste těžiště posunout dopředu o 1 až 2 cm a sledujte, jak se změnilo chování modelu. Mělo by to pomoci. S těžištěm se nejlépe experimentuje s pomocí samolepicích lámacích olůvek, určených k vyvažování pneumatik. Výchylky elevonů ve funkci výškovky také mají být takové, aby rozjetý model při plném přitažení nespadl do vývrtky. Já mám na svých modelech výchylky výškovky asi 70 %, výchylky křidélek 100 - 110 % (hodně pomůže, máte-li počítačovou RC soupravu s dvojitými výchylkami, výhodné jsou i exponenciální výchylky - experimentujte).

Létání

Dnes jen jeden tip, abyste nebyli hned příliš dobří... Létejte vždy proti chumlu ostatních, když jím prolétáváte, nakloňte trochu model (nejlepší by byl nožový let, ale v tom dlouho samokřídlo nevydrží). Snažte se být vždycky proti většině, on se někdo nakonec připlete. Pošlete ho do pekel! No dobře, tak ještě jeden tip. Nebuďte v napětí a křeči, uvolněte se, zhluboka dýchejte. Až dojde ke srážce, budete lépe a rychleji reagovat.

Toto je jeden z nejexotičtějších známých Tomahawků, se zakrytovaným mechanickým mixérem. Létá nad očekávání slušně, přesto toto řešení nikomu nedoporučuji. Plastová boule zhoršuje výkony a celé je to dost zranitelné.

Budu se opakovat, ale znovu vás zvu, přijďte to omrknout na vlastní oči. Kam, to se dozvíte, když se zde zaregistrujete do Top Gunu Dívčí Hrady. Je to zdarma a nejsou tam členské legitimace ani příspěvky (hmm, ale to vlastně není tak špatný nápad...).

David Kyjovský