Pico Jet

Nádherná modelářská dovolená s PICO JETem (14/9/00)

Moje žena byla poslední týden mateřské dovolené doma a tak jsem si vybral týden dovolené s ní. Nikam jsme nechtěli odjet, tak jsem hledal nějaký náhradní plán co doma vyvést a vzpomněl jsem si na model PICO JET od Multiplexu.

Týden před dovolenou jsem si jej objednal u firmy Model Fun v Plzni. Veškeré RC vybavení jsem měl doma z jiných modelů. Dovolenou jsem tedy začínal s krabicí ve své pracovně. Model byl tak hezký, že se mi do stavby ze začátku moc nechtělo. Žádná balza a žebra, jen čistý polystyrén. Chvíli jsem se chodil kochat. Ale člověku to nedá. Za chvíli jsem v tom byl až po uši a epoxid tekl proudem. Netrvalo ani dva dny a byl model na světě. Celou stavbu jsem popsal zde.

Po problémech při zalétávání (viz článek o stavbě) se již model slušně držel ve vzduchu a já začal nacvičovat let s motorovým modelem. V tomto ohledu jsem veliký amatér. Touha létat mi však nedá spát a někdy se to přeci naučit musím. Pustil jsem motor na plný plyn a děj se vůle boží. Model po počátečním prosednutí začal rychle s stoupat vzhůru. Na takové chování nejsem od Slowflyerů ani kombatových křídel zvyklý. K mé velké smůle se nahoře nacházely dráty elektrického vedení. JET zachytil křídlem o jeden drát a v mohutném lomcováku se zřítil na zem. Tentokrát byly škody obrovské.

Uražené kormidlo (zajímavé, že motor na oboustranné lepící pásce držel), utržený konec levého křídla a nalomená špice trupu.

Drát vedení by to snad uřízl mít PICO JET větší rychlost. Tráva také všechno nezachrání. Takový výsledek jednoho nepotěší a mně z toho do smíchu nebylo. Rozhodně jsem se nehodlal vzdát. Stále ve mě totiž hlodal pocit, že to všechno je moje chyba. Taková proslulá firma jako je Multiplex by přece nevyráběla zmetek. Něco mi říkalo, že když to nevzdám, tak to vyjde. Opět tavné lepidlo teklo proudem. Až na konec křídla a levý elevon (které jsem zařízl) se mi podařilo vše jakžtakž opravit. Vše bylo funkční i když nevzhledné. Tavné lepidlo je hned ztvrdlé, takže honem zpět na louku. Tentokrát na tu u kravína. Je zde větší plocha a tráva je tu až nepříjemně vysoká. To se však hodí.

Zapnout motor na plné otáčky a honem s PICO JETem do vzduchu. Tentokrát s pořádnou razancí, až mně luplo v rameni. Následoval krásný let. Je pravda, že jsem od začátku hodu pořádně přitáhl výškovku a tak model neměl moc příležitosti prosednout. Letoun nade mnou krásně kroužil. Poslouchal ochotně povely kniplů. Konečně jsem se také mohl kochat krásou letu tohoto stroje. Při přetažení výškovky nedělá PICO JET žádné záludnosti. Při přílišném bočním náklonu jde model bez problémů srovnat. Jedno je jisté: KDYŽ TO LETÍ, TAK TO LETÍ !! Mojí největší chybou zřejmě bylo, že jsem se bál model pořádně mrštit do vzduchu. Doba letu byla asi 4 minuty na 3/4 plynu. Vál docela silný vítr a modelu nečinilo žádné problémy se s ním vyrovnat. Druhý den jsem už těšil, až budu mít čas jít zase na louku. Ta doba nastala po obědě. Tentokrát jsem již suverénně, s plně nabitým akumulátorem v letounu, naklusal na louku pln sebevědomí. Byla neděle, dovolená končila a já už jsem se viděl, jak klukům vykládám, jak běžně létám s elektrolety. V televizi byl zrovna přenos z leteckého dne v Hradci Králové, takže nervozita stoupala. Ten den však vál dost silný vítr. Byl však stabilní a tak jsem to risknul. Model vystoupal vzhůru a stejně jako minulý den. Tahal jsem za páky jako divý a model kroužil a létal osmičky. Jelikož jsem měl poprvé nasazenou počítačovou vrtuli od Graupnera, nestačil jsem se divit, jak model kolmo stoupá. Stoupal až na hranici rozeznatelnosti. Model jsem sice viděl, ale nebyl jsem schopen rozeznat, kam je natočena jeho špice. Vítr zesílil a začal model odnášet dál až k lidským obydlím. Stihl jsem jen v nastalém zmatku stáhnout plyn a trochu povolit výškovku. Již se jednalo pouze o řízený pád. Nemohl jsem si dovolit, aby model zalétl ještě více do vesnice, ale při tom jsem nechtěl nechat jej rozsekat v maximální rychlosti. Polilo mě horko, když jsem viděl, jak se letoun řítí do zahrady jednoho z domů. Hned jsem utíkal k místu dopadu a cestou mi hlavou táhly různé škody, které mohly vzniknout obyvatelům domu na majetku. Od rozbitého skleníku až po rozbité vakuové okno nebo potlučené auto. Na to, že bych zasáhl přímo nějakou osobu, jsem se neodvážil ani pomyslet. Když jsem dorazil na místo, několikrát jsem obešel dům a zahradu, kde jsem si myslel, že to dopadlo. Ať jsem koukal, jak jsem koukal, nic jsem nevykoukal! Zazvonil jsem tedy u dveří. Otevřela mi příjemná paní, v podstatě sousedka, protože je to stále ta vesnice, kde bydlím i já tj. Javorník u Svitav. Pozvala mě na svoji zahradu a pomohla mi ji prohlédnout. Nic jsme nenašli, ale slíbila mi, že když něco najde, tak to k nám donese. Ještě jednou jsem pročesal okolí a nic nenašel. Došlo mi však, že z té dálky jsem viděl souřadnice modelu pouze v osách X a Y. Pouze tedy doleva-doprava a nahoru-dolů. Osu Z jsem však nemohl na tu vzdálenost odhadnout. Jak daleko ode mě tedy model spadnul nebylo jisté. Šel jsem se podívat na vedlejší dům. Za oknem jsem zahlédl postavu. Takový ten typ, co celý den sleduje okolí. To jsem potřeboval. Nejprve jsem však nakoukl přes plot, kde štěkal veliký pes. Nic jsem neviděl a tomu psovi jsem se zjevně nelíbil. Vrátil jsem se k neznámému. Zavolal jsem na něho, jestli neviděl kam dopadlo moje letadlo. Dotyčný pán se smál řka, že "včera na mě koukal jak létám, ale dneska mu to nějak uteklo". Poprosil jsem ho alespoň, jestli by neprohlédl svoji záhradu, zda jsem tam nepřistál. A zásah ! Za chvíli stařík se smíchem volal, ať si to jdu posbírat. Zajásal jsem. Čert vzal model, ale s RC vybavením bych se jen těžko loučil. Honem jsem běžel si svůj šrot přebrat. Nepředpokládal jsem, že by letoun svůj pád z tak veliké výšky přežil. Ale to, co jsem viděl, mi radosti nepřidalo. Obrázek hovoří za vše.

