na hlavní stránku

 

Jedna povedená soutěž v open combatu (10/9/02)

V neděli, tj. předevčírem, proběhla soutěž v open combatu, v pořadí už druhá, na Srbičáku u Teplic. Pořádal to Pavel Dvořák a jeho kamarádi a pěkně soutěž popsal zde na svém webu. Doporučuji k přečtení, všechno podstatné tam je. Já se zaměřím na fotky, které jsem udělal já a Hankey, který se na nás přišel podívat, a také přidám některé subjektivní postřehy.

Hned po příjezdu jsem ocenil, že pořadatel si dal dost práce s přípravou a organizací - stan pro funkcionáře, pěkné vytýčení prostoru pro diváky, všechny linie vyznačené plastovou páskou. Také nápad "mixovat" soutěžící do různých kol tak, aby se všichni postupně setkali ve vzduchu, se mi líbil. Jediná mírně nepříjemná věc byla, že se létalo docela proti slunci - tedy ne úplně a v průběhu soutěže se slunce postupně odsunulo na stranu z našeho zorného pole. Za to samozřejmě Pavel nemůže, koneckonců na "naší" soutěži u Vojty na poli je to podobné a slunce jen neochotně uhýbá modelům z cesty. Ale je to škoda, příště možná u nás vytýčíme soutěž o 90° "otočeně" doleva. Není nad to, když stejně jako na Dívčích hradech při V větru navečer, slunce svítí člověku do zad a modely září svými jasnými barvami v jeho paprscích ... to už je skoro poezie, to přeháním, ale určitě je to mnohem příjemnější a odhad vzdálenosti je při tom snažší.


Venca a jeho "EPPfire"


Borisovi narostly přes noc rohy z EPP, jen nevím, co mi připomíná víc: čerta, Vikinga nebo zajíčka z Playboye?  :-)

Moje snažení dostalo fatální úder hned na začátku - při zkušebním letu před soutěží můj Toxic najednou přestal reagovat a z výšky asi 50 m se zapíchl do země. Nevím co to bylo, ale vypadalo to jako rušení (ale na to moc nevěřím, s "pravým" rušením jsem se za celou svoji modelářskou kariéru setkal maximálně jednou). Možná špatný kontakt, možná jsem omylem malíčkem za letu zmáčkl páčku přepínače učitel-žák ("au!"). V každém případě se mi lehce nalomil trup (byla to šleha!) a zlomilo se klasicky motorové lože. Motor se tvářil jako že je v pořádku. Musel jsem tedy vytáhnout záložní model, ale přidělal jsem na něj křídla z Toxika. Kupodivu létal dobře, jenže je na něm autíčkový motor Thunder Tiger o objemu jen 2 ccm. Celé to bylo rychlejší než většina soupeřů, jenže já maximalista jsem mezi koly ještě přehodil motory a použil havarovaný Thunder Tiger 2,5 ccm. Chyba! Do konce soutěže se motor pořádně nedal naladit, jen v předposledním kole kupodivu docela sekal dobrotu. Kupodivu říkám proto, že až doma jsem přišel na příčinu problémů: sestava palivové jehly byla po náraze lehce ohnutá a jehla necentrovala s otvorem v trysce... horlivost se zase jednou nevyplatila (ale to předposlední kolo stálo za to, dal jsem 4 seky a krásně si zabojoval s Pavlem, který se snažil přízemním letem utéci svým pronásledovatelům).

 
Borisův nový stroj: po zkrocení motoru bude velmi nebezpečný


balistické monstrum Tomáše Ciniburka

Celá soutěž se nesla ve znamení "závodů ve zbrojení". Venca, Boris a Tomáš Ciniburk měli nové modely dolnoplošné koncepce, s křidélky jen po části rozpětí. Vencův model měl dokonce eliptické křídlo a ve vzduchu vypadal jako racer z 30. let nebo Spitfire. Asi nejhezčí model soutěže. Létal také  pěkně, stejně jako Borisův stroj. Oba měli mohutné přechody mezi křídlem a trupem, což možná mělo i nějaký aerodynamický efekt, každopádně to vypadalo hezky. Model Tomáše byl jednoznačně nejrychlejší, asi i díky nejštíhlejšímu křídlu a poměrně úzkému trupu. Byl tak rychlý, že z něj šel chvílemi až trochu strach: brněnská dvaapůlka za letu ječela skoro jako proudový motor a Tomáš měl prvních několik kol s modelem plné ruce práce. Když už ho jakžtakž dostal do ruky, nechal se při jednom souboji trochu unést a "upáčkoval" se až do země. Žádná velká škoda se nekonala, ale do konce soutěže už si pak nezalétal. Až model zkrotí, bude mít v rukou velmi výkonnou zbraň. Rychlost ovšem není všechno, jak dokázal Pavel Dvořák svým vítězstvím se svým starým, nijak oslnivě rychlým modelem. Spolehlivý motor, jisté ruce na kniplech, vylétanost a dostatek bojovnosti - to byl jeho recept na úspěch. Jo a ještě jedna věc, kterou okoukal od airkombatů: mazal si náběžné hrany křídel zázračnou lepkavou substancí, takže se mu po křídlech stuha soupeřů nesmekla, ale hezky se přilepila a utrhla. Daní za to byl model ověšený zbytky stuh, což mu ještě dále mírně ubíralo na rychlosti a ovladatelnosti. Ale většina z nás by s ním v této situaci měnila!


kříženec mezi Toxikem a mým starým strojem (nelétalo to špatně, jenom ten motor kdyby šel)


"stupně vítězů" - zleva Ivan Janovic, já, Pavel Dvořák, ležící Boris Guič

Celkové výsledky: 1. Pavel Dvořák, 2. David Kyjovský, 3. Ivan Janovic, 4. Boris Guič, 5. Míla Novák, 6. Venca Janko, 7. Zdeněk Ludvík, 8. Tomáš Ciniburk, 9. Petr Ludvík, 10. Tomáš Novák.

Nakonec jsem si mohl trochu zařádit se svým EPP akrobatem (EPProbatem?), který mezitím dostal nový kabát a některé technické vychytávky. V dohledné (ajajaj, už zas kecá...) době mu věnuji samostatný příspěvek.

 
v zásadě by to i viselo, občas i o trochu níž - ale ještě se je co učit

Byla to velmi povedená akce a hezky strávený den. Příští soutěž bude zase u Vojty na poli, zůstaňte naladěni na vlnu RC Manie, kde bude vše včas oznámeno.

David

 

 

Copyright Rcmania 2002