Když je éro mimo dosah (21/5/00)

Doufám, že nebude vadit, že tento příběh není rádiem řízený. Udál se totiž v době, kdy RC soupravu mělo jen několik Bohem vyvolených a i "sifoňáček" Modela z prototypové série byl předmět hodný závisti. A právě v této době jeden z mých přátel tuto věc měl. Jednoho letního večera mě vyrušilo z poklidné práce (natírání střechy garáže) bublání skútru mého přítele. Prý že mu ulétl model (pochopitelně volný) a usadil se vysoko na větvi dubu v oboře u zámku Kačina. Prý že ta větev je suchá a že bych ji mohl ustřelit. Naložili jsme výzbroj do auta a vyrazili. Teoreticky bylo snadné větev ustřelit za pomoci kulovnice s puškohledem, ale vystřelit si v cizí honitbě a navíc směrem vzhůru bylo naprosto nemyslitelné. Musela nastoupit jiná taktika. Větev opravdu byla suchá, a tudíž jsme pojali nápad přehodit přes větev provázek, jeho pomocí přetáhnout prádelní šňůru a spojenými silami větev ulomit. Přehodit provázek nebylo tak jednoduché, muselo se vždy k němu něco přivázat, provaz se zamotal ve větvích, přetrhl se a předmět, který sloužil jako závaží zůstal na stromě. Pravděpodobně dodnes na onom dubu je několik kusů nářadí, jako například kleště kombinačky, sikovky, klíče a podobně. Po nesčetných pokusech se nám podařilo provaz přehodit a potom i přetáhnout prádelní šňůru (silonovou, nutno si pamatovat). Potíž byla v tom, že šňůra se dostala velmi blízko ke kmeni, a tedy bylo nemožné byť i suchou větev ulomit. Kdo tehdy pozoroval dvě mužská těla visící a zmítající se na šňůře jak dvě opice na liáně, musel dostat záchvat smíchu. Větev držela, prádelní šňůra se prověšovala, prověšovala až náhle praskla. Svalili jsme se na zem a napnutá silonová šňůra dokonala dílo. Taková "jelita", jaká jsme získali, neměl snad ani Kristus na kříži po bičování. Toho večera jsme model zpět nedostali. Druhý den spadl sám a stačilo jej sebrat. Už je to opravdu dávno...

S pozdravem Petr Hlídek