Trefil jsem se přesně na čtverec trávy metr krát metr. Škoda naštěstí veškerá žádná. Ten nahoře mě měl moc rád a asi jsem ho svým letem také řádně pobavil. Sesbíral jsem co bylo moje a s díky se odporoučel. Doma jsem jen vyndal přijímač a ostatní věci, které to naštěstí přežily. Při této pitvě jsem si všimnul, že plastová vana, ač byla patřičně namazaná lepidlem, přilnula k trupu jen na pár místech. Jinde jen zanechala povlak na vaničce. Bylo to zřejmě způsobeno příliš rychlým tvrdnutím 5-ti minutového epoxidu. Lepší by bylo asi použít půlhodinový. Oboustranná lepící páska TESA na zrcadla stále držela na motoru. Tento způsob uchycení motoru je perfektní. Mezi nejlepší nápady použité v konstrukci tohoto modelu řadím kýl chránící vrtuli zespodu a vůbec použití tlačného uspořádání. Většina mých modelů skončila totiž s uraženou vrtulí a ohnutou hřídelí motoru. Naopak kraje křídel u odtokové hrany měly být pevnější.

Když mi tenkrát ve firmě MODEL FUN dávali vybrat mezi modelem PICO JET a PICO JET KOMBAT , měl asi jsem vzít to druhé :-). Kombat je ten samý model 1:1, jen je vyrobený z EPP. Tím je zvýšena jeho nerozbitnost. Za 3000,- můžete buď dostat PICO JET z polystyrenu s motorem a vrtulí nebo PICO JET COMBAT z EPP. Pokud chcete motorizovat PICO COMBATa je k tomu potřeba motor řady 480 a akumulátor 8x800mAh. Já jsem chtěl (z finančních důvodů) model, na který mám doma akumulátor a regulátor. Měl jsem právě jen sedmičlánek 500mAh. To přesně pasovalo pro PICO JET standardní. Také jsem si říkal, že polystyrénový model hodně vydrží a není potřeba brát těžší polypropylenovou verzi. Kombatová (a snad i standardní) verze jde použít pro svahové létání, pokud se neosadí motorem. To stojí za zamyšlení co se kombatového boje týká. Uvidíme, teď nemám peníze. Ještě jednou se vrátím k místu havárie. Abyste si nemysleli, že lehkovážně volím místa kam chodím létat. To není pravda! Přál bych Vám vidět, jakou vzdálenost musel model překonat, než dorazil k prvnímu obydlenému stavení. Kdyby nezavál opravdu silný vítr, nic by se nestalo. Maximálně bych narazil na stěnu starého kravína, ale to bych asi nebyl první :-). Snad se ještě hodí uvést na pravou míru, že opravdu neumím létat - stále se beznadějně učím!! Značně jsem přecenil (se zubama to nemá nic společného :o) své mizerné pilotní umění - model chce někoho, kdo umí opravdu létat a ne někoho (jako já), kdo tahá za páky z rohu do rohu. Ale mě se model tak líbil... když viděla moje manželka, co z letadla zbylo, řekla smutně jen: "3000 v čudu, za to jsme mohli mít splacenou další část gauče." Nejednalo se však jen peníze, ale i o moji dovolenou. Každá dovolená něco stojí. Já za svoje peníze dostal krásný, jednoduchý model se slušnými letovými vlastnostmi, který se mi dobře stavěl, létal a rozbil.

No řekněte, nebyla to skvělá dovolená ?